OTÁZKA: * Čím jste chtěl být vy, když vám bylo dejme tomu 10 let?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Vítězslav Kolek, DrSc.
Na to se mi nevzpomíná jednoduše. Z té doby si pamatuji víc na první volné soboty a uhelné prázdniny než na profesní ambice. Myslím, že jsem spíš obdivoval herce francouzských romantických filmů o mušketýrech. To mě přivedlo ke sportovnímu šermu, který mne na řadu let zaujal. Mnohdy to bylo také dobrodružné a i ty medaile nějaké byly, i když ne zrovna olympijské.
4.2.2011 12:10:04
OTÁZKA: * Kdy jste začal uvažovat o dráze lékaře a co vás k tomu vedlo – rodinná tradice, vzor v nějakém lékaři…?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Vítězslav Kolek, DrSc.
S povoláním doktora to bylo asi docela prosté. Lékařem byl můj táta a medicínu jsem vnímal více než jiné profese. Doteď nevím, zda to, že jsem se stal lékařem, bylo spíše nedostatkem fantazie nebo zaujetím pro všechno, co medicína obnáší. Četl jsem ale knihy jako Knittelova „Hakima – Román egyptského lékaře“ nebo Muntheho „Knihu o životě a smrti“, takže určité iluze existovaly. Jinak jsem smýšlel celkem realisticky. Od prvního ročníku medicína splňovala mé představy o užitečném a krásném povolání. Nikdy jsem svého rozhodnutí zásadně a dlouhodobě nelitoval, i když jsem měl trochu problémy s výběrem oboru.
4.2.2011 12:10:04
OTÁZKA: * Vzpomněl byste si na pedagoga, který na vás nejvíce zapůsobil?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Vítězslav Kolek, DrSc.
Na gymnáziu jsme mezi učiteli měli řadu skutečných osobností, ale také nám dost rychle odcházeli, přesněji řečeno byli odejiti v normalizačním období. Náš třídní učitel Ladislav Žurek za třídu dýchal, ale musel se nás vzdát. Byl to pro spolužáky jistě větší příklad do budoucího života než tehdejší politici. Pro mě to aspoň znamenalo, že jsem si oblíbil fyziku, kterou učil neuvěřitelně zaníceně, i když mnozí z nás byli při jeho výkladech těkavější než sodík. Na fakultě si pamatuji na téměř všechny pedagogy. Větší dojem i s odstupem zanechávali ti z teoretických oborů, protože to byla pro studenty linie prvního styku s fakultou. Doteď si dobře vzpomínám na zkoušku z anatomie. Pan profesor Zrzavý měl na každého studenta nachystánu jednu dýmku a naše odpovědi poslouchal nejen on, ale i jeho pejsci. Zkoušel nekompromisně a objektivně, studenti se tedy snažili pozitivně ovlivnit alespoň jeho čtyřnohé kamarády.
4.2.2011 12:10:04
OTÁZKA: * Mohl byste srovnat, s jakými problémy jste se ve svém oboru potýkal nejvíce za minulého režimu a s jakými dnes?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Vítězslav Kolek, DrSc.
Problémy ve zdravotnictví byly, jsou a budou. Jako markantní rozdíl vidím možnost neustálé přímé konfrontace se zahraničím. V minulém režimu se mi podařilo asi dvakrát vycestovat na západ díky pozvání zahraničních kolegů na kongres. Už jen příprava sdělení byla stresem a cesta samotná po překonání všech formalit byla slušným turistickým výkonem. Díky salámu Vysočina a kondenzovanému mléku Jesenka se dalo přežít, než člověk dorazil do kongresového hotelu, kde o něj již díky pozitivní diskriminaci udělené organizátory bylo zdarma pečováno. Tehdy jsem však získal osobní kontakty s předními odborníky oboru a to jistě stálo za všechna příkoří. Dnes mohou mladí lékaři cestovat za poznáním prakticky neomezeně. Nechci srovnávat návštěvnost odborných přednášek s účastí na sponzorovaných večeřích, ale přece jen si myslím, že motivace a nasazení byly dříve v tomto smyslu jiné. Na druhé straně bych s mladými lékaři nechtěl měnit své začátky za jejich každodenní rutinu, která znamená neustálé zapisování i minimálních změn do dekurzů, tvorbu dlouhých propouštěcích zpráv, nekonečné vypisování informovaných souhlasů a další a další administrativu. To však neříkám nic nového, je to všeobecně známý fakt. Čekání na tu pravou zdravotnickou reformu, která lékařům skutečně umožní soustředěně léčit, je unavující.
