Na tom, že české zdravotnictví není v současné době právě v nejlepším stavu se dnes už asi shodnou všichni. I pro Ústecký kraj, jako zřizovatele největších nemocnic v regionu, jsou otázky kolem zdravotní péče spojeny s mnoha problémy.
Mnozí očekávali, že se situace zlepší s příchodem nového ministra zdravotnictví. Já však tento optimismus nesdílím. Když sleduji první kroky Davida Ratha nemám pocit, že se něco zásadního v dohledné době změní.
Návrhy a priority, které dosud představil, považuji spíš jen za líbivé krycí nátěry a opravy fasády, které mají odvézt pozornost od skutečných problémů a shnilých základů.
Názorným příkladem může být jeho záměr podle kterého by nemocnice měly zveřejňovat podrobné statistické informace o své práci. Základní údaje o léčbě začnou naše krajské nemocnice zveřejňovat v dohledné době, rozhodně však k tomu nepotřebují pokyn z ministerstva.
Ale i další záměry nového ministra ve mně vyvolávají podiv. Jeho předsevzetí zabránit transformaci nemocnic na obchodní společnosti nerozumím. Jako odborník přeci musí vědět, že nemocnice, jako příspěvkové organizace, fungují velmi špatně. Přesto chce krajům, stejně jako poslanci sociální demokracie, zabránit něco s tímto stavem dělat.
Poslanci pozastavená transformace nemocnic například našemu kraji výrazně komplikuje život. Díky jejich rozhodnutí nemůže kraj naplňovat koncepci, kterou pro oblast zdravotnictví, na rozdíl od státu, má. Povedlo se nám zastavit zadlužování nemocnic a jejich dluh se již meziročně neprohlubuje.
Problém je v tom, že dnes již není kde šetřit, cesta dalších škrtů a úspor by poškodila kvalitu a rozsah péče o pacienty. Dalším logickým krokem by proto bylo opustit nevyhovující formu příspěvkových organizací a změnit nemocnice na obchodní společnosti. Ty by se dokázaly lépe vypořádat například s nepříjemným růstem režijních nákladů.
Pro nemocnici, která hospodaří s velmi napjatým rozpočtem a bez potřebných rezerv je totiž zdražování elektřiny, vody nebo plynu obrovský problém. Musím připomenout, že zatímco tyto ceny rostou takřka každoročně, příjmy zdravotnických zařízení se nezvyšují. Již čtyři roky dostávají krajské, obecní a soukromé nemocnice stejný objem prostředků z veřejného zdravotního pojištění.
To jim spolu s velkým prodlením plateb za péči o pacienty od zdravotních pojišťoven velmi komplikuje život. Kvůli zpoždění plateb nemají často na účtech například peníze pro výplaty svých zaměstnanců.
Pokud je v takové situaci běžná firma, je to velmi nedobrý signál pro její dodavatele, zákazníky i zaměstnance. U zdravotnických zařízení to však už dnes bohužel považujeme skoro za normální.
Očekával bych, že ministerstvo zdravotnictví bude tuto situaci účinně řešit, že právě problém financování zdravotnictví označí za prioritní. Bohužel zdá se, že jeho kroky a navrhované změny nejsou koncepční a týkají se spíš nemocnic a ústavů, které samo přímo zřizuje.
Krajské a městské nemocnice jsou na vedlejší koleji. Nejde jen o mé domněnky, vždyť na rozdíl od krajských a městských, příjmy některých fakultních nemocnic se jen za poslední rok zvedly až o 18%.
Není to však jediný způsob jak ministerstvo zvýhodňuje svá zařízení. Zcela jasně pociťujeme v rámci návrhů různých reforem snahy přenést superspecializovanou a pro nemocnice lukrativní péči do státních zdravotnických zařízení a v regionech ponechat jen levné, nevýdělečné obory.
Je jasné, že pro pacienty z regionů by to znamenalo jediné - cestovat za specializovanou zdravotní péčí mnoho kilometrů. Pokud mám použít přirovnání českého zdravotnictví k těžce nemocnému pacientovi, musím říct, že doktor Rath nepřistupuje k jeho léčbě příliš vážně.
Jako lékař a člověk znalý problému by se měl postavit k věci razantně, začít léčit a operovat. Místo toho se ale spíš rozhodl pacienta jen udržovat při životě a zřejmě doufá, že se uzdraví sám od sebe. Doufám, že kvůli jeho přístupu nebudou v podobné situaci i pacienti a lékaři v našich nemocnicích.
MUDr. Vladimír Záhorský, Právo
člen Rady Ústeckého kraje