KOMENTÁŘZdraví.Euro.cz
Blíží se leden 2008, který bude pro zdravotnictví ve znamení tolik diskutovaných regulačních poplatků za návštěvu u lékaře. Ať už si o smysluplnosti poplatků myslíme cokoli, je neuvěřitelné, že k porušování zákona vyzývají i někteří zákonodárci - mezi nimi David Rath, který kdysi sám poplatky prosazoval.
Pod výzvou je podepsáno celkem 57 lidí - tedy počet, který by se hravě vešel do dvou tříd základní školy, a je tudíž otázkou, zda si pamflet takovéto minority vůbec zaslouží komentář. Bohužel zaslouží. Lze ještě pochopit jakýsi filozofický pohled Erazima Koháka (peníze a zákony jsou kategorie, nad které je každý trochu slušný filozof povznesen), naprosto alarmující však je, že se pod tuto výzvu podepsali i někteří zákonodárci - mezi nimi David Rath, Bohuslav Sobotka, Alena Gajdůšková, Milan Štěch a Jiří Dolejš.
Tady se nejedná o to, že poplatky jsou podle rétoriky ČSSD a KSČM nemravné, tady se nejedná o to, že poslanec Rath je dokonalou ukázkou pořekadel „koho chleba jíš, toho píseň zpívej“ či „drzé čelo lepší než poplužní dvůr“. Tady se jedná o absolutní indolenci zákonodárců vůči zákonům. I kdyby Ústavní soud nakrásně rozhodl o tom, že vybírání poplatků není v souladu s Ústavou ČR, nelze přeci nabádat občany, aby nerespektovali zákon, dokud nebude legálně zrušen.
Je mnoho špatných a diskutabilních zákonů, proti mnohým z nich bych byl i ochoten sepsat či podepsat petici. Například se mi nelíbí daně -pod petici za jejich zmírnění se podepíši hned. Znamená to podle logiky těchto zákonodárců, že je nemusím platit?
|
DALŠÍ ČLÁNKY Z AKTUÁLNÍCH ZDRAVOTNICKÝCH NOVIN ČTĚTE ZDE |
Útok na základní principy
V uvedeném případě jde o naprosto zjevný útok zákonodárců na samotné principy naší legislativy, o zcestnou argumentaci a nepochopení úlohy zákona. Nelze přeci říci: „Je to špatný zákon, tak ho nebudeme dodržovat!“ Jednou je to zákon a jeho dodržování soud nehodnotí dle toho, zda je dobrý nebo špatný.
Pokud je zákon špatný, je nutné ho zrušit či novelizovat, ale nikomu taková situace nedává právo jej nedodržovat, pokud je v platnosti! Tím méně pak dává právo některým zákonodárcům volat po jeho nedodržování jen proto, že se jim nelíbí - to je nabádání k trestnému činu. Snad mají dostatek prostředků na jeho úpravu zákonnou cestou.
Jak známo, neznalost zákona neomlouvá nikoho. Pokud tedy zákonodárci sami nevědí, co znamená zákon, není jakýkoli důvod aby, v zákonodárném sboru i nadále setrvávali, a měli by okamžitě rezignovat. Pokud toto vědí a přesto podněcují lidi k nedodržování zákona, tím hůř a měli by být okamžitě zbaveni mandátu.
Jiří Široký, Zdravotnictví a medicína