4.2.2011 12:10:04
OTÁZKA: * Zmínil jste, že volba oboru nebyla snadná, přesto u vás nakonec zvítězila pneumologie. Jaké byly vaše pocity, když jste například poprvé bronchoskopoval – měl jste trému?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Vítězslav Kolek, DrSc.
Bronchoskopovat jsem začal brzy po nástupu na plicní kliniku. Tehdejší vybavení bylo víc než žalostné. Pracovalo se s neuvěřitelně starými rigidními bronchoskopy typu Prema (říkalo se, že to byla technika darovaná Američany v rámci poválečného programu hospodářské pomoci UNRRA). Ty přístroje měly „úžasnou“ vlastnost. Když se mi podařilo do dýchacích cest proniknout, většinou se uvolnila navigační žárovička na konci tubusu a muselo se začít znova. Příjemné to právě nebylo. Paradoxně poněkud komické byly tehdejší bronchografie – vyšetření, při kterém se průdušky pacienta plnily kontrastní látkou. Dobrá náplň předpokládala velmi důkladné naklánění pacienta, kterého vyšetřující držel sedícího před sebou na jedné sedačce. Kvalita náplně závisela hlavně na váze pacienta a fyzických schopnostech vyšetřujícího. Neměl jsem tedy ani tak trému, jako spíš pocity zmaru a pochybností o smyslu svého konání. Přesto nebo právě proto jsem u oboru zůstal.
4.2.2011 12:10:04
OTÁZKA: * Se kterými respiračními onemocněními se v současné době potýkáte nejčastěji?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Vítězslav Kolek, DrSc.
Nemoci respiračního traktu patří mezi nejčastější skupinu onemocnění vůbec. Pomineme-li virózy, trpí některým z onemocnění plic více než 1 miliarda lidí na naší planetě. Podle údajů WHO se roční mortalita pohybuje kolem 10 milionů, což znamená 19 procent mortality celkové. Nemoci postihují obecně častěji dětskou populaci a seniory, zvyšuje se i počet onemocnění lidí v produktivním věku. Dnes tato onemocnění znamenají velké společenské břemeno, přesněji asi 15 procent všech DALY (disability adjusted life years), což jsou léta života zmařená pro předčasná úmrtí, pracovní neschopnost nebo invaliditu. Nejčastější respirační nemoci můžeme rozdělit na dvě základní skupiny, a to infekční (většinou akutní) a neinfekční (častěji chronické). Z infekčních to jsou pneumonie, chřipka, různé záněty průdušek (akutní tracheobronchitida) a tuberkulóza, z chronických neinfekčních pak karcinom plic, chronická obstrukční plicní nemoc (CHOPN), bronchiální astma, cystická fibróza, intersticiální plicní procesy nebo spánkové poruchy. Z opravdu velké škály nemocí plic, pohrudnice a mediastina jsou největšími zabijáky pneumonie, CHOPN, karcinom plic, tuberkulóza a bronchiální astma. Konkrétně na pneumonie umírá ročně až 5 milionů lidí, na CHOPN 3 miliony, na tuberkulózu 1,7 milionu, na karcinom plic 1,3 milionu a na bronchiální astma 250 tisíc lidí.
4.2.2011 12:10:04
OTÁZKA: * To jsou varující čísla. Jaká je situace u nás?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Vítězslav Kolek, DrSc.
V České republice umírá na chronická neinfekční respirační onemocnění ročně kolem 10 tisíc spoluobčanů, z toho na CHOPN 2000, na pneumonie přes 3000 a na karcinom plic 4500. Asthma bronchiale i CHOPN mají podobnou prevalenci. U CHOPN je to kolem 8 procent dospělých, u astmatu asi 5 procent u dospělých a nad 10 u dětí. Je však třeba dodat, že prevalence u dospělých se zjišťuje velmi obtížně a většina studií ukazuje značné poddiagnostikování těchto nemocí, především CHOPN. U té například WHO odhaduje prevalenci na 220 milionů, ale odborněji fundovanější GOLD (Světová iniciativa proti CHOPN) až na 600 milionů. Diskuse, proč tomu tak je, pokračují již dlouho. Nemoci se zpočátku nejčastěji projevují zvýšením dušnosti a nenápadným kašlem. Tyto symptomy však málokdy vedou k návštěvě lékaře. Nemocní hledají zástupné problémy, jako je obecné snížení výkonnosti dané stárnutím, přibýváním na váze, sníženou hybností kloubů. Objektivizace zadýchávání je většinou velmi obtížná a je možná vlastně jen vyšetřením plicních funkcí – spirometrií.
