Dovolte, abych reagoval na článek Ireny Kaloušové v Rokycanském deníku.
Jako jeden z důvodů tito lidé uváděli, že jim některá zdravotnická zařízení odmítla provést plánovanou operaci, protože došlo k vyčerpání limitu daného nemocnici jejich registrující pojišťovnou.
Pokud jde o konstatování, že lékaři by zvládli odoperovat mnohem více pacientů, pak je nehodlám zpochybňovat, i když může vést k zamyšlení nad kvalitou některých druhů péče.
Pisatelka by si v této souvislosti měla uvědomit, že zdroje zdravotních pojišťoven nejsou neomezené.
Je tomu tak i přes skutečnost, že některými kroky se ministerstvo zdravotnictví, zvláště v oblasti úhrad péče poskytované v lůžkových zařízeních, snaží přesvědčit odbornou i laickou veřejnost o opaku.
Pokusme se na problém podívat z ekonomického hlediska a udělejme srovnání s rodinným rozpočtem.
Autorka by zřejmě nekoupila pro každého ze členů své rodiny dva automobily. Mohli bychom však, stejně jako ona, namítnout, že výrobce tato vozidla vyrábět stačí, stejně jako lékaři by stačili operovat více lidí a farmaceuti dodat na trh více zcela nových léčivých přípravků.
Kdo by je byl schopen zaplatit? Ekonomické hledisko se zde sice střetává s medicínským, ale jde o realitu.
České zdravotnictví je velmi vyspělé a čeští lékaři jsou velkými odborníky.Přesto však jsou země, kde je zdravotnictví ještě vyspělejší a lékaři ještě zdatnější.
K těmto zemím rozhodně nepatří země rozvojové. Proč? Prostě proto, že mají nejen ekonomicky omezený počet finančních prostředků na zdravotnictví, ale i omezené medicínské zdroje.
Stejně pochybné je dávat zdravotním pojišťovnám vinu na tom, jak je systém a mechanismus úhrad zdravotní péče nastaven.
Zřejmě to pisatelka neví, ale více než 75 procent výdajů VZP nastavuje svými vyhláškami ministerstvo zdravotnictví.
Jde zejména o platby lůžkovým zdravotnickým zařízením (cca 50 procent všech výdajů VZP), o úhrady léků a zdravotnických prostředků (zhruba 26 procent všech výdajů VZP).
Nyní jen stručně ke konstatování, že s placením je na tom nejhůře VZP. Ano, je pravdou, že zpožďuje své platby za péči poskytnutou pojištěncům nejdéle ze všech zdravotních pojišťoven.
Nenastavuje však limity nemocnicím, a tak jsou to právě její pojištěnci, kteří jsou operováni v době, kdy pojištěnci některých jiných zdravotních pojišťoven musejí počkat.
A VZP sice platbu zpozdí, ale vždy uhradí od nejjednodušší po tu nejnáročnější péči. Dalším z objektivních důvodů zpožďování plateb VZP je skutečnost, že úhrady nastavované vyhláškami ministerstva nerespektují zdroje, tedy předbíhají příjmy.
Připočtemeli k těmto okolnostem i skutečnost, že u VZP je registrována absolutní většina nejnákladnějších pojištěnců (staří lidé a osoby s vážnými chorobami, jejichž léčba znamená roční náklady na jednoho mezi 68 miliony korun), pak se není čemu divit.
Nebýt VZP, zřejmě by se chatrný systém českého zdravotnictví, po jehož reformě volají všichni, kdo vidí dovnitř jeho mechanismů, dávno destruoval.
Nezbývá mně tedy, než s politováním konstatovat, že neznalost a publikování těchto názorů poškozují nejen VZP, ale i ostatní zdravotní pojišťovny.
Rokycanský deník