Zbytečně vysoké výdaje za léky a zdravotnické prostředky jsou jedním z hlavních důvodů ekonomických problémů českého zdravotnictví. Proto Česká lékařská komora věnuje této oblasti zvýšenou pozornost, a tak se snaží vytvářet tlak na politiky, aby v těchto výdajích učinili pořádek.
Ministerstvo zdravotnictví ČR stále nezajistilo, aby Státní ústav pro kontrolu léčiv (SÚKL) dokončil revizi maximálních cen a úhrad všech léků, ačkoli mu platný zákon ukládá tuto revizi provádět každoročně, přičemž poprvé měla být provedena již do konce roku 2008.
Celkové výdaje za léky tvoří v ČR přibližně čtvrtinu veškerých výdajů na zdravotnictví a ministerstvo zdravotnictví (MZ) odmítá zřídit komisi pro farmakoekonomiku, která by měla být poradním orgánem ministra zdravotnictví.
Ministerstvo za celý rok nedokázalo připravit zákon o cenách a úhradách léků a zdravotnických prostředků, který by transparentním způsobem tuto oblast reguloval.
Změny navrhované nyní do zákona č. 48/1997 Sb. (sněmovní tisk 325 a pozměňovací návrh 325/3) představují pouze polovičaté řešení a bohužel v některých případech zakládají riziko možné korupce. Chaoticky vytvářený a nestandardním způsobem schvalovaný zákon, který neměla odborná veřejnost možnost připomínkovat, může v konečném důsledku napáchat více škody než užitku.
Změny pozitivní
– Změna způsobu stanovení maximální ceny léku, kdy se již nebude vycházet z průměrné ceny v rámci koše 8 států EU, ale z průměru 3 nejnižších cen v rámci EU.
– Zrušení odkladného účinku odvolání proti rozhodnutí Státního ústavu pro kontrolu léčiv (SÚKL).
– Zrychlení vstupu levných generických léků na náš trh tím, že mu bude muset předcházet pouze tzv. zjednodušené správní řízení. ČLK však navrhovala, aby třetí a další generika mohla vstupovat na náš trh na základě pouhého oznámení s tím, že by jim byla přiznána z pojištění stejná úhrada jako druhému generiku. SÚKL by tak své kapacity mohl soustředit na naléhavější úkoly (např. dokončení revizí).
Změny ambivalentní
– Ministerstvo částečně realizuje návrh ČLK, aby bylo odděleno správní řízení o úhradě daného léku z pojištění od řízení o podmínkách této úhrady (indikace…), avšak z nepochopitelných důvodů přistoupilo k tomuto kroku pouze u tzv. zrychlených revizí.
– Elektronické aukce by mohly zajímavým způsobem přispět ke snižování výdajů za léky, ale způsob navržený MZ může ekonomicky poškodit část pacientů a zakládá obrovské riziko závažné korupce.
Proč?
Návrh na vypsání aukce může podat zdravotní pojišťovna, přičemž záleží pouze na jejím uvážení, zda tak učiní. Její návrh posoudí MZ a teprve na základě jeho souhlasu SÚKL elektronickou akci může, ale také nemusí, vyhlásit. Tedy úředníci tří různých institucí budou rozhodovat bez jasně stanovených kritérií, zda vyhlásí aukci, jejímž výsledkem by mohlo být snížení zisku některých farmaceutických firem a rozhodnutí o monopolním postavení výrobce jiného. Těžko si představit korupci více nahrávající prostředí.
Výrobce, který nabídne nejnižší cenu léku, má získat na dobu 18 měsíců monopol na jeho plnou úhradu z pojištění, přičemž je povinen zajistit nejméně polovinu spotřeby daného léku. Ostatní výrobci získají úhradu ve výši pouhých 75 % této nejnižší ceny. V konečném důsledku tak až polovina pacientů může na své léky zbytečně doplácet. A v případě, že vítězná firma své závazky nesplní, hrozí závažné snížení dostupnosti daného léčiva pro pacienty (výpadky na trhu).
