Vysoká úroveň péče se nelišila podle příjmu. V čekárně lidé ani nepomysleli, jak to zaplatí. Ani moji spolupacienti na pokoji se nehrozili, co bude jejich nemoc znamenat pro rodinu. Pozvání na kontrolu nevyvolalo podezření, že pan doktor splácí jachtu.
Naše zdravotnictví nám poskytovalo něco, co jsem předtím nezažil - svobodu od strachu, že mi náklady při onemocnění zničí život a zatíží i mé děti. To sliboval Roosevelt ve svém posledním poselství - svobodu od strachu z nemoci, z bídy, ze svévole, ze stáří. Tam k tomu nedošlo. Zažil jsem to až u nás.
O to teď máme přijít. Vyděrači vzali náš sociální systém jako rukojmí. Teď vyhrožují, že nechají rozpadnout naše zdravotnictví, pokud se nepodřídíme jejich požadavkům. Nemám na mysli lékaře. Požadavky Lékařského odborového klubu vyděračské nejsou.
Lékaři se nedomáhají vyrovnání s příjmy kolegů v bohatých zemích. Své požadavky odvozují ze zdejší průměrné mzdy. Vzhledem k délce odborné přípravy a nesmírné odpovědnosti lékaře bychom těžko považovali odměnu ve výši jedenapůlnásobku až trojnásobku průměrné mzdy za vyděračský požadavek.
Znám námitku, že na tu „průměrnou“ mzdu nedosáhnou dvě třetiny všech pracujících. Jistě, realističtější by bylo vycházet z toho, co průměrní lidé nejčastěji vydělávají. Jenže to nemění skutečnost, že nárok na odpovídající ohodnocení není vyděračský.
Vyděrači sedí jinde - ve vládních křeslech. Vydírají ti, kdo odmítají nárok lékařů s odvoláním na stav veřejných financí. Sami přitom odmítají i tak základní nástroje fiskální odpovědnosti, jako je progresívní zdanění. Raději vydírají ohrožením českého zdravotnictví, aby nemuseli sáhnout na příjmy movitých a mocných.
Jenže věk blahobytu je za námi. Čeká nás utahování opasků. Tím důležitější se stává soudržnost a spravedlnost. Už nemůžeme přecházet nespravedlnost a utěšovat se, že zbude dost i pro ty nejnižší.
Potřebujeme trvat na solidárním zajištění našeho sociálního systému spravedlností a soudržností - progresívním zdaněním a zdravotními odvody ze všech příjmů, ne vydíráním pacientů a škrcením lékařů.
Slovo škrt lze odvodit i od slovesa škrtit.
Dojde na každého, na jednoho po druhém. Dnes jsou na řadě lékaři. Jejich protest je prubířským kamenem naší demokracie. Podpoříme jej ve jménu spravedlnosti a soudržnosti? Nebo připustíme škrcení lékařů a rozklad zdravotnictví, jen aby naši vládci nemuseli krátit výsady movitých a mocných?
Svoboda může přežít ekonomický sestup jen soudržností a spravedlností. Promluví těch dolních deset miliónů?