4.2.2011 12:10:04
OTÁZKA: * Jakou vinu na tom všem nese nezdravý způsob života?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Vítězslav Kolek, DrSc.
Trendy výskytu respiračních nemocí jsou jednoznačně ovlivněny stavem naší planety a civilizací jako takovou. Žijeme v době obecného zhoršování ovzduší, globálního oteplování (ať už má příčinu jakoukoli), industrializace, urbanizace, vysoké migrace obyvatel a jejich zvýšené koncentrace. Naše populace navíc významně stárne. Ze všeho nejvíc jsou trendy plicních nemocí ovlivněny tím, čemu říkáme kuřácká epidemie. A protože ta byla ve většině zemí v posledních letech na vzestupu, následně stoupá také incidence respiračních nemocí. Vzestup incidence a mortality u žen je typický pro karcinom plic a CHOPN. Tento vývoj je také ovlivněn především kuřáckým návykem. Jde o markantní projev pseudoemancipace žen-kuřaček. Výskyt i mortalita na rakovinu plic u žen se u nás za posledních 30 let ztrojnásobily. U rakoviny plic i u CHOPN se v nejrozvinutějších zemích mortalita u mužů a žen prakticky srovnala. Existuje rozdíl v trendu CHOPN a karcinomu plic v tom, že incidence karcinomu plic sice u mužů klesá, ale celkově díky „přičinlivým“ ženám stoupá rychleji, než předpokládaly fundované predikce. Mortalita na CHOPN stoupá u mužů i u žen, podle statistik se u nás během posledních 15 let zdvojnásobila.
4.2.2011 12:10:04
OTÁZKA: * Výskyt jednotlivých nemocí se ovšem zřejmě na různých místech světa bude výrazně lišit…
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Vítězslav Kolek, DrSc.
Některé z nemocí mají odlišné trendy ve vyspělých a rozvojových zemích, protože jsou ovlivněny geografickými a sociálně-hygienickými faktory i obecnou úrovní primární péče. Například výskyt respiračních infekcí včetně mortality na pneumonie v Evropě a na americkém kontinentu vykazuje spíše pokles. V rozvojových zemích však neklesající trend znamená trvalé těžké ekonomické ztráty (až řádově větší) spojené minimálně s významnou pracovní neschopností. Předpokládá se asi 430 milionů epizod infekčních zánětů dolních dýchacích cest ročně. Jinak se dá říci, že ročně těmito infekcemi onemocní 8 procent populace. Nejzávažnější z respiračních infekcí zůstávají různé druhy pneumonií, které jsou třetí nejčastější příčinou úmrtí – zemře na ně asi 3 až 5 milionů lidí ročně, ale tato data jsou nepřesná. Přesnější jsou počty nemocných hospitalizovaných pro pneumonii. V USA jde o 1,4 milionu ročně (z toho 91 tisíc úmrtí). U nás se předpokládá výskyt více než 100 tisíc pneumonií ročně. Častěji jsou nemocní muži (55 procent) než ženy (45 procent), mortalita se pohybuje kolem 25/ 100 000 a bývá mírně vyšší u žen. Mortalita je vyšší u dětí do 4 let a pak stoupá od 60 let věku s maximem v 70 letech života.
4.2.2011 12:10:04
OTÁZKA: * Veřejnost se občas domnívá, že například tuberkulóza je chorobou minulosti nebo se týká jen lidí z chudých rozvojových zemí. Jaká je aktuální situace?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Vítězslav Kolek, DrSc.
Tuberkulóza je typická infekční nemoc, která odráží sociální status společnosti, často i konkrétního postiženého jedince. Bývá nazývána chorobou chudých, ale může postihnout každého – i jinak zdravého – člověka jakéhokoli společenského postavení ve kterékoli civilizované zemi. Rozdíly v incidenci jsou na světě skutečně obrovské. Ve vyspělých zemích včetně České republiky výskyt trvale klesá. U nás jsou díky systematické zdravotní i organizační péči ukazatele tuberkulózy mezi nejnižšími v Evropě, když incidence dosahuje 6,8/100 000 (průměr EU je 13/100 000).
