Jak jste se profesně orientoval a co vás přivedlo k preventivní kardiologii?
Absolvoval jsem kardiologické
vzdělání v Miami, v Bostonu a na Harvard Medical School, ještě předtím jsem studoval epidemiologii. To mi pomohlo pochopit, co v kardiologii funguje. Nejdůležitější mi připadalo pochopení skutečnosti, že preventivní kardiologie má na rozdíl od nákladné invazivní kardiologie větší dopad na život mnohem většího počtu lidí. Proto jsem se rozhodl věnovat prevenci.
Kdy došlo k vašemu angažmá na Mayo Clinic a na co jste se zde zaměřil?
Začal jsem na ní působit před třinácti lety a mou základní myšlenkou bylo přispět k rozvoji oboru preventivní kardiologie. Snažíme se pomáhat lidem, kteří jsou ohroženi kardiovaskulárními nemocemi, zejména infarktem. Pacienti by měli v první řadě vědět, jak je to vážné s jejich srdcem a co mají dělat, aby je infarkt nepostihl. Vytvořili jsme různé programy pro pacienty přicházející s otázkami okolo zdraví srdce, například pro ženy, pro lidi, kteří nemohou užívat léky na snižování cholesterolu, nebo pro pacienty, kteří potřebují speciální cvičení.
V americkém Rochesteru realizujete program Kardiovize. Co bylo v USA při jeho prosazování nejobtížnější?
První výzvou bylo přesvědčit veřejnost o tom, že ischemická choroba srdeční je vážný problém a že to, zda předejdou infarktu, je ze 70 procent v jejich rukou. Druhou pak bylo dosažení změn v přístupu města tak, aby měl program jeho plnou podporu. Šlo například o zavedení nekuřáckých restaurací a barů nebo nyní nedávný koncept „Kompletní ulice“, kde je při plánování každé nové ulice pamatováno i na pruh pro cyklisty. Přesvědčovat lidi ke změnám bylo poměrně obtížné, ne každý je z nich totiž nadšený. Pokud přijdete s nezvyklými doporučeními, někteří lidé se cítí dotčeni, protože se dozvídají, že jejich dosavadní zvyky se považují za škodlivé. Postupně se podařilo dosáhnout toho, že je většina lidí v Rochesteru s prosazováním Kardiovize spokojená a jsou nyní hrdí na to, že se programu účastní. Trvalo ale několik let, než lidé program přijali, postupně se začali účastnit projektů a vzali je za vlastní.
Jakou roli v komunikaci s veřejností hrála média v počátcích projektu a jak jich využíváte nyní?
Pomoc médií od začátku velmi oceňujeme. Nejprve spolupráce vypadala například tak, že každý týden byl k dispozici na lokálním rádiu patnáctiminutový pořad, kde jsme mohli mluvit na téma zdraví a srdce. Lidé pak do rádia telefonovali a dál se o této problematice informovali. Kromě toho jsme měli prostor v místním tisku, kde jsme v pravidelné rubrice informovali o nejnovějších poznatcích preventivní medicíny, ale v novinách jsme využili i větší formáty. Nové objevy jsme prezentovali i v národních médiích. V současnosti mají v komunikaci stěžejní roli sociální média, tedy Facebook a Twitter.
Jak se vám daří implementovat americký program v Brně?
Věříme, že základní principy kardiologické prevence jsou univerzální a pochopitelně jsme přesvědčeni, že univerzální je i touha po zdraví. Největší rozdíly mezi Rochesterem a Brnem spočívají v tom jak přenést potřebné informace k lidem; to je vázáno na místní kulturu. Kdybych měl sám takový program implementovat do českých podmínek, asi by se to nepovedlo. Naštěstí máme velký a kvalitní tým, který je zmíněné univerzální zásady schopen aplikovat v podmínkách města Brna. Hlavní zásluhu na tom, že program v Brně začal a rozvíjí se, mají doktor Ondřej Sochor a docent Tomáš Kára, kteří pomohli s rozjezdem Kardiovize.
