a kardiovaskulární onemocnění
Doc. MUDr. Vladimír Bláha, prof. MUDr. Zdeněk Zadák, CSc.
Univerzita Karlova v Praze, LF a FN Hradec Králové, Klinika gerontologická a metabolická
Klíčová slova
fast food • oxidovaný tuk • kardiovaskulární onemocnění • ateroskleróza • postprandidální lipémie • endotelová dysfunkce • oxidační stres
Oxidovaný tuk a produkty vznikající oxidací lipidů, mohou podle současných poznatků přispívat k patogenezi aterosklerózy. Tyto sloučeniny jsou přítomny v naší stravě, jsou absorbovány ve střevě a pronikají do krevního oběhu. Pokud dojde k jejich konzumaci, mohou mít závažné důsledky pro vznik a průběh kardiovaskulárních onemocnění jak u lidí, tak u zvířat v experimentu. Ačkoliv je v současné době o přítomnosti a účincích oxidovaného tuku ve stravě k dispozici řada údajů, je třeba provést další výzkum tak, aby bylo možné učinit platné závěry o možném negativním ovlivnění lidského zdraví či délky života.
Úvod
Populace ve vyspělých zemích, včetně České republiky, přijala výživu typu „fast food“ jako integrální součást svého rušného života. Tento typ výživy, ať už je konzumován ve formě „ready to go“ výrobků předkládaných řadou drobných i větších bufetů nebo restauračních zařízení, nebo jako různé polotovary (zejména předsmažené) a pokrmy nabízené v supermarketech, představují produkty bohaté na obsah energie, sodíku, tuku a cholesterolu. Pokud jsou tyto potraviny konzumovány nadměrně, mohou mít detrimentální dopad na zdraví, protože obsahují oxidovaný tuk a produkty, vznikající oxidací lipidů, které jsou spojeny se vznikem řady chorob, jako je rakovinné bujení, Alzheimerova choroba a koronární ateroskleróza(1, 2). Cílem prezentované práce je upozornit na některé nové poznatky, které se zabývají vztahem oxidovaného tuku a kardiovaskulárních onemocnění.
Oxidace tuku v potravě
Tuky v potravě mohou podléhat oxidaci, a tím poškozovat lidský organismus(3). Nadměrná oxidace mění kvalitu stravy – působí zejména nepoživatelnou chuť a zápach. Je proto málo pravděpodobné, že s takto změněnou potravinou dojde k jednorázovému požití většího množství oxidovaného tuku. Pokud je však obsah oxidovaného tuku v potravě řádově nižší, může docházet ke konzumaci oxidovaného tuku opakovaně a dlouhodobě. Takové konzumaci se však také prakticky nelze vyhnout, protože nízká kvanta oxidovaného tuku vznikají během skladování a upravování masa včetně drůbeže, mléka i cereálních výrobků(4). K vystupňované oxidaci tuků dochází zejména při využití tuků v rámci přípravy pokrmů. Například smažení, kdy dochází k opakovanému zahřívání olejů k vysokým teplotám za přítomnosti vzduchu, a s ním spojené termální a oxidativní chemické reakce vedou k tvorbě jak těkavých, tak netěkavých dekompozičních produktů. Význam tohoto typu tuku v lidské potravě není zanedbatelný, jestliže si uvědomíme, že více než jedna třetina suché hmotnosti smaženého pokrmu je tvořena tukem, absorbovaným během tohoto způsobu přípravy jídel. Proto je tak důležité dbát na co nejdokonalejší techniky smažení. Bylo prokázáno, že např. důslednou modifikací technologických postupů přípravy smažených hranolků (velikost bramborových řezů, vlhkost brambor, objemový poměr smažícího tuku a hranolek, optimální teplota pečení apod.) vede k produkci potraviny s vyšší výživou hodnotou, menší příměsí oxidovaného tuku a i snížením celkového obsahu tuku(5). Ze zdravotního hlediska je však nesmírně obtížné posoudit možné fyziologické či patologické účinky konzumace potravin obsahujících oxidované tuky, neboť takových potravin a produktů je celá řada, protože relativní obsah oxidovaných tuků je závislý i na fyzikálních podmínkách (trvání kontaktu se vzduchem, teplotě apod.), a protože typ a množství oxidovaných lipidů závisí také na složení tuku, oleje nebo potraviny, vystavené oxidaci (např. stupni nenasycenosti, koncentraci iontů kovů, přítomnosti antioxidantů).
