Sledujete u nás změnu postoje k zákazu kouření v restauracích?
Češi dlouhodobě neradi omezují kuřáky. V poslední době ale zastánců zákazu přibývá. Pomalu si uvědomujeme, že všechny okolní země už ho přijaly a jde o omezování svobody nekuřáků. Nyní je pro zákaz cigaret v restauracích 80 procent lidí včetně 40 procent kuřáků.
Můžete shrnout, co zákaz cigaret v hospodách přinese?
Populace se ozdraví. Počet infarktů nejen u kuřáků klesne o 17 procent, mrtvic a rakoviny plic ubude o šest procent. Sníží se také celkový počet vykouřených cigaret. Ze zkušeností z ciziny víme, že byl zákaz spojen i se zvýšením počtu lidí, kteří odvykali. Až pro deset procent kuřáků může být zákaz motivací. Pro ty, kdo se k tomu odhodlají, je tu například linka pro odvykání kouření 844 600 500.
Jak je to s potenciálními budoucími kuřáky, bude jich díky zákazu méně?
Naprostá většina mladých lidí si dá první cigaretu s kamarády za školou. Pak se dostanou do fáze příležitostných kuřáků, kteří si zapálí při posezení v hospůdce, baru či na diskotéce. Tam mají nejvyšší spotřebu cigaret, vybudují si závislost a stanou se denními kuřáky. Pokud tu příležitost mít nebudou, mohlo by být závislých až o třetinu méně.
Chystá se také návrh Evropské komise, která chce zakázat mentolky a slim cigarety. Má takové opatření význam pro snížení počtu kuřáků?
Když děti zkouší – většinou kolem 13. roku – první cigaretu, je jim vcelku jedno, jaká je. Pak se ale rozhodují, zda kuřákem budou, či ne, a reagují na všechny marketingové tahy. Dívky si vybírají slim cigarety, protože jim přijdou elegantní a používají je jako módní doplněk. Mentolové cigarety se zase snáze mladým kouří, protože nedráždí v krku. Příchutě a tvary tak snižují zábrany, aby se člověk stal kuřákem.
Dalším návrhem je zvětšení varování na krabičce.
Nyní je nařízena třetina krabičky, do budoucna by to měly být dvě třetiny. EU se navíc snaží prosadit, aby tam navíc byly ošklivé obrázky. U nás by výrobci na krabičku museli umístit obrázky, které trochu nelogicky určí ministerstvo zemědělství. Má to fungovat tak, že zobrazení možných následků mladé odradí. Osobně si ale myslím, že část to naopak může vnímat jako atraktivní. Proto jsem spíše zastáncem jednotného balení bez grafiky v olivově zelené barvě, která je brána jako nejméně atraktivní.
Den bez tabáku má letos téma Zakažme reklamu. Nakolik ta ovlivňuje, zda někdo kouří?
Alespoň jednu značku cigaret 78 procent dětí ve věku devět až 12 let vyjmenuje. Setkají se s nimi, třeba když jdou do trafiky. Proto je světovým trendem odstranit cigarety a reklamu z dohledu, některé státy dokonce zavírají krabičky do neprůhledných skříní. Od zákazu reklamy si slibujeme snížení povědomí dětí o tabákových výrobcích.
Jaké další protikuřácké kroky běžné v západních zemích bychom mohli zavést?
V USA, Austrálii či Británii mají legislativu zvládnutou. Přijali fakt, že kouření je škodlivé a ohrožuje nekuřáky, populace je nastavena na přijetí opatření. V New Yorku už se nesmí kouřit ani v parcích, na nekrytých veřejných prostranstvích či plážích.
Netratí ale na tabákové dani?
V New Yorku, kde už mají opatření deset let, sledovali pokles infarktů a případů rakoviny plic, což se projevilo na nákladech ve zdravotnictví. V ČR bychom jen na 17procentním poklesu infarktů ušetřili za rok půl miliardy korun, celková úspora za zdraví by byla v řádech miliard ročně. Je pravda, že by postupně klesal počet kuřáků a na dani by se vybralo méně, ale peníze by exkuřáci utratili jinde, obvykle za služby, jako jsou fitness centra, kina a podobně. Finance by se jen přelily jinam, a i když by byla daň nižší, po připočtení úspor ve zdravotnictví by nebyl rozpočet nijak ohrožen.