Ministr zdravotnictví Leoš Heger neví, kam dřív skočit. Kam se podívá, tam se mu to bortí. Mladí lékaři tvrdě protestují proti systému, který z nich činí doslova nevolníky. Třebaže mají smlouvu často jen na 0,2 úvazku, jsou v nemocnici od vidím do nevidím, jenom ten plat mají podle toho úvazku.
Oficiálně by měl mladý lékař, který je v předatestační přípravě, mít nejméně 18 000 korun. Nejen oftalmologové si říkají - zlaté oči. Běžně se dělá ani ne za polovinu a nebýt služeb, tak by snad neměli ani z čeho vyžít.
Nesmyslná vyhláška navíc přinutila celou řadu specializovaných lékařů dělat jako základní kmen internu, přestože to třeba právě těm oftalmologům nic moc nedá. Oboru, na nějž se chtějí specializovat, se mohou věnovat pouze poslední dva roky, což je ve velké řadě lékařských specializací naprosto nedostatečná doba.
Na kliniky a jako ambulantní specialisté budou tedy nastupovat mladí lékaři, kteří nebudou mít svoji specializaci dostatečně zažitou. Pro pacienty žádná skvělá představa. Ono to ale štve i ty mladé lékaře. Vykořisťování, nízký plat a ještě nevhodná předatestační příprava - to už je moc.
Na výzvu Lékařského odborového klubu se již 3 600 mladých lékařů rozhodlo podat ke konci tohoto roku výpověď. Skončit chce každý pátý nemocniční lékař! Přitom mladé krve je třeba. Průměrný věk lékařů se neustále zvyšuje a zdravotnictví funguje mimo jiné i proto, že řada lékařů přesluhuje a ordinuje až do vysokého věku.
Jenže třeba chirurgie je fyzicky vysoce náročný obor a do vysokého věku nejde dělat. A mladý chirurg musí zvládnout techniku operace a tu získá pouze Mladí lékaři to minulou sobotu otevřeně přiznal. Více peněz do systému prostě dát nemůže.
Prezident České lékařské komory Milan Kubek sice tvrdí, že peníze pojišťovny mají, snad prý až 18 miliard už na jejich účty přiteklo, jenže podle pojišťoven naopak několik miliard chybí. Fiktivní miliardy létají vzduchem, ale skutečné miliardy do nemocnic nepřicházejí.
Bouří se onkologové, mamologové, chirurgové.
Upozorňují, že by pacient nemusel dostat léčbu, kterou by jeho diagnóza indikovala.
Situace ve zdravotnictví není růžová nikde v Evropě.
Zdravotní pojišťovny jdou z deficitu do deficitu, ministři zdravotnictví hasí jeden průšvih za druhým, týmy expertů bádají, co s tím. Lékaři chybějí v Německu i Rakousku, ve Velké Británii i Skandinávii, v Irsku stejně jako ve Švýcarsku.
V těchto zemích je ovšem systém nastaven tak, aby mzda nebo honoráře lékařům nahradily oněch 11 let studia a povinnost neustálého dalšího vzdělávání. Ať je zdravotnictví v jakékoliv hluboké krimnohaletou praxí.
Jestliže mladí lékaři odejdou, jejich náhrada je prakticky nemožná. Počet lékařů každoročně vycházejících z lékařských fakult ani nenahradí přirozený úbytek lékařů, kteří kvůli stáří odcházejí. Všichni děkani lékařských fakult také svorně upozorňují, že studium medicíny už zdaleka nepřitahuje mladé lidi tak, jako kdysi. Medicína, to nejsou plzeňská práva. Ta se nedá odfláknout, ani udělat za tři měsíce prázdnin.
Lékař studuje do svých třiceti let a pak nastoupí za plat, který v lepších firmách bere asistentka šéfa.
Ministr Heger nemůže počítat ani s pomocí zdravotních pojišťoven. Podle připravované úhradové vyhlášky, podle níž jsou placeny nemocniční výkony, mají výdaje na léčbu klesnout o pět procent a výdaje na následnou péči dokonce o deset procent.
Zvláště pro malé nemocnice je to velmi bolestivé. Požadovat po nich, aby v takové situaci přidaly lékařům, se prakticky nedá. To ví i ministr. Na jednání občanského sdružení zi, na mzdy lékařů se nesahá. A tak není divu, že když zazněly vábivé hlasy klinických Sirén ze sousedních zemí, naši mladí lékaři neváhali. Na prvním veletrhu lékařských příležitostí byl nával, poptávka trojnásobně převýšila nabídku.
Německé a rakouské kliniky si mají z čeho vybírat. Ministr Heger předpokládá, že po Novém roce odejde do zahraničí až 2 000 lékařů. To by znamenalo zavírání oddělení v celé řadě malých nemocnic.
Už dnes se v některých nemocnicích omezují operace, poněvadž mají sice chirurgy, ale chybí jim anesteziolog. A třeba právě anesteziology přijme celá Evropa s otevřenou náručí. Pokud se vyplní předpoklad, pak nezbude ministerstvu nic jiného než soustředit obory, v nichž budou chybět lékaři, do několika střediskových nemocnic a v těch ostatních utlumit činnost.
Může nastat doba, kdy v příhraničních oblastech bude nejbližší český doktor právě za těmi hranicemi.
Ještě že jsme v Evropské unii.