Od roku 1973 (první setkání Národní skupiny pro klasifikaci sesterských diagnóz) až do současnosti se množství odkazů na sesterské diagnostikování v literatuře zvýšilo desetinásobně. V roce 1973 Americká asociace sester (ANA) publikovala Standardy praxe; v roce 1980 bylo vydáno Prohlášení sociální politiky, jež defi novalo ošetřovatelství jako „diagnostikování a léčbu reakcí člověka na aktuální nebo potenciální zdravotní problémy“. V březnu 1990 na deváté konferenci NANDA Všeobecné shromáždění defi novalo sesterské diagnostikování (NANDA,1990): sesterské diagnostikování je klinické posouzení reakcí jednotlivce, rodiny nebo komunity na aktuální nebo potenciální zdravotní problémy/životní procesy. Sesterské diagnostikování poskytuje základ pro výběr intervencí sestry na dosažení výsledků, za které je sestra odpovědná (Carpenito, 2004).
Abdellah a Levine (1965) poukázali na potřebu specializovaného ošetřovatelského jazyka pro popis ošetřovatelské praxe: Rozhodující pro rozvoj ošetřovatelské vědy je schopnost sestry provést sesterské diagnostikování a předepsat ošetřovatelské činnosti, které vyústí do specifi ckých reakcí klienta. Sesterská diagnóza je určení charakteru a rozsahu ošetřovatelských problémů, uváděných jednotlivými klienty nebo rodinami, jimž se dostává ošetřovatelské péče.
Usuzuje se, že je to nezávislá funkce profesionální sestry, která má provádět sesterské diagnostikování a rozhodnout o průběhu činnosti, jež je nutno plnit pro vyřešení problému. Zkušené sestry jsou schopny popsat problémy klienta. Přestože zkušená sestra může být schopna dešifrovat neslučitelnou terminologii, jak může ošetřovatelská profese učit studenty, jestliže každý učitel, učebnice a ošetřovatelský personál používají odlišné termíny pro popis jedné a téže situace? Zdravotničtí odborníci zvažte: jak by se mohli studenti medicíny naučit rozdílu mezi cirhózou a rakovinou jater, kdyby bylo použito spojení „narušená funkce jater“ pro popis obou situací? Medicína spoléhá na standardizovaný klasifi kační systém, aby mohla učit svou vědu, a aby mohla komunikovat problémy klienta s jinými disciplínami. Je třeba, aby ošetřovatelství udělalo totéž. I když tradiční sestry měly společný jazyk pro určité problémy, tento jazyk byl nekompletní pro popis všech reakcí klienta, které sestry diagnostikovaly a léčily. Důležité je rovněž zdůraznit, že některé reakce označené jako sesterské diagnózy (např.: Problém rozhodnout se, Bezmocnost) se ještě před 15 roky v ošetřovatelské literatuře nevyskytovaly. Ofi ciální klasifi kace těchto reakcí jako sesterských diagnóz posunula jejich zkoumání a zvýšila jejich přítomnost v literatuře. Například zatímco v roce 1982 byla Bezmocnost uvedena v literatuře dvakrát, do roku 1994 počet vzrostl na 113.
Sesterské diagnózy, zvláště klasifi kace NANDA, byly obviněny, že jsou necitlivé ke kulturním ohledům. Leiningerová (1990) říká, že největší obavy kvůli klasifi kaci NANDA jsou „problémy s používáním, podporováním a implementací taxonomie s takovýmito limitovanými mezinárodními nebo transkulturními údaji, včetně teoretických kulturních ideí, podmínek praxe v různých kulturách.“ Leiningerová také uvádí, že existuje „množství pro kulturu specifi ckých onemocnění a s kulturou spjatých syndromů, které je nutno dokumentovat, a je třeba, aby je sestry pochopily,“ protože výrazy zdravotní péče, pohoda a onemocnění jsou v různých kulturách různé (Carpenito, 2004).
Sesterské diagnózy, jež NANDA přijala, jsou primárně založeny na dominantních anglo-amerických kulturních hodnotách, normách a standardech. Jak může sesterské diagnostikování reprezentovat širokou kulturní různorodost?
Pouze ty sestry, které plně rozumějí určité kultuře, mohou vyvinout kulturní specifi cké defi nující charakteristiky a rizikové faktory, aby se sesterská diagnóza stala relevantní. Mohou navrhnout nevyhnutelné dodatky a revize klasifi kací NANDA a mohou rovněž vyvinout a nabídnout kulturní specifi cké reakce, které nejsou na seznamu NANDA. Při práci na těchto překladech sestry různých kultur příliš často nevěnují pozornost důležitým kulturním rozdílům. Jestliže mají být sesterské diagnózy použity jako koncept, pak bude zapotřebí, aby sestry v jiných kulturách vyvinuly diagnózy relevantní pro jejich určité kultury. Například kniha Planifi cation des Soins Infi rmiers je zpracována specifi cky z francouzskokanadské perspektivy a Diagnostico de Enfermería ze španělské perspektivy (Carpenito, 2004).
Mějme tedy na paměti i to, že naše sesterské diagnózy reprezentují reakci, již klient nebo rodina nacházejí jako problematickou podle kulturní perspektivy.
SOUHRN
Aby mohlo ošetřovatelství uplatňovat, komunikovat a učit svou vědu o řešení problémů pacienta s jinými disciplínami a navzájem, musí mít svůj standardizovaný klasifikační systém diagnóz. V našich podmínkách je tato problematika aktuální a předpokládá prioritní řešení. Je nutno zamyslet se také nad funkčností NANDA Taxonomie II z hlediska transkulturálních potřeb pacienta. Proto se od sester očekává, že budou ověřovat jednotlivé diagnostické kategorie NANDA v našich podmínkách.
SUMMARY
Nursing needs a standardized classification system to be able to implement, communicate and teach other health care professionals about nursing science and its role in solving patients problems. Particularly in our context this topic is very real and a nursing priority. We need to analyze how functional is the NANDA Taxonomy II from the point of transcultural patient needs. Therefore, nurses need to verify and validate use of NANDA diagnostic categories in our health care environment.
O autorovi: PhDr. Gabriela Vörösová, Ph. D. doc. PhDr. Mária Boledovičová, Ph. D. UKF, Nitra, FSVaZ, Katedra ošetřovatelství (vorosovagabi@zoznam.sk)