Přijato na jednání dne 25.3.2011.
Rada SAS vyhlašuje, že registrovala informace o tom, že MZ údajně „oprašuje“ myšlenku:
A) zavést nový systém předepisování léků, kdy lékař by nově na recept již nepsal název konkrétního léku od konkrétní firmy, ale jen chemický název účinné látky, tj. tzv. generickou preskripci.
B) umožnit lékárníkům před výdejem léků narušit celistvost jejich balení a vydávat pouze část originálního balení nebo i jen jím samotným zabalené jednotlivé tablety.
Rada SAS konstatuje, že vnímá objektivní potřebu pracovat na takových opatřeních, která povedou k redukci zbytečných finančních výdajů za léky, tyto myšlenky by ovšem jednak dle názoru Rady SAS k deklarovanému ušetření peněz nevedly a přinesly by proti stávající situaci řadu nových problémů odborných, etických i psychologických.
Zároveň by vyvolaly potřebu vícenákladů na straně zdravotnických zařízení.
Ad A) Ke generické preskripci:
Rada SAS upozorňuje na to, že:
- léky nelze považovat za prosté zboží s možností zcela volné záměny.
- vznikne-li situace, kdy bude hrozit, že pacient při každé návštěvě v lékárně dostane jiný lék, nebude-li pacient farmakologicky vzdělaný, ztratí ve velmi krátké době všichni jeho ošetřující lékaři přehled o tom, co kdy a jak užíval. Naprostá většina pacientů nebude u lékaře schopna vyjmenovat léky, které v poslední době užívala. Dále je také velké nebezpečí v tom, že při neznalosti jednotlivých léků dojde k tomu, že si pacienti začnou léky se stejnou účinnou látkou brát současně a dojde k toxickému účinku léků. K takovým případům dochází již dnes např. u psychofarmak stejné generické substance.
- lékař je ten, kdo nese plnou odpovědnost za léčbu pacienta včetně eventuelních nežádoucích účinků léků, musí tedy mít plnou záruku, že pacient dostane opravdu přesně to, co mu bylo předepsáno.
- u pacientů existuje řada genových mutací, které vedou i k různým reakcím pacientů na různé příměsi hlavních účinných látek různých léků. Je mimo jakoukoli možnost lékárníka takováto rizika včas identifikovat a vyhnout se jim.
- zdravotnické zařízení by, ačkoli je k tomu vázáno smlouvou se zdravotní pojišťovnou, ztratilo tímto krokem jakoukoli možnost kontroly nákladovosti své preskripce.
- uvažované úsporné opatření do značné míry bude znamenat vznik potřeby nových finančních výdajů na straně zdravotnických zařízení a je otázku, zda tyto výdaje nebudou vyšší, než možná uvažovaná úspora. Myslíme tím hlavně vyvolání potřeby nákladů na změnu naprosto všech softwarů u naprosto všech zdravotnických a lékárenských zařízení.
Rada SAS je toho názoru, že pokud by se vůbec o nějakém takovém podobném návrhu mělo začít uvažovat, jako povinnou součást jeho plnění by bylo nutné zajistit:
1) finanční kompenzaci zdravotnickým a lékárenským zařízením za vícenáklady s tímto vzniklé,
2) to, aby se všechny léky jmenovaly stejně a rozlišovaly se jen názvem společnosti za názvem účinné látky (např. za pomlčkou nebo v závorce). I zde je ale třeba určit, kdo takovéto přejmenovaní zaplatí a tyto výdaje kalkulovat proti případné úspoře.
3) to, aby byl při všech výdejích všech léků ve všech lékárnách trvale osobně přítomen plně erudovaný lékárník (nikoli jen laborant), přičemž zákonem by muselo být zajištěno, že za nežádoucí účinky vydaných léků není odpovědný předepisující lékař, ale právě lékárník.
Ad B) K narušení celistvosti balení léků před jejich výdejem lékárnou:
Rada SAS je si vědoma, že jsou země, kde je takovýto systém uplatňován, dle jejích informací jsou však prakticky všude problémy s:
1) bezpečností léků - jen z tablet mimo originální balení nelze spolehlivě určit přesný původ léků, nelze si být jistý tím, že nejde o neúčinné nebo dokonce škodlivé kopie léků, není možné určit přesnou exspiraci léků.
2) přehledností v užívání léků – jen z tablet mimo originální balení významně roste riziko záměny léků.
3) hygienickými podmínkami - manipulace s jednotlivými tabletami mimo originální balení může mít za důsledek jejich kontaminaci jinými látkami nebo infekcemi s negativním dopadem na výsledky léčby, čemuž lze nejspíše zabránit jen významným navýšením provozních (technických a personálních) nákladů lékáren a prostředků na kontrolu distribuce léčiv v ČR.
Ze všech tří důvodů Rada SAS s touto myšlenkou nesouhlasí.
Rada SAS považuje za nesporné, že požadovaného ekonomického efektu lze dosáhnout daleko jednodušeji. Je možné například zajistit, aby lékárny měly povinně své ceníky dostupné internetem z jejich internetových stránek pro potřeby předepisujících lékařů.
Další možností je, aby bylo umožněno lékařům vydávat alespoň některé léky, jež tvoří základ jejich preskripce, přímo v ambulanci. Tímto krokem by byla vedle finanční úspory zajištěna i úspora času pacienta.
Rada SAS s myšlenkami specifikovanými pod výše uvedenými body A) a B) a to jak samostatně, tak v kombinaci, důrazně nesouhlasí, protestuje proti nim.
Jako lékaři odmítneme odpovědnost za výsledky léčby včetně nežádoucích účinků jednotlivých léků, či jejich kombinací, pokud bude zrušen náš přímý vliv na to, jaký konkrétní lék bude pacient užívat, zmizí přehled o původu a čistotě léčiv.
Odmítáme falešný argument, že vše má být činěno za účelem úspor a odstranění korupce. Jsme toho názoru, že by uvažovaná opatření v celkových nákladech k žádné úspoře peněz nevedla a byla by jen nově vzniklým nebezpečím pro samotné pacienty. Rada SAS vyzývá vedení MZ, aby s konečnou platností upustilo od myšlenek, které mohou znamenat jen výrazné snížení kvality a bezpečnosti léčby občanů ČR.
Rada SAS ČR