Loni proškolil Český červený kříž v první pomoci bezmála 27 tisíc dospělých lidí - o tři tisíce více než předloni. Zástupci Červeného kříže přesto nejsou nadšeni: znepokojeně sledují kursy nabízené jinými.
Haló, pane! Slyšíte mě? volá mladá žena na bezvládně ležící “ tělo“, tedy figurínu. Kontroluje, zda masivně nekrvácí, pak provádí srdeční masáž a dýchání z úst do úst. „Jestli na vás figurína dýchá zpět nosem, znamená to, že jste jí ho nezacpala,“ říká Martin Pozdílek, lektor Českého červeného kříže (ČČK).
Pozdílek vede jeden z mnoha kursů první pomoci, které Český červený kříž pořádá. Cena dvanáctihodinového školení stojí 400 korun: zájem o ně stoupá, v letech 2001 - 2004 prošlo kursy dohromady 57 tisíc lidí, což je o třicet procent více než v předchozím čtyřletí.
Podle zástupců je zájem stále vyšší i u dětí a mládeže. V letech 2001 - 2004 absolvovalo kurs první pomoci téměř 105 tisíc dětí, což znamená nárůst o 23 procent. Organizace ovšem není jediná, kdo kursy první pomoci nabízí: pro takové aktivity není nutná koncesovaná živnost, nemusí se dokládat vzdělání ani kvalifikace.
„Jistě že jsme reagovali na vysoký zájem o kursy,“ potvrzuje Radomír Vlk, jednatel společnosti Škola první pomoci. Cenu 1500 - 3500 korun za čtyřhodinovou přednášku vysvětluje vysokými náklady na vybavení a celkový provoz školení. Především na kvalitu některých kursů si stěžuje Červený kříž.
„Nemáme nic proti tomu, že někdo učí první pomoc. Problém je, že spousta těchto nadšenců nedodržuje stanovené standardy, které byly schválené pěti ministerstvy a odbornou veřejností; výuka pak neprobíhá na patřičné úrovni,“ říká Jaroslav Hornych z úseku odborných činností ČČK.
Mnoho firem organizujících kursy má ale akreditaci ministerstva školství; hlavním terčem kritiky jsou autoškoly. První pomoc tam smějí učit lékaři, zdravotníci, sestry, ošetřovatelé a lektoři ČČK. Podle Hornycha školí lektoři Červeného kříže jen asi ve čtvrtině případů - v posledním čtyřletí to byl oproti předchozím rokům pokles o 60 procent.
Kvalita ostatních kursů je prý sporná. Pouhé dvě hodiny teoretické a čtyři hodiny praktické přípravy by podle něho nemuselo být málo, kdyby ale autoškoly dodržovaly alespoň základní standardy výuky, například měly vždy k dispozici resuscitační figurínu.
„To se ale neděje, z našich zkušeností víme, že se zdravotnická příprava mnohdy odbývá pouze videem, a často ani to ne,“ zlobí se Hornych. Kontrolu autoškol v těchto případech provádí namátkově obecní úřady. Ministerstvo dopravy však chce kontrolu nad autoškolami převzít. „Připravuje se zákon, který by to umožňoval. Kontrolu by pak kromě ministerstva prováděly i kraje,“ řekl Jiří Šrámek z ministerského odboru agend řidičů.
Nepomoci je trestné
První pomoc můžete poskytnout špatně, nesmíte ji však neposkytnout vůbec. Alespoň to předpokládá platné právo. § 208 trestního zákona například říká, že odnětím svobody až na tři roky nebo zákazem činnosti může být potrestán každý řidič dopravního prostředku, jenž neposkytne potřebnou pomoc osobě, která při dopravní nehodě utrpěla újmu na zdraví, i když mu při tom nehrozí nebezpečí pro sebe ani pro jiné.
Obecně řeší otázku také § 207 stejného zákona: kdo neposkytne potřebnou pomoc osobě, která je v nebezpečí smrti nebo vážné poruchy zdraví, i když mu při tom nehrozí nebezpečí pro sebe nebo někoho jiného, může být potrestán odnětím svobody až na jeden rok. Jdeli o zdravotníka, může být potrestán až dvěma roky nebo zákazem činnosti.
Týden