– Návrh omezuje vstup tzv. vysoce inovativních léků na náš trh tím, že pro přiznání úhrady takovému léku z pojištění bude vyžadováno, aby byl z veřejných prostředků již hrazen nejméně ve třech státech EU. Tím by se mělo zamezit dosavadní praxi, kdy jsou v ČR přiznávány úhrady z pojištění i lékům, jejichž výrobce je schopen prokázat jejich vyšší účinnost pouze proti placebu (náhražka léku bez obsahu jakékoliv účinné látky) a nikoli vyšší účinnost proti léčivům dosud používaným. ČR opravdu není tak bohatá, abychom si mohli dovolit používat léky, které daleko bohatší země ještě nepoužívají či dokonce hradit odmítají. Tento logický restriktivní přístup však zcela nepochopitelně nemá být používán pro všechny léky. Ministerstvo tak paradoxně omezuje vstup léků „vysoce inovativních“, které tvoří zhruba 1 % nákladů, přičemž ostatní drahé léky bez tohoto označení, které tvoří 30 % nákladů na léky, tuto logickou podmínku splňovat nemusejí.
Změny negativní
– SÚKL již nebude ze zákona povinen provádět revize cen a úhrad léků každoročně, ale pouze jednou za 3 roky. Podle zákona by měl SÚKL mimo tuto periodu provádět tzv. zrychlené revize, pokud shledá, „že by možná úspora mohla dosáhnout minimálně 30 milionů Kč“, přičemž však není zřejmé, jakým způsobem SÚKL výši potenciální úspory zjistí. To znamená, že buď budou prováděny neoficiální revize „nanečisto“, což by představovalo zbytečnou práci pro úředníky, nebo v horším případě budou úředníci SÚKL rozhodovat dle vlastního uvážení, což nahrává možné korupci.
– Zrušení úhrady pro léky v ceně do 50 Kč. Namísto úspor hrozí riziko zvýšených nákladů, a to předepisováním totožných léků ve větším balení s cenou vyšší než limitních 50 Kč!
– Zrušení úhrady pro tzv. podpůrné a doplňkové léky. Definice těchto léků je nejasná. Ministerstvo zdravotnictví jako příklady těchto léků uvádělo i takové léky, které sice nemohou určitou chorobu vyléčit, ale zmírňují její příznaky a zlepšují kvalitu života nemocných. Realizace tohoto návrhu postihne zejména seniory a také v tomto případě hrozí riziko přesunu preskripce na léky dražší.
Závěr
I když některé ministerstvem navrhované změny zvyšují riziko korupce v procesu určování cen a úhrad léků, nepodezříváme ani pana ministra Hegera, ani jeho úředníky z korupce. Příčinou špatné kvality návrhu zákona je vedle nedostatku odborného potenciálu MZ zejména naprostý chaos při tvorbě zákona, který je dotvářen cestou pozměňovacích návrhů k pozměňovacím návrhům měnícím původní návrhy… Jde zkrátka o žalostný výsledek roční práce Ministerstva zdravotnictví ČR.
Navzdory některým pozitivním aspektům novely zákona č. 48/1997 Sb. by bylo nejlepší návrh stáhnout z projednávání a ve spolupráci s odborníky připravit zákon o úhradách a cenách léků a zdravotnických prostředků, který by transparentním způsobem tuto oblast reguloval.
Milan Kubek, prezident ČLK
Co v novele nenajdete
– ČLK dlouhodobě prosazuje do určování úhrad léků z pojištění systém sdílení rizika (Risk Sharing System), který již existuje v řadě západních zemí. Jde v podstatě o možnost reklamace, kdy nový nákladný lék v běžném použití nesplní předem dohodnutá kritéria. V současnosti v takových případech nenese výrobce léku žádnou ekonomickou odpovědnost. Nezavedení tohoto úsporného opatření je jen dalším důkazem toho, že MZ nemá odvahu omezit náklady na drahé léky