ŠÉF LÉKAŘSKÉHO ODBOROVÉHO KLUBU HRADECKÉ FAKULTNÍ NEMOCNICE DAVID DOLEŽAL ŘEKL PRÁVU:
Kolik lékařů z hradecké fakultní nemocnice podalo výpověď?
V současné době se jedná o 187 lékařů, tedy asi o třetinu. Z toho dva lékaři výpověď stáhli a dva ji podali nově, další se chystají. Na několika klinikách se navíc lékaři připojili k protestu vypovězením souhlasu s přesčasovou prací nad limit 150 hodin za rok stanovených zákonem. Toto již učinilo takřka 80 procent lékařů na plicní klinice, deset dalších chirurgů, významná část neurochirurgie tak má učinit v nejbližších dnech, uvažují o tom lékaři na klinice gerontometabolické a infekční.
Jak si vysvětlujete velký počet výpovědí právě v Hradci Králové?
Jedním z důvodů je zřejmě i skutečnost, že tu ministr Leoš Heger působil jako ředitel. Jeho současná slova jsou mnohdy v rozporu s jeho tehdejšími postupy, což mnoho zdejších zaměstnanců pamatuje. Z pozice ředitele například odmítl podepsat kolektivní smlouvu, v níž jsme právě těmi prostředky, které bychom měli nyní používat, požadovali z dnešního pohledu nicotné navýšení platu. Rozhodně to není zásluha našich odborářských dovedností.
Téměř dvě stovky výpovědí. Kolik to je z celkového počtu lékařů v nemocnici?
Je to obtížně stanovitelné. Ve fakultní nemocnici je oficiálně zaměstnáno asi 570 lékařů, ovšem někteří mají velice malý úvazek. Čtyřicet jich například pracuje na desetinový úvazek. Rozhodující je spektrum lékařských specializací. Ve výpovědi je například 99 procent neonatologů. Uvážíme-li, že zde je perinatologické centrum, zabezpečující péči pro tři kraje, a další neonatologické centrum přestává fungovat v Plzni, je zcestná představa, že pražské nemocnice tato centra zastoupí.
Které další obory jsou nejvíc zatíženy výpověďmi?
Kromě neonatologie prakticky končí ortopedie, značná část traumatologie, dětské chirurgie, takže bude zřejmě výrazně omezen provoz nadregionálního traumacentra. Mnoho výpovědí je i na hematologii. Přitom právě hematoonkologické pacienty nelze označit jako odložitelné.
Co mají pacienti dělat?
Je to strašně smutná situace, vyhrocená politiky. Lékařům jde o pacienty po celý rok, politikům jen před volbami. Kdyby tomu tak nebylo, jednají s námi už od září. Jednání má několik fází - nejprve se shodnout na cíli, poté se shodnout jak a kdy k němu dospět. První máme za sebou, protože ministr opakovaně naše požadavky označil za oprávněné. To, že odmítají politici jednat o té druhé fázi, vypovídá o jejich nevůli situaci vyřešit. Dnes mám pocit, že je vše postaveno jako politický souboj mezi pravicovou Prahou a levicovými kraji o to, kdo uhraje více bodů proti soupeři. Z toho jasně vyplývá, že politikům nejde o řešení, tudíž ani o pacienty.
Co tedy poradit?
Snad jedině to, aby se obraceli na poslance a senátory z jejich obvodů, na lidi ve vládě, na pacientské organizace. I z jejich strany musí být vyvíjen tlak směrem k vládě, aby byla ochotná s námi konkrétně jednat, aby upřednostnila řešení situace, před snahou vymyslet řešení následků.