VZP by podle něj řešila jen případ, kdy zubař chce od pacienta peníze za to, že ho přijme do péče, nebo si účtuje ošetření hrazené ze zdravotního pojištění.
„Posouzení oprávněnosti jednání lékaře žádajícího finanční částku za to, že se pacient nedostaví v domluveném termínu k ošetření, není v kompetenci zdravotní pojišťovny,“ zdůraznil Rod.
Pokuta za náklady a zmeškaný čas, kterou zařízení požaduje z důvodu, že se pacient nedostavil, není podle Roda v rozporu s obecně závaznými právními předpisy, jež upravují poskytování zdravotní péče z veřejného zdravotního pojištění, protože „k poskytnutí péče nedošlo“.
Jde o situace, kdy zdravotnické zařízení si rezervuje kapacity pro pacienta v konkrétním termínu. Bez ohledu na to, zda pacient přijde či nikoli, vznikají zařízení náklady, zdravotní pojišťovna mu je ale neuhradí. „V případě pokuty tedy nejde o finanční úhradu, která by s péčí souvisela, neboť pacient sám znemožnil péči poskytnout,“ uvedl Rod.
Zdravotnické zařízení by v případném sporu muselo prokázat, že mu škoda vznikla, včetně nákladů souvisejících „s připraveností“ péči poskytnout. Rovněž by muselo prokázat, že volnou kapacitu neobsadil jiný pacient, za jehož ošetření zaplatila pojišťovna nebo pacient sám.
Řešení situace, kdy se objednaný pacient nedostaví, by si mělo každé zdravotnické zařízení upravit interním předpisem. Pacienti by měli k němu mít přístup a měli by s ním vyslovit souhlas.
Pokud tedy lékař vyvěsí na dveřích ordinace, že bude pacientovi účtovat vzniklou škodu, když se nedostaví na domluvený termín nebo se 24 hodin předem neomluví, lze to podle Roda považovat za prostředek, jak se pacient s tímto faktem seznámí. Měla by být také zveřejněna částka, kterou má uhradit. V tomto případě se jedná ryze o vztah mezi pacientem a zdravotnickým zařízením, pojišťovna do něj nezasahuje.