Nenasycené tuky v potravě (zejména oleáty, linoleáty a linolenáty v triacylglycerolech) reagují s kyslíkem v autooxidačních reakcích, ztrácejí hydrogenový radikál v přítomnosti stopových kovů, světla nebo tepla(6–8). Vznikají lipidové volné radikály, které reagují s kyslíkem za vzniku peroxidových radikálů, a ty pak zase reagují s dalšími lipidy za tvorby hydroperoxidů lipidů – základních produktů autooxidace. Hydroperoxidy lipidů mohou dále reagovat s kyslíkem, přitom vznikají sekundární oxidační produkty, jako jsou epoxyhydroperoxidy, ketohydroxiperoxidy a cyklické peroxidy, které se rozkládají na těkavé látky nebo kondenzují na dimery a polymery. Alternativně vznikají při hydroperoxidaci lipidů na lipoxylové radikály další sekundární rozpadové produkty, včetně aldehydů, ketonů, alkoholů, uhlovodíků, esterů, furanů nebo laktonů. V olejích, použitých ke smažení za podmínek simulujících běžné technologické postupy, bylo analyzováno více než 200 těkavých a netěkavých rozpadových produktů(9). Tepelné zpracování rostlinných olejů vede mimo jiné k izomerizaci dvojných vazeb a formaci trans-mastných kyselin. Jak bylo opakovaně prokazováno, zvýšená konzumace trans-mastných kyselin (v kontextu konzumace hydrogenovaných margarinů apod.) vede k alteraci zdravotního stavu(10, 11, 12). Autooxidaci podléhají i cholesterol a mastné kyseliny obsažené v potravě(13, 14). Spontánní autooxidací cholesterolu vzniká nejméně 30 oxidačních produktů, zejména 7-oxygenované steroly (7-hydroxy-cholesterol a 7-keto-cholesterol) a 5,6-oxygenované steroly (5,6-epoxy-cholesterol, a 5,6-dihydroxy-cholesterol). Řada oxysterolů má významné biologické účinky. Jsou přítomny v potravinách, které byly zpracovány za vyšších teplot v přítomnosti kyslíku, jako jsou například sušená vejce, sušené mléko(14) – tedy v produktech, které jsou v potravinářském průmyslu velmi často používány.
===== Absorpce oxidovaného tuku ve střevě =====
Oxidované lipidy (cholesterol a mastné kyseliny) se pohotově vstřebávají ve střevě a postprandiálně signifikantně stoupá jejich plazmatická koncentrace. Naruszewicz et al.(15) jako jedni z prvních prokázali, že orální podání teplem ošetřeného oleje vyvolá u lidí vzestup plazmatických hladin peroxidů lipidů. Požití sojového oleje, který byl zahříván 7 hodin na teplotu 220 °C, ve srovnání s čerstvým olejem vyvolalo dvojaž pětinásobné zvýšení thiobarbituric acid-reacting substances (TBARS) v plazmě a chylomikronech plazmy 4 hodiny po konzumaci 100 g oleje v tomatovém džusu. Emanuel et al.(16) následně prokázali, že požití smažených vajíček s práškem ze sušených vajec (obsahující 230 jednotek na milion oxidačních produktů cholesterolu) vedlo k výraznému zvýšení cholesterola -epoxid 7-hydroxycholesterolu a 7-ketocholesterolu v chylomikronech plazmy 3,5 hodiny po jídle. V jiné studii Staprans et al.(17) podával normolipidemických osobám 1 g/kg kukuřičného oleje, což vedlo k mírnému zvýšení konjugovaných dienů v chylomikronech plazmy (9,7 +- 0,9 nmol/ mol triglyceridů), TBARS nebyly detekovány. Když bylo podáno stejné množství oleje, který byl ale změněn oxidací za přítomnosti vzduchu po dobu 6–8 týdnů, došlo ke zvýšení konjugovaných dienů 4,7krát (46 +- 5,6 nmol/mol triglyceridů), a bylo prokázáno zvýšení TBARS (0,14 +- 0,03 nmol TBARS/mol triglyceridů). Chylomikrony izolované po požití oxidovaného oleje byly více náchylné k oxidaci za přítomnosti mědi než chylomikrony analyzované po požití kontrolního oleje. Diabetici s neuspokojivou glykemickou kompenzací měli po konzumaci pokrmu obsahujícího zahřívaný kukuřičný olej zvýšené koncentrace oxidovaných mastných kyselin v chylomikronech ve srovnání s kontrolami nebo kompenzovanými diabetiky(18).
