V rámci probíhající výzvy Děkujeme, odcházíme totiž v Olomouci desítky doktorů vyjádřily odhodlání odejít praktikovat medicínu do ciziny. Anesteziolog Šafránek, který je zároveň koordinátorem kampaně Lékařského odborového klubu a Svazu českých lékařů v Olomouckém kraji, míní, že do konce roku jich bude ještě více.
Zdravotníci jsou ve stávkové pohotovosti a na říjen, v den voleb do samospráv, chystají stávku. Lékařský odborový klub od jara vyzývá k odchodům do ciziny. Čeho chcete protesty docílit?
To jsou dvě věci. My jsme na jaře vyhlásili kampaň Děkujeme, odcházíme. Co tím sledujeme? Základní plat lékaře bez přesčasové práce je v Česku opravdu velmi nízký.
Politici hovoří o padesáti, šedesáti i sedmdesáti tisících. To je málo?
To je přesně ono. Politici udávají plat, kterého lékaři dosahují přesčasovou prací, a ta je, zejména v menších zdravotnických zařízeních, nad rámec Zákoníku práce a výjimky Evropské unie. Usilujeme o to, aby lékař měl adekvátní plat, který by odpovídal náročnosti práce, celoživotní přípravě a zejména jeho obrovské zodpovědnosti.
Hovoříte až o trojnásobku průměrné mzdy. Je to reálné v době, kdy se hledají úspory, kde se dá?
Naše požadavky odpovídají ekonomickým možnostem státu. Sociální faktor zohledňujeme. Nehovoříme proto o absolutní hodnotě platu, ale o násobku průměrné hrubé mzdy.
Jaké jsou konkrétní představy?
Aby lékař, který nastoupí jako absolvent, měl první dva roky základní plat - bez služeb, bez osobního ohodnocení - jedenapůlnásobek průměrného platu. Lékař po dvou letech aby měl dvojnásobek a plně erudovaný lékař s ukončeným postgraduálním vzděláním měl trojnásobek průměrné hrubé mzdy.
Dokázali bychom to převést do hodinové mzdy?
U mladého lékaře by to bylo navýšení ze sta korun hrubého platu na dvě stovky a u plně erudovaného někam těsně pod čtyři sta. Je to samozřejmě vázáno na průměrnou hrubou mzdu v zemi.
Jenže aktuálně se hledají úspory.
Jde o dlouhodobou záležitost. V době krize by se tento plat snižoval a v době růstu šel nahoru. V principu musí být zachován tento základní poměr. Samozřejmě si uvědomujeme, že nemůžeme mít platy jako kolegové v Německu. To, co chceme, je nastavit poměr platu lékaře v České republice proti průměrné hrubé mzdě v tuzemsku v poměru, který je v Německu. Naše požadavky nejsou přehnané.
Finančním zdrojem pro nemocnice je příjem od zdravotních pojišťoven a ten se pro příští rok rýsuje o pět procent nižší.
Zdravotnictví v České republice, aby bylo levné, je zajištěno podhodnocenými platy zdravotníků. Porovnejte, kolik přijde transplantace plic v České republice a kolik například v Rakousku. To je přeci obrovský rozdíl. Tady je práce všech, kteří se na výkonu podílejí, naprosto nedostatečně zaplacena.O tom hovoříme již dvacet let.
Problémem je, že v tuto chvíli by se mělo šetřit napříč resorty. Vidíte někde v systému potřebné miliardy?
Určitě. Peníze v systému jsou. Není však na nás, abychom je hledali. Ale vidíte různé zakázky, nákupy přístrojů, lékovou politiku. Také velmi nízké platby zdravotním pojišťovnám za státní pojištěnce. Ty se rozhodně musejí navýšit.
Platy jsou jen jedním z důvodů, proč odcházíte. Hovořil jste o špatně nastaveném systému vzdělávání.
Jedna věc je, že lékař je závislý na svých službách, zůstává v práci déle, je unavený a vystavuje se riziku chyb. Druhou věcí je vzdělávání lékařů po škole. Uvedu na příkladu očního lékaře: po medicíně přijde na oční, musí však absolvovat dva roky na chirurgii, na oční se vrací po dvou letech, přitom oko vůbec neviděl a měl by začít dělat zákroky. Je to nedomyšlené a mělo by se to rychle změnit. Stejně tak čerstvý absolvent jde na postgraduální studium na minimální zdravotnický úvazek, a ve skutečnosti dělá normální denní výkon. Mladí lékaři jsou se systémem vzdělávání hodně nespokojeni.
Chtějí pryč?
Hodně si jich dělá jazykové zkoušky a žádá Českou lékařskou komoru o potvrzení, aby mohli odejít.
Jaká je aktuálně v Olomouci podpora kampaně Děkujeme, odcházíme?