V zemích s nízkým hrubým domácím produktem je situace odlišná, vzniká zde 90 procent všech případů. Ve státech s rychlým nárůstem populace dokonce dochází ke vzestupu výskytu tuberkulózy v absolutních počtech postižených, třebaže relativní ukazatele incidence a prevalence zde klesají. Je to oblast jižní Afriky (incidence místy až přes 900/100 000), Indie a Pákistán (incidence nad 150/100 000), jen o něco lépe je na tom Čína (těsně pod 100/100 000). Po přechodném vzestupu začal výskyt TBC pomalu klesat i v Rusku, stále zde však zůstávají extremně varovná čísla (incidence nad 100/ 100 000).
Celosvětová incidence dosahuje 135/100 000, je tedy téměř dvacetinásobná ve srovnání s Českou republikou. U nás ročně evidujeme více než 600 případů tuberkulózního onemocnění, z nichž zhruba třetinu tvoří vysoce infekční formy. Zhruba padesát lidí ročně u nás na tuberkulózu umírá. Nežijeme však ve vzduchoprázdnu a v epidemiologických parametrech budeme kopírovat situaci západních států, kde je největším problémem TBC cizinců – imigrantů ze zemí s vysokým výskytem této choroby.
4.2.2011 12:10:04
OTÁZKA: * Jak velké nebezpečí nám hrozí?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Vítězslav Kolek, DrSc.
Například ve Skandinávii tvoří imigranti již 70 procent nemocných, v Kanadě dokonce 80 procent. Nebezpečí TBC je tedy stálé, ale mění svůj charakter. V Evropě nadále existují oblasti, zpravidla turisticky atraktivní (Amsterdam, Paříž, Barcelona, Marseille nebo některé čtvrti v Londýně), se zvýšeným výskytem TBC, a to včetně rezistentních forem.
V České republice jsme nedávno zažili diskuse o zrušení neefektivního přeočkovávání proti TBC u dětí ve věku 11 let a rychle poté došlo ke změně vlastní primovakcinace. Nyní platí novela vyhlášky o povinném očkování, která určuje pravidla selektivní vakcinace pouze rizikových skupin. Rizikovými skupinami jsou děti, jejichž jeden či oba z rodičů, sourozenec nebo člen domácnosti měl či má aktivní tuberkulózu. A dále děti, jejichž jeden či oba z rodičů, sourozenec nebo člen domácnosti se narodil v zemi s výskytem tuberkulózy vyšším než 40 případů na 100 000 obyvatel, více než 3 měsíce zde pobýval, případně dítě, které bylo v kontaktu s tuberkulózním nemocným či někým, kdo takový kontakt měl.
4.2.2011 12:10:04
OTÁZKA: * V dětství je častým chronickým onemocněním astma – objevuje se u cca 10 procent dětí, u dospělých pak zhruba u 5 procent populace. V poslední době počet astmatických onemocnění narůstá. V čem jsou hlavní příčiny?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Vítězslav Kolek, DrSc.
Astma v posledních letech skutečně zaznamenává vzestup výskytu u nás i v ostatních vyspělých zemích a je otázkou, zda se tento trend zastaví. Je zde vliv civilizačních faktorů, zhoršování životního prostředí a nárůst alergenů, tyto zevní faktory se zřejmě uplatňují více než genetické dispozice. Nejrychleji vzrůstá prevalence astmatu i senzibilizace vůči různým alergenům u dětské populace ve věku mladších školáků. Incidence astmatu v ČR se absolutně pohybuje kolem 30 tisíc osob (10 tisíc dospělých, 20 tisíc dětí). Významná je koincidence astmatu a alergické rýmy, kterou trpí asi 80 procent pacientů s astmatem a astma se vyskytuje u 30–40 procent osob s alergickou rýmou. Celosvětová mortalita na astma zůstává poměrně vysoká. Důvodem je doposud nedostupná adekvátní protizánětlivá léčba v méně vyspělých zemích a potom neklesající počet nemocných s těžkým nebo obtížně léčitelným astmatem, jež nereaguje na standardní léčbu. Vzájemným vazbám mezi stavem zevního prostředí a výskytem astmatu u dětí se věnovala řada studií ve Spojených státech i Evropě. Jedna z posledních proběhla na Tchajwanu, kde dlouhodobě sledovali dechové potíže více než 5000 školáků v závislosti na tříletém sledování koncentrací S02, NO2, CO, O3 a polétavých částic pod 2,5 µm, které byly měřeny ve 14 regionálních centrech. Bylo zjištěno, že astmatické děti mají více než třikrát častější průduškové potíže než děti bez astmatu a že frekvence těchto potíží signifikantně koreluje s uvedenými koncentracemi. Podobné zkušenosti s astmatickými dětmi mají kolegové z Ostravska. Je nepochybné, že stupeň znečištěného zevního prostředí ovlivňuje výskyt a projevy tohoto onemocnění.
