patří mezi závažná psychiatrická onemocnění. Za rok 2014 bylo v České republice s touto diagnózou hospitalizováno 643 lidí, což je oproti předchozímu roku o 20 % více. K léčbě se pacienti dostanou často pozdě, a proto narůstá i úmrtnost. 2. červen 2016 byl proto vyhlášen prvním celosvětovým dnem poruch příjmu potravy.
Do kategorie poruch příjmu potravy jsou zahrnuty nemoci od anorexie a bulimie až po obezitu. Lékaři se při léčbě těchto poruch snaží bojovat na odborné úrovni, ale i s mýty vedoucími ke zjednodušování problému, který je ve skutečnosti velmi komplexní.
Fakta o poruchách příjmu potravy
Odborníci z celého světa se shodli na 10 pravdách o poruchách příjmu potravy: • Mnoho lidí s poruchou příjmu potravy může vypadat dobře i přes extrémně vážné onemocnění.
• Rodiny za onemocnění nenesou vinu, mohou být nejlepším spojencem pacientů i zdravotníků.
• Diagnóza poruchy příjmu potravy je zdravotní krizí, která poškozuje osobní i rodinné vztahy a fungování.
• Poruchy příjmu potravy nejsou výsledkem volby, ale představují vážnou biologicky ovlivněnou nemoc.
• Poruchy příjmu potravy postihují v současnosti lidi všech věků, etnicit, tělesných tvarů a váhy, sexuálních orientací a socioekonomických úrovní. • U poruch příjmu potravy narůstá riziko sebevražd i zdravotních komplikací.
• Geny a prostředí hrají důležité role v rozvoji poruch příjmu potravy.
• Geny samotné však neodhalí, kdo poruchou příjmu potravy onemocní.
• Úplné uzdravení je možné, včasné rozpoznání a intervence jsou velmi důležité.
• Nespokojenost s vlastním tělem souvisí často s nespokojeností se sebou, nízkým sebevědomím i porušeným vnímáním vlastního těla spojeným s prožívaným stresem a rizikem pro vznik poruchy příjmu potravy.
Postiženy jsou i děti
S poruchami příjmu potravy se léčí i dětští pacienti. U dětí probíhá složitěji diagnostika, protože obtížně vyjadřují emoce nebo nespokojenost s vlastním tělem. Vyšetření tak musí být založeno na posouzení celkového somatického vývoje včetně vývoje pohlavního. Dětští pacienti mívají k poruchám příjmu potravy často přidružená další psychiatrická onemocnění, jako je úzkost (29 %) nebo obsedantně kompulzivní porucha (35 %), a polovina dětí má tendence k sebepoškozování.