Ve výše uvedených studiích obsahoval testovací pokrm relativně vysoké množství oxidovaného tuku. Relevantní práce Ursiniho et al.(19) prokázala, že i po požití kontinentální snídaně obsahující slaninu, dvě vejce, toast a kávu, došlo ke zvýšení plazmatických hladin peroxidů lipidů o 10–700 % (průměrně 153 %) za dvě hodiny po jídle. Obdobné výsledky popsali Lechleitner et al.(20). 17 zdravých dobrovolníků konzumovalo tekutý pokrm bez přísady oxidovaných produktů, který nebyl vystaven předchozí oxidaci. Postprandiální LDL izolovaný 4 hodiny po jídle byl více náchylný k oxidaci než LDL izolovaný nalačno (při inkubaci s buňkami P388 nebo v bezbuněčném médiu obsahujícím CuSO4). Zároveň došlo ke zvýšení postprandiální LDL-indikované syntézy a akumulaci cholesteryl esterů v makrofázích. Zvýšenou pohotovost postprandiálního LDL ke kovem katalyzované oxidaci recentně prezentovali Natella et al.(21); podání 400 ml červeného vína s jídlem oxidaci zabránilo. Koncentrace cirkulujících autoprotilátek proti oxidativně modifikovanému LDL(22) byla u pacientů s ischemickou chorobou srdeční (ICHS) postprandiálně signifikantně nižší než u zdravých kontrol na vrub buď zvýšené schopnosti produkovat, nebo alternativně snížené kapacitě postprandiálně eliminovat oxidativně modifikované částice.
Oxidovaný tuk v potravě a kardiovaskulární onemocnění
Dieta s vysokým obsahem tuků koreluje s incidencí kardiovaskulárních chorob, jak prokázala řada epidemiologických studií. Je pravděpodobné, že tato korelace je částečně podmíněna přítomností oxidovaného tuku a olejů ve stravě tzv. západního typu, i když definitivní závěry vyžadují další ověření. Právě nedostatek spolehlivých metod k analýze obsahu oxidovaného tuku a produktů oxidace lipidů v nejrůznějších pokrmech, stejně tak jako variabilita sledovaných parametrů v závislosti na čerstvosti stravy a způsobu přípravy pokrmu činí tento typ epidemiologických a populačních studií extrémně obtížný.
Polynenasycené tuky jsou více náchylné k oxidaci než tuky saturované, ale paradoxně substituce polynesaturovaných tuků v dietě saturovanými vede k prevenci aterosklerózy(23). Některé experimentální studie na potkanech nicméně prokázaly, že jak dietní oxidované mastné kyseliny(24), tak oxidovaný cholesterol(25) podporují vznik a rozvoj aterosklerózy. V recentní práci Staprans et al.(26) krmili oxidovaným cholesterolem knockout myši, které postrádají buď LDL-receptor, nebo apolipoprotein E. U LDL-receptor deficientních myší, které byly živeny 1 % cholesterolu včetně oxidované formy (5 % přidaného cholesterolu bylo oxidováno), prokázali autoři 32% zvýšení tvorby tukových proužků ve srovnání s jedinci, kteří přijímali dietu s obsahem 1 % cholesterolu bez oxidovaného cholesterolu. U apolipoprotein-E-deficientních myší, které byly krmeny 0,15 % cholesterolu včetně oxidovaného cholesterolu (5 % přidaného cholesterolu bylo oxidováno), byla tvorba tukových proužků zvýšena o 38 %. Oxidované lipidy vedou k poškození i dysfunkci makrofágů, hladkých svalových buněk a buněk endotelu; přesný mechanismus, který vede k akceleraci aterosklerózy in vivo, dosud nebyl objasněn(27).
