Vybavení ZZS na Slovensku

SUMMARY Rescue health service (RHS) in Slovakia after its giant reform realized in 2006, started to conform to new rules that moved this sector of emergency care from the period of high Middle Ages into the period of European standard. New rules touched on everything that relates to RHS and clothes of personnel and protective means used normally in practice as well.

Ochranné oděvy patří v kterémkoli pracovním odvětví na celém světě k neodmyslitelné součásti téměř každé práce. Spolu s ochrannými pomůckami nemají pouze ochraňovat člověka před nežádoucími vlivy pracovního prostředí. Dotvářejí také image firmy a zaměstnanci dodávají pocit příslušnosti k určité profesní skupině. Jinak tomu samozřejmě není ani v záchranné zdravotní službě.

Mezi základní legislativní rámce, kterými se na Slovensku záchranná zdravotní služba řídí, patří Zákon NR SR č. 579/2005 Z. z., o Záchranných zdravotních službách, a Vyhláška MZ SR č. 30/2006, o podrobnostech v provozu Záchranné zdravotní služby. Právě tato vyhláška je základním opěrným bodem pro výrobu oblečení, resp. uniforem pro zdravotníky pracující v záchranných složkách. Příloha č. 6 této vyhlášky v části „Označování“ obsahuje konkrétní popis toho, jak má uniforma vypadat a jaká kritéria má splňovat, aby vyhovovala bezpečnosti a samozřejmě také výjimečnému postavení záchranných složek.

REFLEXNÍ VESTA DVAKRÁT

Text vyhlášky je velmi strohý, cituji: „Na vrchním ochranném oděvu zdravotnických pracovníků záchranné zdravotní služby jsou: a) na hrudníku vpředu na levé straně je umístěna jmenovka se jménem a příjmením, nebo identifikační karta se jménem a příjmením, pracovním zařazením a názvem poskytovatele, b) na zádech nápis Záchranná zdravotní služba, c) dva reflexní vodorovné pásy široké 5 až 10 cm, dlouhé nejméně 25 cm, vzdálené od sebe 5 až 10 cm a umístěné souměrně na střední svislé ose plochy, přičemž poloha ani jednoho z pásů na stojící osobě nesmí být níže než 90 cm nad úrovní vozovky.“ (Vyhláška MZ SR č. 30/2006)

Nevíme přesně, jak zní vyhláška o provozu na silničních komunikacích v České republice, ale i u vás se dá najít podobnost mezi nařízením o reflexní vestě jako povinné výbavě motorového vozidla a oblečením záchranářů. Pokud tomu tak je, zrak vás neklame. Nám, profesionálům, je i z toho důvodu nepochopitelné, proč musí mít vozidlo ZZS v povinné výbavě reflexní oděv pro každého člena posádky, když nikdo z nás bez něj vlastně do sanitky ani sednout nemůže, když je součástí uniformy.

Pokud by však takovéto nařízení ve výjimečném případě při zásahu na silnici zachránilo život třeba jen jediného záchranáře, nemá smysl ho nedodržovat a ohrožovat svou vlastní bezpečnost.

CO NENÍ ZAKÁZANÉ…

Bezpečnost je jedna strana mince, design druhá. Možná to vyzní paradoxně, ale na Slovensku neexistuje firma, která by zhotovovala uniformy speciálně pro záchranáře, a tak je paleta výběru velmi široká. Když vstoupil do poskytování neodkladné zdravotní péče (v podobě ZZS) soukromý sektor, každý provozovatel se i z tohoto pohledu snažil být originální a výjimečný, navíc, když mu nikdo nemůže zakázat obléci své zaměstnance do čehokoli, co splňuje bezpečnostní kritéria daná vyhláškou.

Firmy, které na zakázku vyrobí takové oblečení, jaké si budete přát, jsou soukromé a věnují se pracovním oděvům všeobecně. Právě proto je výběr tak široký. Na Slovensku se lehce může stát, že potkáte záchranáře připomínající spíše hasiče. Dokonce neplatí ani to, že uniformy profesionálních záchranářů musejí být výhradně červené. V kurzu je také modrá nebo různé křiklavé barvy od oranžové po zelenou. Platí, jak se říká, že co není zakázané, je dovolené. Proto se například standardní součástí uniformy záchranáře staly i reflexní pásy umístěné po obvodu předloktí a nad koleny na vrchní části oděvu, a to i přesto, že to vyhláška nenařizuje.

