Představitelé kraje i ministr zdravotnictví označují Nemocnici Pelhřimov jako jedinou schopnou poskytnutí intenzivní péče a ARO v kraji.
Samotní lékaři jsou v tomto ohledu daleko skeptičtější. „Pokud nedojde k dohodě, bude mít nemocnice velký problém zajistit akutní péči jenom v rámci Pelhřimovska. Rozhodně nemá síly na to, aby zvládla celý kraj. To je absolutně nemožné. To, co proběhlo v médiích, bylo do určité míry zkreslené. Rozumím snaze politiků v této situaci podávat optimistické informace. Myslím si však, že situace je tak vážná, že to není rozumné,“ sdělil zástupce primáře ARO a předseda pelhřimovského lékařského odborového klubu Josef Suk. Na ARO podali výpověď čtyři z deseti lékařů. Z chirurgie odchází osm ze třinácti lékařů. V případě, že by nikdo výpovědi nestáhl, ocitla by se v kolapsu gynekologie, odkud odchází šest ze sedmi lékařů. „Počet výpovědí není tak velký, aby ohrozil chod důležitých oddělení v nemocnici.
Jsme schopni pro pacienty zajistit intenzivní péči a ARO v rámci vlastních kapacit,“ řekl Jan Mlčák s tím, že větší personální nedostatky výrazně pocítí gynekologické oddělení. Mluvit o tom, jak se zabezpečí provoz intenzivní péče, až exodus lékařů nastane, tedy zhruba za dva měsíce, je podle něho předčasné.
Mezi lékaři na odchodu jsou jak členové odborů, tak i ti, kteří v odborech nejsou. Naopak někteří členové odborů výpověď nepodali. Plnou podporu mají signatáři výzvy Děkujeme, odcházíme ze strany oblastního sdružení České lékařské komory.
V pondělí 28. února ošetří, coby lékař havlíčkobrodské nemocnice, svého posledního pacienta.
„Co bude pak, v tuto chvíli ještě přesně nevím. Jsem v kontaktu s několika nemocnicemi ve Velké Británii. Vyřizuji si registraci u tamní lékařské komory, zajišťuji úřední překlady veškerých dokladů o vzdělání a dosavadní praxi. Jisté je, že i v novém působišti budu pracovat na infekčním oddělení. S garantovaným počtem hodin a za mzdu, která dosahuje několikanásobku mé mzdy současné,“ konstatuje lékař. Jedním dechem dodává, že to rozhodně nebude období lehké, zejména pak jeho první dny a týdny.
„Mám rodinu, mě, manželku i naše dvě děti čekají velké změny. Do Británie nejprve odjedu sám. Žena a děti za mnou přijedou, až tam vybuduji optimální zázemí. S angličtinou problémy nemám.
Manželka a dcera základy řeči znají, synek je ještě malý,“ říká Liška.
Častá interpretace akce Děkujeme, odcházíme ve stylu „berou si pacienty jako rukojmí,“ Miroslavu Liškovi osobně vadí.
„Dlouhá léta se ví, v jakém začarovaném kruhu se zdravotnictví v této zemi pohybuje.
Dvacet let to nikdo z politiků a odpovědných lidí neřešil. A teď přicházejí s touto nesmyslnou a nepravdivou argumentací,“ zlobí se lékař.
„Se svými pacienty jsem o tom všem už mnohokrát hovořil. Zajímá je to, ptají se.
Jsem přesvědčen, že naše kroky a rozhodnutí, byť je velmi razantní, chápou“. Současnou životní etapu lékaře Miroslava Lišky budeme sledovat i nadále. Čtenáře s ní seznámíme zhruba za měsíc.