Washington -
Moderátoři zmíněného pořadu, který zboží nabízí, byli Schenkové blízcí jako členové vlastní rodiny. Nakupovala většinou v noci, zásilky někdy vracela, protože věděla, že nemá na zaplacení. Jenomže pak totéž zboží znovu spatřila na obrazovce a koupila je podruhé.
Mnoho podobně postižených lidí musí vyhledat odbornou pomoc, protože ruinují celé své rodiny. Svaz amerických psychiatrů dokonce začal zvažovat, zda nemá nutkavé nakupování zařadit na seznam psychických poruch. I dvaašedesátnice Lucille skončila u psychiatra a dozvěděla se, že než si něco objedná, má zkusit s vybraným náhrdelníkem jakoby pohovořit, aby získala odstup a nadhled.
Podle studie zveřejněné tento měsíc v odborném časopise American Journal of Psychiatry, se lidé jako Lucille při nákupech přestávají kontrolovat, kupují věci, na něž nemají peníze a jež nepotřebují. Nápadně se to podobá chování alkoholiků nebo patologických hráčů.
Odpůrci nápadu zařadit nutkavé skupování zboží mezi psychiatrické poruchy poukazují na to, že ačkoli postižený nemá situaci pod kontrolou, nelze pominout sociální faktory, které rozvoj takového chování podporují. Jsou jimi zejména vtíravá reklama, nabídky rychlých úvěrů, zjednodušení nákupů prostřednictvím internetu, televizní komerční kanály, které vysílají nepřetržitě i snadno dostupné zboží v obřích nákupních střediscích.
Šéfem týmu, který studii provedl, je psychiatr Lorrin M. Koran z kalifornské Stanfordovy univerzity. Ze všech faktů, jež autoři nasbírali, ho nejvíc překvapil ten, že nutkavému nakupování podléhají muži stejně jako ženy a že roční příjmy postižených většinou nepřesahují 50.000 dolarů. Průměrný roční příjem je v USA zhruba 33.000 dolarů (asi 736.000 korun).
Koran se domnívá, že by se u neplatičů, u nichž je zjištěna tato porucha, měl fakt nekontrolovatelnosti podobně jako u alkoholiků promítat do úvahy o jejich osobní odpovědnosti. „Trpí neovladatelným nutkáním, kvůli němuž se dostávají do finančních potíží a kvůli němuž přicházejí o rodiny, práci i přátele. Nakupují věci, na něž nemají. Místo práce surfují na internetu a hledají zboží, na polední pauze se mohou zdržet i tři hodiny, protože se 'zapomenou' v nákupním středisku,“ tvrdí Koran.
Kvůli nákupům zapomínají rodiče na děti a v obchodech zůstávají do zavírací doby, místo aby šli domů uvařit večeři. Od těch, kdo při nakupování relaxují, se liší tím, že „loví osamoceně“, a nikoli ve společnosti přítele nebo přítelkyně, jelikož svou závislost skrývají.
Psychiatr Eric Hollander zdůrazňuje, že za poruchu lze toto chování považovat až tehdy, naruší-li základní vazby dotyčného, tedy rodinné a pracovní závazky.
Obrátí-li se dotyčný na odborníka, je třeba zjistit, zda je za nekontrolovaným nakupováním úzkost nebo maniodepresivní psychóza, zda se porucha druží s jinou závislostí, například na alkoholu, nebo zda jde o hyperaktivitu. Podle toho lze nasadit léky nebo začít terapii.
ČTK