Placebo efekt je fascinující a zároveň matoucí fenomén, jímž se klinický výzkum intenzivně zabývá posledních zhruba 50 let. Není bez zajímavosti, že až do roku 1963 se na severoamerickém trhu, který dnes představuje hlavní motor ve výzkumu, výrobě a spotřebě medikamentů všeho druhu, běžně prodávaly zcela neúčinné látky vydávané za léčiva.
Až tehdy kongres schválil Kefauver-Harrisův dodatek zákona o potravinách, léčivech a kosmetických přípravcích, kterým bylo výrobcům léků uloženo za povinnost dokazovat, že jejich léčivo je jak bezpečné, tak účinné v dané indikaci.
V návaznosti na tento požadavek se placebem kontrolované klinické studie staly standardem užívaným k prokázání účinnosti vyvíjených léčiv. Soustředěné vědecké úsilí bylo a i nadále je zaměřeno na objasnění mechanismů zodpovědných za placebo efekt obecně a pak také na kvalitu a kvantitu falešné intervence, která u pacientů stále vede k oněm pozitivním změnám.
Zázračné vyléčení
Doktor Stephen Straus z amerického Národního institutu pro alergii a infekční nemoci uvádí příklad 30leté pacientky, která přes 10 let trpěla chronickým únavovým syndromem. „Tato žena na tom byla opravdu špatně: cítila se zcela bez energie, nebyla schopná pracovat a většinu času trávila doma,“ popisuje Straus.
„Pak se ale účastnila klinické studie, v níž se testoval lék na únavový syndrom, a ona se zázračně vyléčila. Paradoxní je, že užívala placebo,“ říká Straus. „Očekávání je mocná věc,“ vyjadřuje se k této příhodě specialista z Úřadu pro kontrolu léků a potravin (FDA) Robert DeLap.
„Čím více věříte v kladný účinek léčby, tím větší je pravděpodobnost, že léčba bude skutečně úspěšná.“ Studie ukázaly, že na podání placeba reaguje asi jedna třetina pacientů. V závislosti na konkrétním experimentu placebo u těchto lidí zvyšuje krevní tlak, zrychluje puls, zlepšuje reakční rychlost, přináší úlevu od bolesti, snižuje počet astmatických záchvatů, zlepšuje depresi, urychluje hojení ran, likviduje vyrážky či pomáhá porazit rakovinu. Klinický onkolog Robert Buckman říká: „Placeba jsou výjimečné léky.
Zdá se, že ovlivňují téměř jakýkoli symptom. Přitom nemají závažné vedlejší účinky a nehrozí u nich předávkování. Dá se říci, že jsou nejpružnějšími, nejbezpečnějšími a nejlevnějšími léky na světě. Jestliže v organismu existuje latentní schopnost samovyléčení, pak placeba tuto kapacitu dokáží aktivovat. I když neúčinkují ve všech případech, jednoznačně představují významný přínos pro zdraví člověka.“
Proč lidé volí placebo
V roce 1997 utratili Američané 30 miliard dolarů za pochybné léčebné praktiky, 14 miliard za vitaminy, dietní přípravky a doplňky stravy. Nejméně 30 % dospělých Američanů se obrací k alternativním léčebným metodám a počet návštěv rozmanitých léčitelů každoročně překročí počet návštěv lékařů primární péče.
V knize Spontánní uzdravování podává Andrew Weil, známý zastánce alternativní medicíny, výčet „terapií“, které lidé využívají: byliny, potravinové doplňky, biofeedback, homeopatii, chiropraxi, masáže, psychoterapii, modlitbu, lásku, sňatek, rozvod, sluneční světlo, hladovku… Společným jmenovatelem vyjmenovaných metod je skutečnost, že se po nich lidé „zlepšují“.
Profesor David Spiegel ze Stanfordovy univerzity v Kalifornii uvádí: „Narůstající zájem pacientů o integrativní či celostní medicínu v posledních dekádách lze chápat jako reakci na rozvoj medicíny založené na důkazech.
