Ochrana obyvatelstva České republiky před nadměrným hlukem je v současné podobě neuspokojivá, u dříve vybudovaných dopravních staveb až nedostatečná.
Chybí jednotný postup, dalo by se říci jednotný soubor patřičných kroků a opatření, které by jednoznačně vymezily tuto oblast, neexistuje fungující kontrolní aparát atd.
„V úvahu je nutné vzít také fakt, že dopravní zátěž hlukem neustále roste. Byla-li např. někdy kolem roku 1989 realizována stavba nové dálnice, pak bylo celkové dopravní zatížení okolních sídelních útvarů hlukem sotva třetinové oproti současnosti.
K tomu je třeba přičíst i velice markantní nárůst kamiónové dopravy po našem vstupu do EU, která dále zvyšuje už tak složitou situaci v zatížení obyvatelstva hlukem,“ říká Ondřej Hranička, odborník na protihluková opatření ze společnosti Liadur.
Současné normy nestačí
Obyvatelstvo ČR je v současnosti chráněno před hlukem prioritně pomocí hygienických norem, které jasně vymezují přípustné limity hluku. To však samo o sobě nestačí.
Příkladem mohou být například hlavní dopravní tahy velkých měst (Praha, Brno), kde jsou limitní normy hluku většinou překračovány.
Situaci má změnit nový zákon o hodnocení a snižování hluku v životním prostředí, který by mohl být oním sjednocujícím elementem problematiky ochrany obyvatelstva před nadměrným hlukem.
Jasně by vymezil danou problematiku, práva a povinnosti jednotlivých subjektů, ale také míru odpovědnosti a určil by kontrolní orgán a případné postihy či sankce.
Zákon připravený ministerstvem zdravotnictví byl v říjnu projednán a schválen Poslaneckou sněmovnou. Zdálo by se tedy, že jeho úspěšnému prosazení nic nestojí v cestě a co nejdříve vstoupí v platnost.
Výbušný dodatek
Leč chyba lávky. Při projednávání ve Sněmovně byl přijat pozměňovací návrh, který se zmíněným zákonem věcně vůbec nesouvisí, a který řeší blokaci převodu krajských příspěvkových organizací zabývajících se zdravotnictvím na obchodní společnosti (zabraňuje převodu nemocnice na obchodní společnost).
„Tento pozměňovací návrh tak z dobrého, ryze evropsko-technického zákona učinil zákon velice politicky konfliktní“, říká poslanec Miloš Patera z ODS a dodává: „Podle očekávání byl zákon odmítnut v Senátu a pokud bude i přesto schválen silou vládní koalice, dočká se žaloby k Ústavnímu soudu.“
Zákon přitom vychází ze závazků, které jsme slíbili respektovat při svém vstupu do Evropské unie.
Již v roce 1999 přijala Světová zdravotnická organizace WHO Směrnici pro hluk v životním prostředí, která říká vládám, aby začlenily ochranu obyvatelstva před hlukem do politiky životního prostředí.
Členské státy se zavázaly transponovat tuto směrnici do svých zákonů do 18. 7. 2004 a toto ustanovení je závazné i pro naši republiku.
Ve dvou etapách
„Vlastní realizaci zákona lze rozdělit v zásadě do dvou etap. Etapou první je pořízení hlukových map, které by měly být sestaveny v letech 2005 až 2007. Druhou etapou je následné vytvoření akčních plánů v letech 2007 až 2008. Po roce 2008 by pak měla být realizována vlastní opatření vyplývající z akčních plánů,“ uvádí Miloš Patera.
¨
Okolní vyspělé země již do svých norem většinou předpisy EU, které se bezprostředně týkají problematiky zatížení obyvatelstva nadměrným hlukem, implementovaly.
Ochrana obyvatelstva před dopravní zátěží, realizacemi nových průmyslových staveb, dopravní infrastruktury atd. je tam chápána především jako prevence. Tudíž jsou budovány obchvaty měst, doprava většinou nezatěžuje centra městských aglomerací, ale jsou využívána i standardní protihluková opatření např. v podobě protihlukových stěn.
„Rovněž v těchto zemích, tak jako v ČR, existuje velmi úzká spojitosti mezi mírou ochrany a prevence před nadměrným hlukem (tj. aplikací protihlukových opatření) a úrovní ekonomické vyspělosti té či oné země,“ dodává Ondřej Hranička.
Právo