BAREVNÉ SPEKTRUM ZÁCHRANÁŘŮ

Ve vzpomínané vyhlášce však oceňujeme jednu konkrétní změnu, a sice označení pracovníka (jmenovka), které se stalo součástí oděvu. Díky tomu se nemůže stát, že by ho někde zapomněl nebo že by pacient nevěděl, jak se jmenuje ošetřující. Byli bychom neradi, kdyby náš příspěvek vyzněl kriticky, a to i přesto, že Vyhláška MZ SR č. 30/2006 bude v dohledné době nahrazena novou, zásadně pozměněnou. Je však skutečně velmi zajímavé sledovat zásahy ZZS různých poskytovatelů na jednom místě, kdy všichni společně tvoří velký různobarevný obrazec připomínající moderní umění, kterému rozumí jen sám autor.

Pacienti, stejně jako profesionálové z jiných složek, tak nevědí, zda se setkali se záchranářským hasičem nebo speciální jednotkou některé další složky. U samotných poskytovatelů záchranné péče platí, že provozovatel vícera stanic obléká své zaměstnance jednotně a v posádce dokonce není rozdíl ani mezi lékařem, záchranářem či řidičem záchranářem. To považujeme za velmi dobrý zvyk.

MÉNĚ BÝVÁ VÍCE

Podíváme-li se na věc z praktické stránky, pak je velmi důležité připomenout materiál, z něhož jsou uniformy vyrobené. Mnozí výrobci často současně vyrábějí i civilní sportovní oblečení, nebo alespoň používají materiály totožné s těmi, které jsou určeny například do horských terénů anebo do extrémních podmínek. Většinou se jedná o směs polyesterových vláken a bavlny v poměru 70:30, látky jsou navíc impregnované, což zajišťuje vysokou odolnost vůči tekutinám a samozřejmě umožňuje jednodušší údržbu.

Poměr polyesterových vláken a bavlny však není dán, při jiné kvalitě pak oblečení často mívá různé větrací otvory, které lze pomocí jednoduchého zámkového zipu uzavřít. Není neobvyklé vidět zimní oblečení vyrobené technologií Windstopper®, která brání profouknutí silným nárazovým větrem. Mnohé části oblečení, především ty nejvrchnější, jsou určené k celoročnímu užívání, například vesty, bundy apod.

V praxi to znamená, že materiál a jeho síla jsou přizpůsobené nošení ve všech ročních obdobích mimo léta a některé části oděvů jsou odnímatelné, jako například rukávy. Množství a umístění odkládacích prostor, kapes či různých úchytek, záleží pouze na fantazii, požadavcích a možnostech dodavatelů a samozřejmě i objednatelů. Také zde však v zásadě platí, že méně bývá více.

DOBROVOLNĚ A RÁDI

Opominout nesmíme ani ochrannou obuv, která by měla mít vysoké upínání okolo celého kotníku, aby nehrozilo jeho podvrtnutí. Mnoho provozovatelů však raději svým zaměstnancům obuv proplatí, aby se cítili pohodlně a bezpečně. Ti ji pak zpravidla nemění ani po případném odchodu z firmy.

A ještě bychom se neměli zapomenout zmínit o ochranných pomůckách. Nijak se neliší od těch, které se běžně používají ve standardních lůžkových zařízeních, takže máme jednorázové ochranné rukavice (sterilní, nesterilní, latexové, bezlatexové, pudrované, nepudrované), ústenky, ochranné brýle, celoobličejové ochranné štíty a nárazuvzdorné ochranné přilby. Na rozdíl od jiných zdravotnických pracovníků však záchranáři toto vše rádi a dobrovolně používají. Pacienti, s nimiž se setkáváme, bývají totiž často vysoce rizikoví, aniž by o tom někdo v okamžiku setkání věděl. Dokonce to zpravidla nevědí ani oni sami.

Bc. Martin Ballay MUDr. Miloslav Hanula, Občanské sdružení Záchrana Nitra Slovensko ( hovorca@zachrananitra.sk predseda@zachrananitra.sk)