Odstranění konečníku i tlustého střeva a vytvoření nového konečníku z tenkého střeva představuje pět hodin operace. Nemocnice za ně dostane 5600- 8000 Kč.
Jsou to peníze za práci tří chirurgů, jednoho anesteziologa, dvou chirurgických sester, jedné anesteziologické sestry a sanitáře. Ale i za elektřinu, vodu, teplo a medikamenty.
To není ojedinělý příklad nesmyslně oceněného lékařského zákroku. Třeba u moderních endoskopických výkonů tvoří cena práce zdravotníků 10 % nákladů. V západních státech je to 50 %. Není tohle vydírání? Navíc se na něm nic nezměnilo.
Politici věděli a vědí, že nemocnice platí za léky a přístroje často vyšší ceny než v zemích západní Evropy, což dramaticky zatěžuje jejich rozpočty. Poukázal snad někdo z nich za těch dvacet let, že jde o vydírání? Ani jeden!
Nemocnice nakoupily přehnaný počet přístrojů na rozbíjení žlučových kamenů. A nutily doktory, aby co nejvíc pacientů posílali na tenhle přístroj, protože jinak se nezaplatí. Jenže tolik vhodných pacientů v ČR prostě není. Dnes na spoustu těch přístrojů padá prach, nebo zmizely bůhví kam.
Jiný příklad: soukromé zdravotnické zařízení nakoupí drahý přístroj pro magnetickou rezonanci. Zdravotní pojišťovna donutí nemocnici uzavřít s ním nevýhodné smlouvy. Degraduje ji do role dodavatele pacientů. Peníze, které by měla dostávat nemocnice, kasíruje soukromá firma. To není vydírání doktorů?
Další situace: do nemocnice přivezou motorkáře. Z břicha mu kouká kus zábradlí. Záchranáři ho nevyndali, jen uřízli autogenem, jinak by vykrvácel. Chirurg na Bulovce nad ním stál sedm hodin.
Zastavoval krvácení a šil a šil. Když skončil, nešel si lehnout jako ve vyspělých zemích, ale dvě hodiny papíroval pro pojišťovnu. Ta několikrát změnila kódy, sazby, prostě pravidla hry, takže tím strávil nesmyslné množství času.
V západní Evropě to dělá vyškolená sekretářka. Doktor jí namluví na magnetofon, co při výkonu dělal. Jenže v ČR si práce lékaře ceníme tak nízko, že se nemocnici nevyplatí přijímat sekretářku s prakticky totožným platem.
Navíc, pokud nemocnice nepošle správně vyplněné papíry, pojišťovna jí zkrátí už tak mizerné platby, nebo jí nedá nic, případně ji bude pokutovat. Je to fér, nebo jde o docela obyčejné vydírání?
A tak bychom mohli dlouze pokračovat. Lékaři snášeli tyto nespravedlnosti téměř dvacet let. Rozčilovaly je, frustrovaly, vyčerpávaly a někdy i rozváděly. Když řekli dost, obvinili je politici, kteří tuhle situaci zavinili, z vyděračství.
Lékaři si vybojovali částečné zvýšení platů. Ale pocit vítězství rozhodně mít nemohou. Z hlavních problémů, které tuto situaci vyvolaly, se totiž nezměnil žádný.