První oblastí je způsob získání kvalifi kace. V Anglii se ošetřovatelství vyučuje na vysoké škole univerzitního typu. Studium je 3-4leté a může být ukončeno diplomem (3leté studium - vlastní kvalifi kace) anebo bakalářským stupněm vzdělání (4leté, ukončeno bakalářskou zkouškou). Po tomto bakalářském stupni mohou sestry studovat magisterský stupeň vzdělání a dále pak doktorandské studium. Většina studentek ošetřovatelství je starší, než je běžné v České republice, dívky obvykle začínají studovat okolo 30. roku věku. Na škole nejsou vypisovány žádné přijímací zkoušky. Uchazečky jsou zvány na pohovory a podle jejich výsledků jsou přijímány ke studiu.
Během roku nejsou zkoušky, na konci každého musejí studenti pouze doložit, že prošli minimálně 80 % teoretických a 100 % praktických modulů, do nichž je studium rozděleno. Za 3 roky studia musejí absolvovat 2300 hodin praktické výuky. Každý student dostává při nástupu do školy seznam vědomostí, schopností a dovedností, které musí obsáhnout v určitém časovém období. Vyplňuje si jej sám, jeho mentor jej potvrzuje.
Možnosti specializace: sestra pro dospělé (všeobecná sestra), dětská sestra, sestra pro mentálně nemocné, porodní asistentka, fyzioterapeut, sestra pro nemocné se speciálními potřebami. V prvním ročníku studia je 9 týdnů teoretického vzdělávání (základy medicínských i ošetřovatelských oborů). Po těchto 9 týdnech již odchází student na praktickou výuku. Na praktických výukách jsou studenti sami, nedoprovází je učitel, ale na každém oddělení jsou stanoveny sestry-mentorky, které studenty vyučují na oddělení.
Druhou oblastí je vzdělávání nastupujících sester. Pro ně je připraven program nazvýaný Bridging the Gap - Překlenování mezer. Pomáhá nastupujícím sestrám překlenout mezeru - tj. volný prostor mezi školou a nemocniční praxí -a trvá rok. I tady má každá sestra svého mentora. Kurz je zaměřen především na klinickou praxi a schopnosti potřebné k jejímu zvládnutí. Nastupující sestry jsou na začátku programu provedeny celou nemocnicí a seznámeny s jejím chodem. Každých 14 dní se na jeden den setkávají a řeší problémy, které se průběžně vyskytly. Schůzky se takto opakují šest měsíců, poté se jejich interval změní na 1 měsíc.
Program pro sestry v praxi
Další program je zaměřený na sestry z praxe. Jmenuje se Return to Practice a je zaměřený na sestry, které přerušily vykonávání povolání a nyní chtějí nastoupit zpět do praxe. Přestávka v praxi je podle MNC defi nována jako přerušení praxe na dobu delší nežli 100 pracovních dní nebo 750 hodin. Cílem kurzu je dodat sestrám vědomosti a dovednosti, které by jim mohly scházet. Součástí je poučení o současných vyučovacích a vzdělávacích možnostech, dále uvedení do vzdělávání dospělých, do schopností refl exe a schopností akademického psaní.
V praktické části jsou sestry seznámeny s novinkami v ošetřovatelství i v medicíně. Kurz trvá 15 studijních dní. Průběh je intermitentní, sestra v prvních 14 dnech po nástupu do práce chodí vždy tři dny v týdnu do kurzu a po zbytek týdne do práce. Dále po dobu 9 týdnů navštěvuje vždy jeden den v týdnu opět kurzy a zbylé dny pracuje. Za tu dobu proběhne 100 hodin praktického výcviku. Za dokončení kurzu dostane sestra tisíc liber. Je pravidlem, že se vrací na oddělení, kde byla před odchodem. Až poté se rozhoduje, zda zůstane na stávajícím oddělení, či se vydá jinam. Na konci kurzu je nutné, aby byla sestra přítomna minimálně na 80 % studijních dní teoretické části a musí mít splněno všech 100 klinických hodin. RTP kurz je darem, příležitostí. Nedá vám vše, ale je to klíč. Rozhodnutí, zda projdete těmito dveřmi, je jen na vás.
Kurzy na zvýšení kvalifikace
Kurzy jsou určené zejména pro sestry, mají se jich ale zúčastňovat také lékaři, popřípadě celý zdravotnický tým. Jednotlivé kurzy jsou různě dlouhé, od tří hodin například v případě mužské katetrizace, až celý den. Bez absolvování těchto kurzů sestra nesmí vykonávat uvedené procedury.
Témata kurzů: *Péče o pacienta se centrálním žilním katétrem.* Péče o pacienta s tracheostomií. * Podávání léků do žíly. * Dokumentace a vedení záznamů. * Odebírání krevních vzorků a kanylace periferních žil. * Katetrizace močového měchýře u muže. Co znamená opakovaně užívaný termín „sestra-mentorka“. Nejblíže našim termínům jsou sestry-školitelky. Je zde však několik rozdílů. Sester-mentorek je na každém oddělení několik, například na 30lůžkové kardiologii jich bylo pět. Tyto sestry absolvují dvakrát ročně kurz, který je nazvaný Mentor Workshop Study Day. Kurz jedvoudenní a je specializován na vedení studentek při praxi.
Role mentora při vzdělávání studentek ošetřovatelství a sester: * Asistují při začleňování studentky do kolektivu a do praxe. * Zakládají účinný pracovní vztah se studentem založeným na důvěře a respektu. * Pomáhají porozumět studentovi při jeho problému. * Vytvářejí „learning environment“ neboli „učící prostředí“. Učící prostředí je termín zahrnující vznik takového prostředí, které samo o sobě učí, vzdělává studenta. Proto není nutné, aby v takovémto prostředí byl vždy přítomen učitel či mentor. Je však nutné, aby se student mohl setkávat se svým mentorem a s ním řešil své problémy. „Learning environment“ zahrnuje zejména tyto hlavní body: vstřícný zdravotnický tým, klidné řešení problémů, uspokojení potřeb studentů a jistota pomoci od členů kolektivu. Mentor by také měl poskytovat konstruktivní zpětnou vazbu.
Ještě bych se chtěla zmínit o vzdělávání pomocných sester (nurse auxiliary). Kurz pro pomocné sestry probíhá vždy 3 dny v týdnu po dobu 3 týdnů. V těchto dnech jsou probrána tato témata: zdraví a bezpečnost při práci, komunikace, výživa, vylučování, koupání a hygiena, prevence dekubitů, užití Waterlow skóre, bolest.
Po uvedení všech těchto vzdělávacích programů může vzniknout zdání, jako by byl uvedený stav ideální. Co jsem však zaznamenala, a to nejen při vzdělávání, ale také v samotné nemocniční praxi, že anglické sestry jsou specializované na úkor všeobecnosti. Scházela jim dostatečná míra praktičnosti a manuální zručnosti. Podle mého názoru také chybí míra toho, co je ještě empatií a co se dá již nazvat poškozením pacienta, byť by to bylo na jeho vlastní přání.
O autorovi: Mgr. Tereza Koláčná, ARO, FN Motol, Praha (rejzi@seznam.cz)