===== Oxidovaný tuk, postprandiální lipémie a endotelová dysfunkce =====
Koncepce aterogeneze jako „postprandiálního fenoménu“, kterou poprvé uvedl Zilversmit(28) a která byla podpořena i dalšími autory, předpokládá, že cirkulující lipoproteiny po požití tučného jídla signifikantně přispívají ke vzniku a progresi aterosklerózy(29, 30). Řada prací uvádí, že spojujícím článkem jsou oxidované tuky v postprandiálně vznikajících chylomikronech a jejich vliv na endoteliální funkce. Vogel et al.(31) jako jedni z prvních prokázali, že strava s vysokých obsahem tuků přechodně snižuje endoteliální funkce [hodnoceno pomocí vazodilatace brachiální tepny (flow-mediated endothelium-dependent brachial artery vasodilatation, FMD)] u zdravých normocholesterolemických osob. Postprandiální zhoršení endoteliální vazoaktivity nebylo prokázáno u osob, kterým bylo podáváno 1000 mg kyseliny askorbové a 800 IU vitamínu E(33), nebo strava bohatá na antioxidanty(33). Williams et al.(34) zároveň demonstrovali, že ke zhoršení arteriální endoteliální funkce došlo po požití pokrmu bohatého na tuk, který byl před požitím použit pro smažení v restaurantu „fast food“ typu. Pokud jedinci konzumovali čerstvý tuk, který nebyl využíván ke smažení, nebo jen nízkotučné jídlo, k podobnému postprandiálnímu zhoršení endotel-dependentní dilatace nedošlo. Postprandiální zhoršení FMD prokazovali i další autoři(35–41). K postprandiálnímu snížení FMD nedochází při podávání inhibitorů angiotenzin-konvertujícího enzymu quinaprilu (40 mg/den 2 týdny), antagonisty angiotenzin typ II receptoru losartanu (50 mg/den 2 týdny)(35), kyseliny listové (10 mg/den 2 týdny)(36), ciprofibrátu (100 mg/den 3 měsíce)(37), rekombinantního růstového hormonu (6 měsíců)(38), nebo cerivastatinu (0,4 mg/den 3 týdny)(40).
V některých studiích bylo pozorováno zlepšení postprandiální funkce endotelu ve vztahu k redukci oxidativního stresu. Například zlepšení postprandiální FMD kyselinou listovou bylo spojeno se snížením vylučováním malondialdehydu močí(36). Zlepšení postprandiální funkce endotelu ciprofibrátem bylo spojeno s redukcí postprandiální peroxidace lipidů ve venózní krvi(37). Postprandiální vzestup triacylglycerolémie u zdravých osob, živených dietou s vysokým či nízkým obsahem tuku, pozitivně koreloval s oxidačním stresem (phorbol myristát acetátem-stimulovaná produkce superoxidu v leukocytech), a zároveň souvisel pozitivní korelací se zhoršením postprandiální FMD(41). Zhoršení endoteliální dysfunkce u diabetiků 2. typu korelovalo s vyšším postprandiálním obsahem triacylglycerolů ve VLDL a zvýšeným oxidačním stresem(39).
Vztah mezi postprandiální lipémií, oxidačním stresem a zhoršenou funkcí endotelu není jednoznačný. Řada studií tento vztah neprokázala. Například u 15 zdravých dobrovolníků, kteří dostávali 3 týdny gemfibrozil, došlo k signifikantnímu snížení postprandiální triglyceridémie, ačkoliv se FMD nezměnila(40). Když byl pacientům s ICHS před tučným jídlem jednorázově podán lisinopril nebo fenofibrát, došlo ke snížení postprandiálního oxidačního stresu, ale FMD se signifikantně nezlepšila(41). Lze tedy předpokládat, že zvýšený postprandiální oxidační stres vede k výraznému zhoršení endoteliálních funkcí, ale že ne každá změna FMD po jídle nezbytně souvisí nebo je zprostředkována změnou postprandiální lipémie nebo postprandiálního oxidačního stresu.
