Odpůrci léčebného klonování by nyní měli konečně připustit, že nemají právo kolem něj budovat nesmyslné bariéry.
Výzkum, který ničí život?
Uplynulé dny přinesly tři výmluvné zprávy. První - vědecký tým v Jižní Koreji oznámil, že až nečekaně úspěšně klonoval buňky jedenácti nemocných lidí po úrazu páteře, s cukrovkou a poruchou imunity.
Vědci z buněk vytvořili zárodky a po šesti dnech pak z embryí vyňali jiné buňky, které by měly mít léčivé účinky. Jestli opravdu budou uzdravovat a jak účinně, se samozřejmě ukáže.
Druhou zprávou bylo oznámení britské univerzity v Newcastlu, že tam rovněž klonovali lidské zárodky. Britské zákony (stejně jako jihokorejské, japonské či belgické) to povolují.
Na rozdíl od českého postoje - připravovaný zákon, který má určit pravidla výzkumu buněk z lidského embrya, chce klonování pro léčebné účely úplně zakázat. Bohužel.
A třetí informací bylo varování amerického prezidenta Bushe, že bude vetovat zákon, který by umožnil platit z federálních peněz odebírání buněk z lidských embryí. „Je to výzkum, který ničí život,“ vysvětlil.
Výzkum jde tedy velmi dobře, ale Spojené státy, světová vědecká velmoc, se pokoušejí obdobný zákaz, jaký platí na jejich půdě, prosadit dokonce v Organizaci spojených národů.
Jak to vypadá
Odpůrci vidí v klonování přízrak jako vystřižený z pokusů nacistického lékaře Mengeleho. Přirovnávají je k nápadu zabít dítě a vyříznout z něj orgány pro transplantaci. V zájmu nemocných ovšem je, aby jejich názor nezvítězil. A aby lépe pochopili, oč jde, a alespoň vědcům nebránili ve výzkumu.
Co vlastně vědci při klonování dělají? Vezmou ženské vajíčko a odsají jeho jádro. Do zbylého vajíčka, vlastně jakéhosi „obalu“, mikroinjekcí vnesou jádro buňky, kterou vezmou z těla dárce. Když se to povede, vajíčko se začne vyvíjet a vytvoří se z něj zárodek.
Ten obsahuje speciální buňky, zvané kmenové, které se dokážou přeměnit v jakoukoli buňku lidského těla. Kmenové buňky jsou i v krvi z pupečníkové šňůry, v kostní dřeni a v dalších místech těla dospělých lidí.
Zdá se však, že ty v embryích jsou nejlepší. Několik vědeckých týmů jimi při pokusech na zvířatech dokázalo opravit například narušenou míchu, takže ochrnutá zvířata se začala zase hýbat.
Mimo tělo to není bytost
Prezidentu Bushovi, Vatikánu i dalším odpůrcům vadí, že při odběru lidských kmenových buněk se zárodek zničí. Má sice podobu shluku buněk dobře viditelného jen pod mikroskopem, ale i tak jeho zničení považují za zabití člověka. A pokud by se takové embryo mělo dokonce vytvořit klonováním, je to po ně dvojnásob nepřípustné.
Právě klonováním je však možné získat kmenové buňky přesně odpovídající konkrétnímu pacientovi. Podstatná otázka tedy zní: je klonované embryo nedotknutelnou lidskou bytostí? Při zvážení faktů je odpověď jasná.
Pouze takový lidský zárodek, který je v těle matky, se může rozvíjet a vyroste z něj dítě. Vědci však nechtějí klonované embryo žádné ženě implantovat, takže se z něj dítě stát nemůže. Zůstává stále pouze buněčnou koulí plovoucí v živném roztoku.
Kdo nechce, nemusí
Lze pochopit, že pro někoho je pocitově těžko stravitelná představa embrya ve zkumavce, které vzniklo jen proto, aby z něj lékaři získali léčivé buňky.
Podobně bylo před pár desetiletími nepříjemné vědomí, že lékaři vyříznou mrtvému člověku srdce, voperují je někomu jinému a zachrání ho před smrtí. Dnes veřejnost považuje transplantace za úspěch lékařské vědy.
Ano, existují lidé, kteří se s nimi nesmířili. Kdo tedy raději umře, než aby měl v těle cizí orgán, může transplantaci odmítnout. Nesmí však zakazovat jiným, aby se takto léčili.
A totéž by mělo platit i pro klonování lidských embryí. Kdo ví, že nikdy, ani v těžké nemoci, nebude chtít vytvořit ze své buňky klonované embryo a podstoupit léčbu, může si být jist, že jej k tomu lékaři nutit nebudou. Zakazovat použití embryonálních kmenových buněk jiným je však bezohledné a kruté. Stejně jako by byl krutý zákaz transplantací.
Hospodářské noviny, josef.tucek@economia.cz