V rámci této odbornosti vznikly nové zdravotní výkony - výkon administrativní, výkon časový, výkony materiálové a výkony bonifikační. Zdravotní pojišťovny budou provedenou a účtovanou ošetřovatelskou péči hradit za předpokladu, že byla předem indikována ošetřujícím lékařem.
Všeobecné sestry - nositelky výkonů - mohou pracovat i pod odborným dohledem, musí však splňovat odbornou způsobilost k výkonu povolání všeobecné sestry podle § 5, zákona č. 96/2004 Sb.
Splnění dvou výše uvedených podmínek je zatím jediným omezením, které platná právní úprava uvádí. Jednou z podmínek je předchozí indikace ošetřujících lékařů, kterými ve většině případů budou praktičtí lékaři, kteří sice ošetřovatelskou péči zčásti dosud indikovali, nebyla však vyjádřena pomocí zdravotních výkonů a nebyla také nutnost ji evidovat v ošetřovatelské dokumentaci.
Ošetřující lékaři se také nemuseli zamýšlet nad tím, zda se jedná o výkon zdravotní - ošetřovatelský nebo více pečovatelský, který v případě pobytových zařízení sociální péče může vykonávat pracovník sociální péče. Rozhodnutí o tom, kdy péči zajistí ošetřovatelský personál a kdy pracovníci sociální péče, bylo na vedení zařízení a vedení ošetřovatelského týmu.
Nyní toto rozhodování přechází na ošetřujícího lékaře, pokud péči bude indikovat jako ošetřovatelskou, musí být provedena odborně způsobilým ošetřovatelským personálem. Při splnění obou podmínek mohou následně zdravotní pojišťovny vykázanou zdravotní péči uhradit. Některé zdravotní výkony jsou svým charakterem jednoznačně zdravotní, bez možnosti, že by tyto výkony mohl provádět jiný než ošetřovatelský personál.
U některých výkonů nebo činností, které se na zdravotně sociálním lůžku budou poskytovat, tak jasné rozlišení mezi výkonem zdravotním a sociálním není, nebo alespoň z pohledu některých stran není. Takovým příkladem může být podávání léků per os. Zastánci pojetí pobytových zařízení sociální péče jako vlastního sociálního prostředí preferují, aby si uživatelé mohli předepsané léky podávat sami.
Neomezuje to sice jejich svobodu v rozhodování, na druhou stranu však za dotyčného uživatele přebírá instituce, kterou je pobytové zařízení sociální péče, zodpovědnost. Snadno by se tato instituce mohla dostat do situace, kdy se uživatel nechtěně předávkuje léky a v důsledku toho mu vznikne škoda na zdraví s právními následky. O tom, kdy se při posuzování péče bude jednat o péči sociální a kdy o péči zdravotní, by měl rozhodovat zejména zdravotní stav uživatelů. Není sporu o tom, že některé další činnosti může zajišťovat obojí personál - sociální i zdravotní. Příkladem těchto činností je komplexní hygienická péče, podávání stravy nebo fyzická asistence při provádění odborných výkonů. Pokud se podíváme do prováděcích předpisů k sociálním službám, najdeme některé výše uvedené činnosti s tím, že pracovník sociální péče zajišťuje uživateli pomoc. Pokud se podíváme do prováděcích předpisů v oblasti zdravotní péče, tak najdeme, že na výše uvedených činnostech se podílí sanitář, ošetřovatel, zdravotnický asistent a všeobecná sestra pod odborným dohledem všeobecné sestry bez odborného dohledu provádí výše uvedené výkony. Můžeme tedy konstatovat, že výkon komplexní hygienická péče je odborným zdravotním výkonem pouze tehdy, pokud se jedná o nesoběstačné uživatele, kterým nestačí zajistit pouze pomoc, jedná se o uživatele, kteří mají rozsáhlé kožní defekty a léze, u nichž je porušena integrita kůže, mají rozsáhlé kontraktury apod. V průběhu hygienické péče všeobecná sestra hodnotí stav kůže, všímá si přítomnosti otoků nebo exantému, barvy kůže, kožního turgoru, kožních lézí apod. Dále vyhodnocuje možné riziko vzniku dekubitů. V případě podávání stravy je zdravotním výkonem v případě, že má uživatel poruchu polykacího reflexu a při viditelných známkách poruch polykání. Z charakteru, obsahu a náročnosti některých činností či výkonů také vyplyne potřeba časového úseku pro jeho provedení v závislosti na individualizované indikaci u konkrétního uživatele.
Rozhodující pro určení, který personál bude výše uvedené činnosti zajišťovat a v jakém čase a tím také rozhodnutí o tom, zda výkon bude hrazen ze zdravotního pojištění, bude na rozhodnutí ošetřujícího lékaře, který bude potřebný výkon indikovat jako zdravotní či nikoli.
Ošetřující lékaři se budou muset v krátké době seznámit s novými ošetřovatelskými výkony a úzce spolupracovat s ošetřovatelským týmem, nejvíce v těch případech, kdy by mohlo jít o spornou indikaci výše popsaných výkonů. V rámci kontrolní činnosti mohou zdravotní pojišťovny hodnotit, zda rozsah a druh poskytnuté zdravotní péče odpovídá zdravotnímu stavu pojištěnce -uživatele, pokud kontrola prokáže neoprávněnost nebo nesprávnost vyúčtované zdravotní péče, zdravotní pojišťovna takovou péči neuhradí.
To se týká i případů, kdy poskytnutá péče neodpovídá péči, která byla skutečně poskytnuta nebo pokud byly účtovány výkony, které nejsou hrazeny ze zdravotního pojištění.
Objem vyúčtované zdravotní péče a úhradu za ni také výrazně ovlivní kvalita zaznamenávání zdravotních výkonů a záznamů do ošetřovatelské dokumentace. Činnosti a výkony, i když odborně náročné a kvalitně vykonané, které nikdo nezaznamená, nemohou být vyúčtovány a uhrazeny. Evidence zdravotních výkonů je zejména pro pobytová zařízení sociální péče novinkou, a proto je zapotřebí zdůrazňovat i tento nový aspekt zavedení autorské odbornosti 913.
O autorovi: Ing. Iva Merhautová (reditel@szu-praha.cz)