Souvislost mezi zvýšenou hladinou chylomikronů v plazmě a zhoršením FMD lze nejlépe demonstrovat u pacientů se závažnou hypertriglyceridémií nalačno a zvýšenou hladinou cirkulujících chylomikronů nalačno (hyperlipoproteinémie typ V), kteří nemají známky endoteliální dysfunkce(42). Deficit lipoproteinové lipázy vede ke sníženému uvolňování mastných kyselin a snížené tvorbě remnant lipopoproteinů. Buď jeden, nebo oba mechanismy nejspíše zprostředkovávají negativní efekt chylomikronů na buňky endotelu, jako prokazují i některé in-vitro studie(43). Je zřejmé, že k objasnění vzájemné interakce chylomikronů a endoteliálních buněk a k posouzení jejich možného vlivu na patogenezi kardiovaskulárních onemocnění je třeba iniciovat další studie(44).
Závěr
Vzájemná korelace mezi dietou bohatou na tuky, zvýšenou hladinou lipidů v plazmě a kardiovaskulárními onemocněními je nepochybný. Stále ještě v intencích „atraktivní hypotézy“ lze předpokládat i možný patogenetický vztah mezi oxidovaným tukem v potravě a kardiovaskulární morbiditou. Víme, že oxidovaný tuk je přítomen v lidské stravě; je absorbován ve střevě a postprandiálně je prokazatelný v krvi; v neposlední řadě může mít negativní kardiovaskulární účinky jak u lidí, tak v experimentu na zvířeti. Stále však nevíme zcela jasně, zda oxidovaný tuk ve stravě negativně ovlivňuje lidské zdraví či délku života. Je nepochybné, že odpověď na tuto otázku je nesmírně důležitá, zejména vzhledem k trendu zvyšovat podíl aplikované potravinářské technologie, polotovarů a předsmažených jídel v současné stravě. Směry budoucího základního i aplikovaného výzkumu musí určit, jaký je průměrný denní příjem oxidovaného tuku a produktů oxidace lipidů; poskytnou epidemiologické důkazy o tom, zda zvýšená konzumace oxidovaného tuku zvyšuje zdravotní riziko (výskyt maligních, neurodegenerativních nebo kardiovaskulárních chorob); určit, jaký příjem a koncentrace oxidovaných tuků vede k poškození zdraví; zjistit, zda má přítomnost antioxidantů v potravě (spíše než substituce ve formě suplement) preventivní význam vzhledem k eliminaci rizika oxidovaného tuku v potravě; identifikovat jedince, kteří mohou být geneticky více (či méně) ohroženi konzumací oxidovaného tuku v potravě; a konečně určit, jaká opatření v potravinářském průmyslu či ve zdravotnictví mohou omezit příjem oxidovaného tuku.
Poděkování
Práce byla podpořena granty IGA MZ ČR č. NB/6822-3, NB/6549-3, NB/6999-3, NG/ 6770-3.
1. ADDIS, PB. Occurrence of lipid oxidation products in foods. Food Chem Toxicol, 1986, 24, p. 1021–1030.
2. KUBOW, S. Routes of formation and toxic consequences of lipid oxidation products in foods. Free Radic Biol Med, 1992, 12, p. 63–81.
3. GERMAN, JB. Food processing and lipid oxidation. Adv Exp Med Biol, 1999, 459, p. 23–50.
4. Evans, RJ., Jones, TS. Minimizing process induced prooxidant stresses. Adv Exp Med Biol, 1998, 434, p. 189–199.
5. MEHTA, U., SWINBURN, B. A review of factors affecting fat absorption in hot chips. Crit Rev Food Sci Nutr, 2001, 41, p. 133–154.
6. GARDNER, HW. Oxygen radical chemistry of polyunsaturated fatty acids. Free Radic Biol Med, 1989, 7, p. 65–86.
7. PORTER, NA., CALDWELL, SE., MILLS, KA. Mechanisms of free radical oxidation of unsaturated lipids. Lipids, 1995, 30, p. 277–290.
8. Guillen-Sans, R., Guzman-Chozas, M. The thiobarbituric acid (TBA) reaction in foods: a review. Crit Rev Food Sci Nutr, 1998, 38, p. 315–330.
