Ministr zdravotnictví podpořil, aby byly amalgámové plomby vyjmuty z úhrad veřejného zdravotního pojištění a placeny přímo pacienty. Jak takový návrh hodnotíte?
S ohledem na zdravotní stav, tedy stav zubů, souhlasím s placením amalgamových plomb u pojištěnců, kteří odmítají pravidelné roční prohlídky u zubních lékařů. U těch, kteří jsou v pravidelné preventivní péči – neplatit. Spoluúčast jde zajistit zavedením poukázky k zubnímu lékaři (půlroční, roční), která byla zakoupena u příslušné zdravotní pojišťovny. V úvahu přichází bezplatnost u dětí a těhotných žen, s poplatkem u zaměstnaných, se sníženým poplatkem u seniorů.
Úspory chce ministr také hledat v omezení vstupu nových technologií, tedy koordinovat tento vstup tak, aby nebyly hrazeny mnohamilionové částky za roboty, které nepřináší lepší výsledky. Je to dle vás krok dobrým směrem?
Máme dostatek vysoce erudovaných odborníků, aby mohli v poradních sborech navrhovat stanoviska k zakupovaným novým přístrojům a zaváděním nových technologiím. Systém trojstupňové úrovně nebyl zase tak špatný, aby se nepřijal, a nejnovější přístroje nebyly vyzkoušeny například ve fakultní nemocnici. Dosavadní skutečnost je taková, že se přístroj zakoupí do okresní nemocnice a pak se hledají nejen potřební pacienti, ale i odborný personál k obsluze přístroje (konkrétní případ z nemocnice Rychnov nad Kněžnou je školním příkladem nehospodárnosti.) S návrhem ministra proto lze plně souhlasit.
Jak hodnotíte návrh zvýšit poplatky a debaty o tom, zda je mají platit všichni bez rozdílů (tedy i děti a důchodci)?
Jednotné poplatky bohužel nejsou v souladu s finančním zabezpečením všech občanů. Je nutné vzít v úvahu děti – už pro nízkou porodnost v ČR, dále některá onemocnění (podle úvahy odborníků, a to i ekonomů) a dále seniory. Výše a rozsah poplatků je potřebné objektivně stanovit, a to v komisích, kde by měli být i zástupci občanů (u seniorů např. Rada seniorů ČR). Výběr poplatků by měl být systémově připraven tak, aby nedocházelo k obcházení.
Dochází k diskriminaci například venkovských pacientů a malých lékáren. Není etické, když se občané domnívají, že poplatky patří lékaři (jsou lékaři , kteří poplatek vybírají i za úkony, které nejsou MZ stanoveny, například měření tlaku).
Je potřebné omezit vliv a lobby farmaceutického průmyslu a stanovit: pevné ceny léků a pevnou výši doplatků (viz Německo). Ministerstvo zdravotnictví by si mělo uvědomit, že hájí zájmy občanů a ne zájmy farmaceutické výroby. Poplatky ano, ale diferencovaně s ohledem životní úroveň občanů. Výběr organizovat tak, aby byl přehledně kontrolovatelný.
Prof. Dr. Jan Solich, CSc, je členem správní rady ČZF