Je to jednoduché, zaplatí doktorům, kteří jim výsledky předají. Za poslední rok se podařilo odhalit 26 případů, kdy se do nevhodných rukou dostaly informace o průběhu klinických zkoušek.
Na obou koncích přitom figurují renomované ústavy a firmy, například UCLA či University of Pensylvania na jedné straně a Citigroup Smith Barney, UBS či Wachovia Securities na straně druhé.
Fondy pro superbohaté
Ve 24 z uvedených 26 případů potom tyto firmy selektivně informovaly své nejlepší zákazníky, takže ti věděli, jestli mají kupovat nebo prodávat akcie dané farmaceutické firmy. Něco podobného je ve Spojených státech pochopitelně zakázané, ostatně Martha Stewartová by o tom mohla vyprávět.
O podobných věcech se až donedávna veřejně nemluvilo, ale znalci jak financí, tak i biotechnologií přiznávají, že se jedná o časté případy. Hlavním pachatelem jsou tzv. hedge funds, což jsou finanční fondy určené jen pro superbohaté.
Tyto fondy využívají agresivní strategie v oblastech, kde dochází k prudkým výkyvům cen, a biotechnologie je přesně takovým fragmentem trhu. Existují dokonce prostředníci, kterým elitní investoři platí až milion dolarů jen za to, že jim zprostředkují kontakt na vhodného badatele.
Jeden z těchto prostředníků, firma Gerson Lehrman Group, se chlubí přístupem ke 150 000 specialistů včetně 60 000 lékařů. Ti potom dostávají plat 300 až 500 dolarů za hodinu.
Farmaceutické firmy o tom samozřejmě vědí, ale dost dobře si nemohou dovolit zasáhnout proti doktorům, na jejichž výsledcích jim nesmírně záleží.
Čekání na výsledky testů
Jedním z příkladů jsou klinické testy léku nitak, který byl určen pro léčbu rakoviny plic. Od chvíle, kdy investoři začali bombardovat výzkumné týmy provádějící klinické zkoušky, začaly akcie firmy Isis Pharmaceuticals prudce klesat a o 14 dní později se ukázalo, že klinické zkoušky selhaly.
Oficiální výsledky testů však byly oznámeny až o 4 měsíce později. K něčemu podobnému docházelo i v případě léku Iressa. Dr. Ronald Natale začal být podezíravý, protože těsně před jeho vystoupením před panelem FDA mu začaly investiční fondy nabízet 1500 dolarů za třicetiminutové interview.
Do podezření se dostal i Dr. Eric Topol, který o této problematice nedávno napsal článek do prestižního časopisu JAMA. Topol sice loni odešel z pozice vědeckého poradce fondu a přerušil styky s řadou farmaceutických firem, přesto na něm ale ulpělo podezření, že fondu pomohl včas prodat akcie firmy Merck těsně před tím, než Merck stáhnul Vioxx z trhu.
Topol přitom uveřejnil článek o kardiovaskulárních potížích u lidí, kteří brali Vioxx nebo podobné léky, o celý rok dříve. Někdy přitom stačí málo. Doktor Langer řídil u Fox Chase Cancer Center klinické zkoušky experimentálního léku firmy Cell Th erapeutics, které probíhaly povětšinou ve východní Evropě.
Když se na něj obrátily investiční fondy, Langer jim na rovinu sdělil, že podepsal smlouvu o mlčenlivosti a že jim výsledky testů prozradit nemůže. Nicméně malou drobnost prozradil - přiznal, že původní prohlášení firmy o prodloužení života pacientů jsou pravděpodobně dána spíše tím, že pacienti ve vzdálené Evropě byli asi méně nemocní, než se předpokládalo.
Nakonec se ukázalo, že měl pravdu, 7. března firma ohlásila selhání klinických zkoušek a ještě ten den akcie firmy klesly o 48 procent. Fond, který využil nenápadné informace Dr. Langera, vydělal desítky milionů dolarů.
Dr. Václav Větvička, Ph. D.
Universita Louisville, Kentucky, USA