Když se zjistí, změří a porovná kvalita péče v jednotlivých zařízeních, regionech či oborech - co se stane pak? Budou se pacienti vyhýbat nemocnicím s nižší kvalitou? Budou jezdit do těch kvalitnějších? A když ano, chtějí to organizátoři zdravotnictví, manažeři nemocnic, zdravotní pojišťovny a další? Co budou dělat zdravotní pojišťovny s informací o kvalitě péče? Budou dávat lepší smluvní podmínky těm kvalitnějším? Budou povzbuzovat své pojištěnce, aby vyhledávali kvalitní zařízení?
Anebo vyhovuje současný stav, kdy jejich smluvní politika je v horším případě odvislá od úhradové vyhlášky a v lepším případě od objemů nasmlouvané péče a dojednaných slev?
Odpovídající data
Potřebujeme uvolnit více dat o výsledcích poskytované péče. Co se týká kvality péče vnímané pacienty, tam již důvěryhodné průzkumy existují. Otázkou však zůstává: Když přistoupíme k měření kvality péče, co budeme dělat s výsledky?
Dopad zveřejnění těchto informací je těžko předvídatelný. Důvodů je hned několik: Jednak zveřejnění takové tabulky, která bude relevantně odrážet skutečný stav věcí, není úplně triviální věc. Tabulka většinou neposkytuje mnohdy důležité informace o souvislostech. Kupříkladu - a to je platné obecně - zařízení, které se věnuje pouze nekomplikovaným případům, bude mít asi lepší výsledky (rovná se méně komplikací) než zařízení, které řeší komplikované případy.
Různá zařízení, pokud se umístí třeba na chvostu seznamu, mohou toto zveřejnění napadnout nějakou žalobou, že se poškozuje jejich dobrá pověst.
„Nikdo neví, jak by zveřejnění takové tabulky ovlivnilo chování občanů - pojištěnců. Jestli se začnou některým zařízením vyhýbat, což by dotčená nemocnice nesla nelibě, anebo naopak, ty dobré vyhledávat. Dobrá a úspěšná zařízení jsou dost vytížená, takže na konci dne o takovou reklamu a příliv dalších pacientů ani nestojí,“ upřesňuje Miroslav Palát, prezident sdružení CzechMed.
Reakce pojišťoven
„Na jedné straně, potřebujeme uvolnit více kvalitních dat o výsledcích poskytované péče. Otázkou však je, co se na základě těchto informací změní. Zkušenost ukazuje, že se pacient jako zákazník chová až s podivem laxně. Často slyšíme argument, že má „tu svou“ nemocnici za rohem, a to je pro něj důležitější než skutečnost, že by musel dojíždět patnáct kilometrů do prokazatelně kvalitnější nemocnice.
Zcela jinou otázkou je, zdali zdravotní pojišťovny budou mít možnost, ale také ochotu, uvažovat o tom, že by úhradově zvýhodňovaly zařízení, která léčí prokazatelně lépe. Do té doby je prokazování kvality péče sice chvályhodným cvičením, avšak bez potřebného efektu,“ dodává Miroslav Palát.