Vzpomínka

S paní docentkou jsem měla tu čest se stýkat již od počátků svého celoživotního vzdělávání na různých seminářích, konferencích, přednáškách a dalších akcích. Vždy jsem měla přání se s ní setkat osobně, ale zdála se mi nedosažitelná. Po revoluci jsem zatoužila získat vzdělání i na vysoké škole. Podařilo se mi to, a na konci studia jsme měli odevzdat diplomovou práci. Zvolila jsem si téma Historie managementu v ošetřovatelství. Oslovila jsem paní docentku, zda by mohla být vedoucí mé práce. K mé radosti souhlasila a já věděla, že pokud bude ona moje vedoucí, bude moje práce velmi dobrá, a také to byla pravda. Tímto okamžikem jsem paní docentku poznávala osobně. Byla velice přísná, ale milá a vstřícná, vždy poradila. Začala jsem se seznamovat s historií ošetřovatelství pomocí překrásné literatury, kterou jsem dosud neznala a myslím si, že většina lidí ji také nikdy nečetla. Paní docentka mi knihy ráda půjčovala, a já pronikala do historie managementu ošetřovatelství dávné minulosti - a tak vznikala moje diplomová práce. Chtěla jsem tímto ještě jednou poděkovat paní docentce, která podobně jako mně vedla diplomové práce mnoha dalším studentkám. V knize Sestra je velice hezky popsán život ženy, která celý život věnovala ošetřovatelství dnešní doby. Mnohé z nás měly to štěstí, že se na tom tak trochu mohly podílet, byt' i tím, že pracovaly v ČAS. I tam jsem paní docentku potkávala. Jako předsedkyně interní sekce ČAS jsem ji mnohokrát zvala jako přednášející na semináře a konference, a ona vždy ochotně přišla. Její přednášky vždy měly úspěch. Poslední byla na konferenci v nemocnici Na Homolce na téma jejích postřehů z nemocnice z pohledu pacienta. To bylo moje poslední osobní setkání s paní docentkou. Doufám, že je nějaké ošetřovatelské nebe, a odtud paní docentka vidí, že v její práci se pokračuje, i když ona sama již u toho není… Ještě jednou děkuji, a myslím, že nebudu sama, za Vaši knihu.