Co může nemocný v domácích podmínkách sledovat?
Měření glykemie - jedná se o nejdůležitější součást selfmonitoringu. Měření provádí diabetik v podmínkách běžného života. Při doporučení monitoringu glykemií bereme v úvahu: věk pacienta, typ diabetu, způsob léčby a ochotu spolupracovat. K měření doporučujeme vhodný typ glukometru, testovací proužky a odběrové pero (autolancetu). Odběr lze provádět ze strany bříšek prstů, kde je méně nervových zakončení a tím je také vpich méně bolestivý. Moderní autolancety již umožňují kromě nastavení hloubky vpichu také odběr kapilární krve z alternativních míst (předloktí). Jednorázově naměřená glykemie nevypovídá o stavu kompenzace diabetes mellitus (DM). O tom více napoví měření glykemických profi lů (a laboratorně stanovená HbA1b).
Malý glykemický profil - glykemie před snídaní, obědem, večeří a ve 22 hodin. Velký glykemický proř l - přidáno měření 2 hodiny po hlavních jídlech, popřípadě v 2. a 4. hodinu ranní. Sestavení plánu měření je závislé na celkové kompenzaci diabetu a také na dovednostech nemocného a jeho schopnostech na vzniklé situace reagovat. Častěji musí nemocný měřit při nastavení terapie, úpravách léčby a samozřejmě při zásahu do běžného života.
Měření ketolátek v krvi (ketonurie) - pomocí diagnostických proužků a omezení na typ glukometru. Využívá se u dětí a labilních diabetiků se sklonem ke ketoacidóze.
Měření glykosurie - měření odpadů cukru do moči. Je to metoda jednoduchá a provádí se pomocí reagenčních proužků, je však pouze orientační. Nevypovídá o aktuální glykemii. V úvahu je nutné brát i rozdílnost výše renálního prahu (vyšší věk, gravidita, onemocnění ledvin). Diabetes mellitus 1. typu - při hyperglykemii, či po velké fyzické námaze (hladovění, hypoglykemie). Pozor - může se objevit i za jiných situací.
Kontrola hmotnosti - cílem je udržet optimální hmotnost. Výkyvy v hmotnosti upozorňují na zhoršenou kompenzaci diabetu. Diabetes mellitus 1. typu - necílený úbytek hmotnosti znamená nedostatek inzulinu; nárůst hmotnosti upozorní na možnost vyšší dávky inzulinu. Mezi ostatní možnosti sebekontroly lze zařadit: kontroly tlaku krve (TK), kontroly stavu dolních končetin, celkovou denní dávku inzulinu, celkový denní příjem živin, zejména sacharidů. Správně edukovaný diabetik svá pozorování a měření pečlivě zaznamenává do osobního deníku a při každé kontrole předkládá svému lékaři. Konzultuje s ním problematiku i úspěšnost léčby a podílí se přímo na zlepšení svého zdravotního stavu a tím i na zlepšení celkové kvality života.
SOUHRN
Selfmonitoring zahrnuje všechna pomocná vyšetření, která nemocný sám provádí v domácích podmínkách. Provádění autokontrol je důležité, ale na významu nabývá se schopností pacienta svůj stav aktuálně zhodnotit a správně zareagovat. Kromě tohoto efektu mají výsledky autokontrol význam i pro lékaře k případné úpravě terapie.
SUMMARY
Self-monitoring includes all examinations that patients perform themselves in the home environment. It is important to perform these checks and they gain even more value when the patient able to evaluate his health status and react correctly. The results of self-monitoring checks have also their value for physicians who can review and, if necessary, change the treatment.
O autorovi: Milada Koukalová, FN u sv. Anny, Brno