9. CHANG, SS., PETERSON, RJ., HO, CT. Chemical reactions involved in the deep-fat frying of foods. J Am Oil Chem Soc, 1978, 55, p. 718–727.
10. VALENZUELA, A., MORGADO, N. Trans fatty acid isomers in human health and in the food industry. Biol Res, 1999, 32, p. 273–287.
11. LICHTENSTEIN, A. Trans fatty acids and cardiovascular disease risk. Curr Opin Lipidol, 2000, 11, p. 37–42.
12. KATAN, MB. Trans fatty acids and plasma lipoproteins. Nutr Rev, 2000, 58, p. 188–191.
13. Yan, PS. Cholesterol oxidation products. Their occurrence and detection in our foodstuffs. Adv Exp Med Biol, 1999, 459, p. 79–98.
14. SCHROEPFER, GJ., Jr. Oxysterols: modulators of cholesterol metabolism and other processes. Physiol Rev, 2000, 80, p. 361–554.
15. NARUSZEWICZ, M., MOZNY, E., MIRKIEWICZ, E., et al. The effect of thermally oxidized soya bean oil on metabolism of chylomicrons. Increased uptake and degradation of oxidized chylomicrons in cultured mouse macrophages. Atherosclerosis, 1987, 66, p. 45–53.
16. EMANUEL, HA., HASSEL, CA., ADDIS, PB., et al. Plasma cholesterol oxidation products (oxysterols) in human subjects fed a meal rich in oxysterols. J Food Sci, 1991, 56, p. 843–847.
17. STAPRANS, I., RAPP, JH., PAN, XM., et al. Oxidized lipids in the diet are a source of oxidized lipid in chylomicrons of human serum. Arterioscler Thromb, 1994, 14, p. 1900–1905.
18. STAPRANS, I., HARDMAN, DA., PAN, XM., FEINGOLD, KR. Effect of oxidized lipids in the diet on oxidized lipid levels in postprandial serum chylomicrons of diabetic patients. Diabetes Care, 1999, 22, p. 300–306.
19. URSINI, F., ZAMBURLINI, A., CAZZOLATO, G., et al. Postprandial plasma lipid hydroperoxides: a possible link between diet and atherosclerosis. Free Radic Biol Med, 1998, 25, p. 250–252.
20. LECHLEITNER, M., HOPPICHLER, F., FOGER, B., PATSCH, JR. Low-density lipoproteins of the postprandial state induce cellular cholesteryl ester accumulation in macrophages. Arterioscler Thromb, 1994, 14, p. 1799–1807.
21. NATELLA, F., GHISELLI, A., GUIDI, A., et al. Red wine mitigates the postprandial increase of LDL susceptibility to oxidation. Free Radic Biol Med, 2001, 30, p. 1036–1044.
22. LE, NA., LI, X., KYUNG, S., BROWN, WV. Evidence for the in vivo generation of oxidatively modified epitopes in patients with atherosclerotic endothelium. Metabolism, 2000, 49, p. 1271–1277.
23. BROUSSEAU, ME., SCHAEFER, EJ. Diet and coronary heart disease: clinical trials. Curr Atheroscler Rep, 2000, 2, p. 487–493.
24. STAPRANS, I., RAPP, JH., PAN, XM., et al. Oxidized lipids in the diet accelerate the development of fatty streaks in cholesterol-fed rabbits. Arterioscler Thromb Vasc Biol, 1996, 16, p. 533–538.
25. VINE, DF., MAMO, CL., BEILIN, LJ., et al. Dietary oxysterols are incorporated in plasma triglyceride-rich lipoproteins, increase their susceptibility to oxidation and increase aortic cholesterol concentration of rabbits. J Lipid Res, 1998, 39, p. 1995–2004.
26. STAPRANS, I., PAN, XM., RAPP, JH., et al. Oxidized cholesterol in the diet accelerates the development of atherosclerosis in LDL receptorand apolipoprotein E-deficient mice. Arterioscler Thromb Vasc Biol, 2000, 20, p. 708–714.