4.2.2011 12:10:04
OTÁZKA: * Před 4 lety se vám jako prvním na světě podařilo rozšifrovat část profilu bílkovin, který určuje směr rozvoje plicního zánětu u onemocnění zvaného sarkoidóza. Dokonce jste již několik let střediskem evropského výzkumu této nemoci. Jak daleko pokročil?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Vítězslav Kolek, DrSc.
Sarkoidóza je onemocnění, které může postihnout téměř každý orgán, někdy s bizarními projevy. Je známo od 50. let minulého století a dosud není zjištěna jeho příčina. Vyskytuje se po celém světě, ale s rasovou odlišností a genetika zde nepochybně hraje významnou roli. Již v 80. letech minulého století jsme se s olomouckými genetiky začali zabývat studiem HLA antigenů u sarkoidózy. V roce 1995 jsme s italskými kolegy vytvořili jakousi genetickou mapu sarkoidózy, kde se zobrazily vztahy HLA systému a fenotypů nemoci, a teprve nedávno se prokázala zatím nejužší asociace s alelou HLA-DRB1*0301. O 11 let později naše skupina s doktorkou Evou Kriegovou a profesorem Martinem Petřekem publikovala zmiňovanou práci o významu některých proteinů při vzniku sarkoidního granulomu s výhledem, že by tyto proteiny mohly být terčem pro selektivní léčbu. Zatím však jde o vzdálený cíl.
Genetický a proteomický výzkum v pátrání o vztazích genotypu a fenotypu pokračuje formou mezinárodních studií. Naše centrum se nyní účastní studie GENPHENRESA, kterou vedou kolegové ze SRN (Freiburg a Kiel). Cílem je vytvořit DNA databázi asi 2000 pacientů a nacházet vztahy s klinickými a laboratorními nálezy.
4.2.2011 12:10:04
OTÁZKA: * Kdy se tedy pacienti dočkají účinného léku?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Vítězslav Kolek, DrSc.
Stále se hledá lék, který by úspěšně zasáhl do cytokinové sítě a usměrnil imunoaberantní reakci. Měl by samozřejmě být mnohem selektivnější než dosud preferované kortikoidy. Některé léky tohoto typu se už používají, ale jen ve výjimečných případech. V prvé řadě jsou to inhibitory TNF alfa, známé v léčbě řady jiných nemocí.
Nejúspěšnějším z nových léků u kortikorezistentní sarkoidózy je zatím infliximab – chimérická monoklonální protilátka cílená proti volnému TNF? i jeho transmembránové složce. Její účinek prokázaly dvojitě slepé studie. Potenciálně účinný může být i adalimumab, což je humánní monoklonální protilátka proti TNF?. Naopak spíše neúspěšný byl receptorový antagonista etanecerpt. Ze zcela nových potenciálních léků se zkouší inhalační aviptadil – vazoaktivní intestinální peptid ovlivňující imunitní funkce makrofágů a T-regulačních lymfocytů. U kožní sarkoidózy je to pak apremilast – orálně podávaná malá molekula s širokým protizánětlivým účinkem tlumící sekreci více zánětlivých mediátorů jako TNF?, interferonu gama a interleukinů 6, 17 a 23. A konečně je zde i ustekinumab – humánní monoklonální protilátka proti interleukinům 12,17 a 23, se kterou také probíhají studie ve fázi II. Žádná z těchto látek se však zatím neprosadila v rutinní léčbě.