Většina placeb je relativně neškodných. Moderní medicína naproti tomu zahrnuje takové zásahy, jako je chemoterapie, transplantace kostní dřeně a různé chirurgické zákroky, které jsou sice účinné, ale nepříjemné nebo toxické. Řada pacientů pak vnímá integrativní medicínu jako laskavější a jemnější variantu, která placebo efekt spíš využívá, než aby se mu vyhýbala, a dovoluje jim participovat na léčbě.“
Spiegel dále zdůrazňuje, že výzkum nepotvrdil, že by pacienti reagující na placebo byli nevzdělaní, méně inteligentní, hypochondričtí či histrionští, jak se někdy traduje. Spíše by se dal použít termín „vnímaví“.
Podle docentky Betty Chewningové z Farmaceutické fakulty Wisconsin-Madisonské univerzity spočívá úspěch léčby ne v léku samotném, ale v tom, jak pacient emočně a kognitivně odpovídá na fakt, že se o něj někdo stará (nebo že pečuje sám o sebe), a jak přilne k ošetřující osobě či léku.
„Schopnost lékaře naslouchat a stavět na pacientově příběhu a podle toho volit rituál či terapii byla tradičně nejsilnějším léčebným nástrojem,“ vysvětluje docentka Chewningová. „Pacient musí léčbě věřit a musí v ní nějakou dobu vytrvat (dobrá compliance).“
Je homeopatie placebem?
Jednou z oblastí, která se často dává do souvislosti s účinkem placeba, je homeopatie. Tato léčebná metoda založená na základě podobnosti (léčí se podobné podobným) stále čelí kritice, že její „léky“ jsou natolik naředěné, že prostě nemohou účinkovat…, ačkoli po staletí funguje.
Lékaři-homeopati se údajně svým pacientům věnují více než lékaři-alopati, což má za následek, že „homeopatické placebo“ je úspěšné. Je tedy homeopatie a placebo totéž?
MUDr. Pavel Běleš, původně klinický onkolog, dnes ředitel zastoupení rakouské homeopatické firmy, říká: „V jedné vědecké práci (dvojitě slepé randomizované studii) se porovnávaly účinky homeopatie, placeba a antirevmatické terapie u pacientů s revmatickými potížemi. Pacienti, kteří užívali placebo, udávali zlepšení v 19 %, pacienti s homeopatickou léčbou v 72 % a ti, kteří užívali nesteroidní antirevmatika, v 80 %.
Tato studie naznačuje, že nejde jen o placebo efekt. Na základě svých zkušeností si myslím něco podobného,“ vysvětluje Pavel Běleš.
„Navíc existují práce z oblasti veterinární medicíny, kdy byla s úspěchem aplikována homeopatická léčba zvířatům (krávy, koně, psi, kočky). U závodních koní se popisuje dobrý efekt homeopatie u entezopatie. Tím by mohla být vyloučena jedna důležitá podmínka placebo efektu, a sice, že pacient musí o své léčbě vědět a mít očekávání.“ MUDr. Běleš vysvětluje, že v oblasti mechanismu účinku homeopatie existují teorie, ale žádná není ověřená.
„Nicméně se přikláníme k tomu, že homeopatie představuje regulační terapii, která se snaží nastolit homeostázu v organismu prostřednictvím imunologických mechanismů. Předpokládáme, že tělo má k dispozici mechanismy, pomocí kterých by se mělo umět uzdravit samo. Informační teorie vycházejí z toho, že homeopatický lék působí v organismu jako informace. Ale pokud tomu tak je - je tato informace hmotná, nebo nehmotná? Kvantoví fyzici říkají, že homeopatie může fungovat. Chemici tvrdí, že je to nesmysl. Takže, kde je pravda?“
MUDr. Andrea Skálová, s přispěním MUDr. Rostislava Kuklíka, www.Zdravi.Euro.cz
Celý článek si můžete přečíst v tištěných Mladá fronta Zdravotnictví a medicínaZdraví.Euro.cz číslo 3, které vyšly v pondělí 22. ledna 2007, nebo ZDE, pokud jste předplatiteli Zdravotnictví a medicína či elektronického archivu www.Zdravi.Euro.cz.