S lékaři hovoříme, podepisujeme prohlášení. Připravenost odejít vyjádřilo v Olomouci padesát lékařů. Celostátně přes tři tisíce. Do konce roku jich může být ještě více, a pokud se vláda nebude požadavky vážně zabývat, k poslednímu prosinci jsou odhodláni odejít. Zejména v menších nemocnicích to může být problém.
Pohled pacienta: Nemáte obavy z toho, že v lidech vyvoláte paniku? Nevěřím, že všichni tito lékaři skutečně odejdou.
Je volný pracovní trh, a pokud mají lékaři pocit, že jsou za svou práci špatně ohodnoceni, mají právo odejít. Dvacet let to nikdo neřešil. Je to věcí politické reprezentace, aby se začala problémem zabývat.
Kam chtějí lékaři, kteří prohlášení podepsali, odejít? Které země preferují?
Do Velké Británie, Německa, Rakouska, také do skandinávských zemí. To je, pokud jde o aktuální situaci. Pro širší pohled mohu zmínit, že za šest let mého působení na anesteziologicko-resuscitační klinice odešlo do ciziny sedm elitních lékařů, a to do Norska, Německa, do Spojených států a Rakouska.
Anesteziologie je v tomto trochu specifičtější. O zkušeného anesteziologa je obrovský zájem. Jsou venku spokojeni?
Cítí obrovský rozdíl. Nejen v ohodnocení materiálním, ale i ve společenském postavení. Je pravda, že o anesteziology je všude na světě obrovský zájem.
Zmiňujete společenské postavení. Neznevažuje postavení lékařského stavu to, že jdete s policisty, hasiči a vojáky pískat na náměstí? Tím v žádném případě nechci nějak ponižovat zmíněné profese.
Neorganizovali jsme tento protest. Ale podporovali jsme ho a účastnili se na demonstraci. Chtěli jsme podpořit ostatní a sami za sebe vyjádřit nesouhlas s chystanými kroky vlády. My máme vlastní požadavky zveřejněné v Děkujeme, odcházíme.
Slyšel jste exministra Julínka, že by zdravotníci měli protest upřít směrem k nadřízeným a managementu nemocnic. Ti podle něj rozhodují o tom, kolik si lékař odnese domů peněz, ne vláda.
Kdo vydává úhradovou vyhlášku, nastavuje výběr zdravotního pojištění, platby za státní pojištěnce, tarify, od kterých se odvíjí i cena přesčasové práce? Vláda. Management nemocnice má možnost hledat vnitřní rezervy. To se snaží a bude se snažit. Lékař chce mít jistotu základního platu, který bude na důstojné výši. Tarif nemůže být tak nízko a osobní ohodnocení je nenárokové, lékař na něm nemůže být závislý. Vždy musím pracovat perfektně. Situace: nejzkušenější chirurg na oddělení geniálním způsobem odoperuje dva těžce nemocné pacienty ve vysokém věku. Protože je výborný, jednoho pacienta se podaří zachránit. Druhý bohužel zemře. Mezitím jiný, mladý chirurg udělá čtyři rutinní, nekomplikovavé výkony u mladých pacientů a ve všech případech operaci zvládne bez problémů a má stoprocentní úspěšnost. Kdo byl lepší? Kdo si zaslouží vyšší osobní ohodnocení? Nastavení musí být v adekvátním základním platu.
Věříte, že za současné situace s požadavky uspějete? Nebo tři čtyři či více tisíc lékařů počátkem příštího roku opravdu opustí české nemocnice a odejde do ciziny?
Požadavky nejsou asociální ani přemrštěné, to jsem již uvedl. Chceme spravedlivé podmínky a věříme, že vláda nás vyslyší. Čtyři sta korun hrubého na hodinu pro plně erudovaného lékaře je moc?
Já pořád vidím ten jeden balík peněz, v němž nebude na drahé léky, vyšetření na nejmodernějších přístrojích, na plánované výkony se bude déle čekat…
Naše požadavky nejsou tak dramatické. Rezervy jsou. Taky se může stát, že sice bude nejmodernější přístroj, ale nebude tu lékař, který by ho v péči o pacienta použil. Pokud se situace nebude řešit, odliv lékařů nastane a personální devastace se bude prohlubovat. Jestliže lékař nebude myslet na to, zda zaplatí hypotéku, nebude vyčerpaný z přesčasů, to nakonec ve výsledku pozná hlavně pacient.
Bude mít kvalitního, spokojeného lékaře, navíc se s ním domluví v rodném jazyce.
Kampaň Děkujeme, odcházíme zastavuje ve městech, kde o problémech mluvíte s lidmi. Kdy se „retro“ sanitka zastaví v Olomouci?
V Olomouci budeme v úterý 26. října na náměstí a poté se po pracovní době sejdeme s lékaři na takovém širším fóru.