Organizace klinických studií naráží na obecný problém sarkoidózy, kterým je rozsáhlé spektrum fenotypů. Velmi často není třeba podávat léčbu vůbec, s různými progredujícími formami jsou pak pouze individuální zkušenosti a provádění větších studií v rámci správné klinické praxe je poměrně obtížné.
4.2.2011 12:10:04
OTÁZKA: * Mezi nejobávanější onemocnění vůbec patří již zmíněný karcinom plic. Jaká je současná situace a perspektivy v našich podmínkách? Zlepšil se osud nemocných díky moderní léčbě?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Vítězslav Kolek, DrSc.
V trendech karcinomu plic navazujeme na vývoj v nejvyspělejších zemích. Zatímco kuřácká epidemie u mužů již kulminovala, ženy se je stále snaží dohonit a dá se říci, že se jim to daří i v umírání na karcinom plic. Extremní je situace v USA, kde sice mortalita na bronchogenní karcinom u mužů v posledních 15 letech klesla o 37 procent, ale u žen se dostala na první místo. Poměr výskytu karcinomu plic mezi muži a ženami se přiblížil na 5 : 4 a v incidenci u žen je karcinom plic na druhém až třetím místě. Tato nemoc zde zabíjí více lidí než karcinom prostaty, prsní žlázy a kolorekta dohromady, což znamená 28 procent všech nádorových úmrtí. Přesto se stále vedou spory o tom, jaká diagnostika a léčba mají u tohoto onemocnění smysl.
Je evidentní, že nejúspěšnějším řešením je prevence, to znamená nekouřit. Česká republika zaujala v této otázce v rámci Evropy skutečně kuriózní postavení tím, že zatím neratifikovala „Rámcovou úmluvu o kontrole tabáku“, což do jisté míry odráží postavení tabákového průmyslu v naší zemi.
Dle přesných údajů, které máme k dispozici v centrech, kde se této otázce systematicky věnujeme, lze prokázat významné prodlužování života nemocných. Týká se to ale jen těch, které vůbec můžeme léčit. Až 80 procent nemocných je bohužel zachyceno v inoperabilním stadiu, někteří již v takovém celkovém stavu, že léčba není možná. Nové léky jsou drahé a prodlužují život po malých krůčcích, jsou to v podstatě měsíce. Nepoužíváme však žádný lék, který nemá zřetelně doloženou účinnost dle klinických studií.
4.2.2011 12:10:04
OTÁZKA: * Máte k dispozici nějaké účinné možnosti včasné diagnostiky?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Vítězslav Kolek, DrSc.
Domnívám se, že existuje evidentní potřeba, aby se něco začalo dít nejen s časnou detekcí, ale i obecným povědomím populace o této nemoci, která je mnohdy tabuizována. Snažíme se nabídnout možnost pravidelných kontrol u pneumologů formou jednoduchého úkonu spočívajícího především v radiologickém vyšetření plic. Zdánlivě prostá věc však naráží na nepochopitelné překážky, kdy se problematika zjednodušuje tvrzením, že kuřáci si za to mohou sami. Ano, kuřáci si svou nemoc zavinili, ale řada z nich je v riziku, i když kouřit přestali, a řada dalších se přestat pokouší. Navíc zdaleka ne všichni nemocní jsou aktivními kuřáky, etiologických faktorů je více.
Program časné detekce a prevence, který pneumologové vypracovali s řadou jiných odborných společností, není represivní, ale přesvědčovací. Jistě by plátce ve zdravotnictví něco stál, ale pouze zaměření na detekci časných stadií spolu s prevencí může zásadně zvýšit počet vyléčených a úspěšně léčených pacientů. Jsme zklamáni, že přesto zatím nezískal takovou podporu jako jiné preventivní programy. V poslední době se také mluví o neefektivnosti nákladné léčby karcinomu plic – i toto je velmi zavádějící tvrzení ve srovnání s léčbou jiných nádorů. Osobně se domnívám, že po této stránce je bronchogenní karcinom jedním z největších medicínských problémů, dlouhodobě bagatelizovaný naší uspěchanou společností i organizátory ve zdravotnictví.
4.2.2011 12:10:04
OTÁZKA: * Co vás samotného v poslední době nejvíce zaujalo v oblasti respirační medicíny?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Vítězslav Kolek, DrSc.
