Kvalifikovaná péče
Ve specifických případech jsou vytvářeny multidisciplinární týmy, které jsou složené z odborníků, schopných reagovat na aktuální potřeby konkrétního pacienta dle jeho současného zdravotního stavu. Zajištění celého spektra diagnóz odpovídá i materiálně technické vybavení agentur domácí zdravotní péče. Jsou k dispozici lineární dávkovače, oxygenátory, odsávačky a další potřebné přístroje. V případě potřeby a zájmu pacientů a jejich rodiny je zajišťována pomoc psychologa, pastoračního asistenta, služby duchovního, popřípadě i právníka.
Jako prezidentka Asociace domácí péče ČR a koordinátorka segmentu domácí zdravotní péče se již řadu let účastním všech jednání se zdravotními pojišťovnami a na Ministerstvu zdravotnictví ČR. Z těchto jednání jasně vyplývá, že si tyto instituce velice dobře uvědomují, že i pacientům v terminálním stadiu nemoci je poskytována kvalifikovaná péče i v případech, kdy si pacient přeje zemřít doma, pokud to podmínky a rodinné zázemí umožňuje. Agentury domácí zdravotní péče tuto péči vždy poskytovaly i nad rámec úhrady ze zdravotního pojištění a bez spoluúčasti pacienta. V posledních třech letech se podařilo po jednáních se zdravotními pojišťovnami a ministerstvem vytvořit podmínky, aby péče o tyto pacienty mohla být poskytována dle aktuální potřeby a byla hrazena ze zdravotního pojištění v potřebném rozsahu. Změny nastaly i ve způsobu indikace. Zdravotní péči pro pacienty v terminálním stadiu může předepsat nejen praktický lékař, ale i lékař specialista, který pacienta zná a může se o něj postarat i v této konečné fázi. Pacient a jeho blízcí si nemusí zvykat na nového lékaře.
Práce v noci a o víkendech
Již řadu let se setkávám s výroky zástupců organizací domácího hospicového hnutí, kteří se záměrně neuváženě, nebo snad z neznalosti podstaty věci, vyjadřují opakovaně k činnosti agentur domácí zdravotní péče. Tyto své mylné domněnky prezentují nejen na odborné půdě, jakou je MZ ČR a zdravotní pojišťovny, ale v posledním období i u laické veřejnosti.
Naprosto mne (a nejen mne) šokovalo „zasvěcené“ vyjádření ředitele mobilního hospice organizace Cesta domů Mgr. Marka Uhlíře v časopise Zdravotnictví a medicína ze dne 23. 2. 2015 v rozhovoru s názvem „Když hospic platí transfuze“. Ten hned v prvním odstavci říká, že „agentury domácí zdravotní péče zvládají péči pouze o pacienta ve stabilizovaném stavu, a dojde-li ke zhoršení zdravotního stavu, je rodina nucena volat záchranku“. Dalším důvodem prý je, dle vyjádření pana ředitele, i fakt, že agentury domácí zdravotní péče nefungují v noci, o víkendech a svátcích. Z mé osobní zkušenosti je opak pravdou. Kontaktují nás sociální pracovnice lůžkových zdravotnických zařízení, že právě potřebují propustit pacienta do domácího ošetření a oslovená Cesta domů reagovala sdělením, že nyní má naplněnou kapacitu a pacient je 44. v pořadí. Nebo v pátek odpoledne Cesta domů sdělila, že pacienta jsou schopni přijmout do péče až v pondělí. Je samozřejmostí, že jsme tyto pacienty přijali do naší péče okamžitě.
Další lží je tvrzení pana ředitele, že agentury domácí zdravotní péče nemají dostatečné přístrojové vybavení, aby se mohly o náročné pacienty postarat. K tomu telefonát rodiny: „Chodí k nám sestřičky z Cesty domů, ale potřebovali bychom, abyste nám zajistili podávání infuzí, péči o katétr aj.“ O odborných kvalitách zaměstnanců Cesty domů jsem měla možnost se osobně mnohokrát přesvědčit při poskytování domácí zdravotní péče u pacientů, ke kterým zaměstnanci této organizace paralelně docházeli a zjevně se vyhýbali odborným výkonům.
O hloubce znalostí problematiky pana ředitele, ke které se tak vyjadřuje, svědčí konstatování: „Musíme nejprve tuto péči zmapovat.“ Tato péče je zmapována jak zdravotními pojišťovnami, tak profesními organizacemi. Probíhající výběrová řízení organizovaná krajskými úřady zajišťují rovnoměrné pokrytí péče v daných regionech.
50 % klientů umírá doma
Jedním z hlavních argumentů zástupců domácí hospicové péče je tvrzení, že pacient v jejich péči umírá častěji v domácím prostředí, naopak pacient, kam dochází registrovaná sestra domácí zdravotní péče, umírá častěji v nemocničním zařízení. Tento argument pana ředitele však není podložen žádnou relevantní statistikou. Z dosažitelných informací je zřejmé, že v domácím prostředí, kam dochází agentury domácí zdravotní péče, umírá 50 % pacientů v terminálním stadiu. K tomu je nutné dodat, že agentury si pacienty cíleně nevybírají. Samozřejmě, pokud dojde k tak závažnému zhoršení zdravotního stavu, které nelze řešit v domácím prostředí (např. masivní krvácení), je zvolena možnost převozu do zdravotnického zařízení. Péče agentur domácí zdravotní péče je směřována a jejím cílem je, aby život pacienta v domácím prostředí byl kvalitní, bezbolestný a co nejdelší.
Pokud by se nejednalo o tak závažné téma, usmála bych se nad argumentem pana ředitele, že budou aplikovat transfuzní terapii u pacienta v terminálním stadiu a mají na to jen 1900 Kč denně. Doporučuji panu řediteli, aby se před prezentací v odborném časopise nejprve zorientoval v problematice, ke které zaujímá zásadní stanoviska.
Ráda bych uvěřila, že prostředky, které budou určeny na pilotní projekt mobilní hospicové péče, budou účelně využity ve prospěch pacientů v terminálním stavu. Tuto skutečnost budou profesní organizace domácí zdravotní péče sledovat a o zjištění se podělí s odbornou i laickou veřejností.
O autorovi| Bc. Ludmila Kondelíková, prezidentka Asociace domácí péče ČR, o. s.