27. BROWN, AJ., JESSUP, W. Oxysterols and atherosclerosis. Atherosclerosis, 1999, 142, p. 1–28.
28. ZILVERSMIT, DB. Atherogenesis: a postprandial phenomenon. Circulation, 1979, 60, p. 473–485.
29. TOMKIN, GH., OWENS, D. Abnormalities in apo B-containing lipoproteins in diabetes and atherosclerosis. Diabetes Metab Res Rev, 2001, 17, p. 27–43.
30. YU, KC., COOPER, AD. Postprandial lipoproteins and atherosclerosis. Front Biosci, 2001, 6, D332–D354.
31. VOGEL, RA., CORRETTI, MC., PLOTNICK, GD. Effect of a single high-fat meal on endothelial function in healthy subjects. Am J Cardiol, 1997, 79, p. 350–354.
32. PLOTNICK, GD., CORRETTI, MC., VOGEL, RA. Effect of antioxidant vitamins on the transient impairment of endothelium-dependent brachial artery vasoactivity following a single high-fat meal. JAMA, 1997, 278, p. 1682–1686.
33. VOGEL, RA., CORRETTI, MC., PLOTNICK, GD. The postprandial effect of components of the Mediterranean diet on endothelial function. J Am Coll Cardiol, 2000, 36, p. 1455–1460.
34. WILLIAMS, MJ., SUTHERLAND, WH., McCORMICK, MP., et al. Impaired endothelial function following a meal rich in used cooking fat. J Am Coll Cardiol, 1999, 33, p. 1050–1055.
35. WILMINK, HW., BANGA, JD., HIJMERING, M., et al. Effect of angiotensin-converting enzyme inhibition and angiotensin II type 1 receptor antagonism on postprandial endothelial function. J Am Coll Cardiol, 1999, 34, p. 140–145.
36. WILMINK, HW., STROES, ES., ERKELENS, WD., et al. Influence of folic acid on postprandial endothelial dysfunction. Arterioscler Thromb Vasc Biol, 2000, 20, p. 185–188.
37. EVANS, M., ANDERSON, RA., GRAHAM, J., et al. Ciprofibrate therapy improves endothelial function and reduces postprandial lipemia and oxidative stress in type 2 diabetes mellitus. Circulation, 2000, 101, p. 1773–1779.
38. TWICKLER, TB., WILMINK, HW., SCHREUDER, PC., et al. Growth hormone (GH) treatment decreases postprandial remnant-like particle cholesterol concentration and improves endothelial function in adult-onset GH deficiency. J Clin Endocrinol Metab, 2000, 85, p. 4683–4689.
38. ANDERSON, RA., EVANS, ML., ELLIS, GR., et al. The relationships between post-prandial lipaemia, endothelial function and oxidative stress in healthy individuals and patients with type 2 diabetes. Atherosclerosis, 2001, 154, p. 475–483.
39. WILMINK, HW., TWICKLER, MB., BANGA, JD., et al. Effect of statin versus fibrate on postprandial endothelial dysfunction: role of remnant-like particles. Cardiovasc Res, 2001, 50, p. 577–582.
40. BAE, J., BASSENGE, E., LEE, H., et al. Impact of postprandial hypertriglyceridemia on vascular responses in patients with coronary artery disease: effects of ACE inhibitors and fibrates. Atherosclerosis, 2001, 158, p. 165–171.
41. CHOWIENCZYK, PJ., WATTS, GF., WIERZBICKI, AS., et al. Preserved endothelial function in patients with severe hypertriglyceridemia and low functional lipoprotein lipase activity. J Am Coll Cardiol, 1997, 29, p. 964–968.
42. SPEIDEL, MT., BOOYSE, FM., ABRAMS, A., et al. Lipolyzed hypertriglyceridemic serum and triglyceride-rich lipoprotein cause lipid accumulation in and are cytotoxic to cultured human endothelial cells. High density lipoproteins inhibit this cytotoxicity. Thromb Res, 1990, 58, p. 251–264.
43. JAGLA, A., SCHREZENMEIR, J. Postprandial triglycerides and endothelial function. Exp Clin Endocrinol Diabetes, 2001, 109, p. 533–547.
e-mail: blaha@lfhk.cuni.cz
Literatura
**