V posledních měsících na našem pracovišti pečujeme o pacientku po transplantaci průdušnice, jejímž základním onemocněním je vysoce maligní karcinom. Výkon byl díky aktivitě brněnských chirurgů proveden profesorem Macchiarinim ve Florencii za pomoci kmenových buněk. U nemocné s maligním onemocněním jde o první výkon svého druhu na světě. Průdušnice, zdánlivě jednoduchá část respiračního traktu, je totiž nesmírně problematická nejen pro transplantaci, ale i pro běžnou operativu nebo endobronchiální léčbu. Je jedním z posledních orgánů, jež se podařilo úspěšně transplantovat. Jde o zcela výjimečné výkony, které vyžadují perfektní chirurgickou techniku, a zároveň je třeba se vyrovnat s imunitní reakcí proti dárcovské tkáni a zabezpečit dostatečné krevní zásobení. Metoda profesora Macchiariniho však využívá bioinženýrských postupů k implantaci hybridního orgánu, proti kterému nevznikají protilátky a není ani třeba podávat imunosupresivní léčbu. Bylo vypracováno již několik technik transplantace, jež se pokoušejí tento problém překonat, ale přístup pomocí kmenových buněk je jistě značně lákavý. Péče o podobné pacienty vyžaduje neobvyklý mezioborový přístup (specializovaný laboratorní imunologický tým, kvalitní anesteziology, klinické onkology i radioterapeuty). Pro mne je tato léčba zajímavá z pozice intervenčního bronchologa, který zajišťuje volné dýchací cesty pomocí různých endobronchiálních stentů a dalších bronchologických terapeutických metod.
4.2.2011 12:10:04
OTÁZKA: * Každý lékař je hrdý na to, když se mu podaří vyléčit pacienta, nad kterým již mnozí udělali křížek. Zažil jste podobnou situaci?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Vítězslav Kolek, DrSc.
Dřívější pneumologie nebyla právě optimistickým oborem a infaustních pacientů bylo víc než dost. Dnes se situace zásadně změnila a léčba se vzdává zcela výjimečně i u nemocí s obecně horší prognózou, jako je karcinom plic, CHOPN nebo plicní fibrózy.
Překvapivá vyléčení potěší vždy. Já se jich dočkal díky moderní intervenční bronchologii. Bylo to v době, kdy jsme začali pracovat s laserem a zavádět endobronchiální a endotracheální stenty. Některé typy tracheálních stenóz bez těchto postupů šanci na přežití pacientům nedávaly. Při každém podobném úspěchu si uvědomuji potřebu poděkovat celému týmu anesteziologů i sestřiček, kteří se výkonů účastnili a které jsem postupně pro tuto nepříliš rozšířenou léčebnou modalitu získával. Podobné pocity máme z nemocných zachráněných díky správné diagnostice respiračních infekcí nebo intersticiálních plicních procesů, i když u nich nevidíme zlepšení tak rychle.
Vzpomínám si na jednoho pacienta s polymyozitidou a rychlým rozvojem fibrotizujího plicního procesu. Jeho stav byl považován za infaustní při blíže nepoznané malignitě. Jako zelenáč na pracovišti jsem si prosadil nasazení kortikoidů a cyklofosfamidu a původně imobilní nemocný s dekubity skutečně „vstal z mrtvých“. Několik let pak dojížděl na kontroly ze vzdáleného městečka na svém kole…
4.2.2011 12:10:04
OTÁZKA: * Nosíte si svou práci a problémy domů, nebo odcházíte s čistou hlavou? Jak si od práce nejlépe odpočinete?
ODPOVĚĎ:
prof. MUDr. Vítězslav Kolek, DrSc.
Doma pokračuji v práci u počítače, odreagováním je jogging, pobyt v přírodě, práce na chatě. Bohužel mi v poslední době nezbývá příliš času na čtení, kromě odborné literatury. Hudbu poslouchám nejčastěji při jízdě v autě. Vždycky jsem měl rád Boba Dylana a snažím se rozumět jeho textům, jinak k mým oblíbencům patří Eric Clapton, Santana, Joe Cocker, Paul Simon a některé starší rockové skupiny. Filmy mě v poslední době zaujaly dva – „Občanský průkaz“ a „Habermannův mlýn“. Neustále se také snažím o nějaký sport, mám rád tenis, golf, jízdu na kole, lyžování, vysokohorskou turistiku… Na všechny tyto aktivity by to ovšem chtělo mít více času.
4.2.2011 12:10:04