Co už bylo v Brně v rámci Kardiovize realizováno?
Zjistili jsme, že rizikové faktory onemocnění srdce jsou zde stejně vysoké jako jinde v Evropě, takže už v této fázi jsme dokázali, že je zde potřeba tato nebezpečí preventivně ovlivňovat. Se vzorkem asi 1700 obyvatel Brna, které jsme již zařadili do šetření, jsme schopni udělat dobrou epidemiologickou práci, nyní pracujeme na několika zprávách o tomto výzkumu. Zahájili jsme také spolupráci s magistrátem města a vypadá to, že do budoucna bude těsnější.
Zjistili jste nějaký rozdíl mezi oběma městy, pokud jde o zjištěná data?
Zatím nemáme dostatečný počet vyšetření a analýz, aby se něco dalo říci jednoznačně, ale už teď vidíme, že je zde například výrazný rozdíl, pokud jde o množství kuřáků – v Brně je jich dvakrát více než v Rochesteru.
Jak při realizaci Kardiovize vypadá spolupráce s jinými institucemi?
Například v oblasti genetiky chceme pokračovat ve spolupráci s univerzitou v Lundu, v Brně jde o biotechnologickou platformu, centrum molekulárního a buněčného inženýrství a centrum regenerativní medicíny. V těchto platformách budou spolupracovat odborníci z Masarykovy univerzity, VUT v Brně a Veterinární a farmaceutické univerzity. Je to také Vysoké učení technické v Brně a jeho Centrum sportovních aktivit (CESA), kde se bude využívat skvěle vybavené sportoviště na Palackého vrchu a jeho volné kapacity pro veřejnost.
Co lze říci o rizikových faktorech kardiovaskulárních nemocí obecně?
Mezi nejzávažnější problémy patří kouření, ale i obezita, jejíž incidence se zvyšuje zejména u dětí. Kromě toho jsou rizikem nedostatečný pohyb a nesprávná výživa. Důležité ale také je, aby lidé znali svůj aktuální zdravotní stav, hodnoty tlaku, cholesterolu a cukru. Mnoho z nich o nich totiž neví a myslí si, že je vše v pořádku, když nemají žádné příznaky. Naše nové výzkumy také ukazují, že není důležitá jen vlastní váha a hodnota BMI, ale i to, kde je tuk uložen. Obecně tedy platí, že i lidé, kteří mají normální hmotnost, mohou mít problém s procentem tělesného tuku. Nemusejí být obézní, ale i tak jsou ohrožení kardiovaskulárním onemocněním. Na to jak pracovat s obezitou zatím není jednoznačný názor, ale domníváme se, že důležitá je velikost porce a také uvědomění si vlastní nadváhy. Například v USA byl s tím posledním problém, protože bylo politicky nekorektní mluvit o tom, že je někdo obézní.
Které z částí preventivního programu jsou podle vás nejsnáze dosažitelné a naopak?
Nemyslím si, že některý z cílů je dosažitelný snadno, ale zřejmě nejméně obtížné je přimět lidi ke zvýšení pohybových aktivit. Jde totiž o kulturu, jež podporuje pohyb. Obtížné by také nemělo být vyvarovat se pasivního kouření. Jednou z nejobtížnějších věcí je naopak změna stravovacích návyků. Často jíme to, co jedli naši rodiče a prarodiče, tradice se přenáší a může trvat generace, než se to změní. Změnit stravovací návyky a preference, to je velká výzva. Proto věříme, že je třeba začít s programy, které jsou jednodušší z hlediska změny, a zvýšit povědomí o těchto problémech. K pochopení vážnosti problematiky může přispět i znalost dat – většina Čechů umírá na kardiovaskulární onemocnění. Lidé jsou často překvapeni, že u srdečněcévních onemocnění je mnohem vyšší riziko než u rakoviny. Podle statistiky onemocní rakovinou 33 procent české populace a zemře 25 procent, na kardiovaskulární onemocnění zemře 49 procent lidí.
Spolu s doc. Tomášem Károu rozjíždějí projekt Kardiovize v Brně.