Jen tu a tam prosakuje ohrožení zdraví lidu kořalkou, ač kořalka se ukázala být více než tématem zdraví, ale především problémem kšeftu a daní. Ostatně jako šířící se slepota není v této zemi jen problémem očním, ale společenským a mediálním. V roce 2008 byly hypertématem poplatky, které jsou z hlediska stability a fungování systému zdravotnictví opatřením podružným, poměrně zbytným a hlavně nic neřešícím.
Naopak teď v roce 2012 máme vskutku velká témata s dopadem do budoucnosti, která však média ani veřejnost nevnímají nebo vnímat nechtějí. Nevíme jak budou nyní narychlo ve třech zbývajících měsících řešeny vypovězené smlouvy pojišťoven se všemi nemocnicemi a jak to ovlivní strukturu sítě. Nevíme, co zamýšlí stát s jím zřizovanými velkými nemocnicemi a ústavy.
Nevíme jaká je koncepce hygienické služby státu, kterou po ministrovi už od ledna marně požaduje Senát. Nevíme jak se k plevelným částem nově přijatých zdravotních zákonů staví Ústavní soud. Nevíme jak svižně se opraví zcela chybné části nových zákonů, jejichž problematičnost si už pochopilo i samo autorské ministerstvo zdravotnictví. A k tomu zde máme ještě nekonzumované a nejasné nadstandardy péče a připlácení za volbu lékaře.
Nevíme jak se stát hodlá vyrovnat s deficitem výběru zdravotního pojistného a problémy v hospodaření zdravotních pojišťoven, které si v počtu osmi prý konkurují, ve skutečnosti přerozdělují, neveřejně se jaksi domlouvají a různě fúzují. Nevíme zda ministr trestní oznámení na VZP ve věci IZIP podal či podání jenom deklaroval a nepodal. Nevíme, co šetřivé ministerstvo míní oněmi hyperdotacemi na inovace řízení kvality či elektronizaci zdravotnictví, které se celá léta už průběžně elektronizuje zdola, aby vůbec fungovalo. A nevíme také jak hodlá ministr splnit svůj podepsaný slib o navýšení platů lékařům, když nemá vliv ani peníze ani vliv na peníze.
Takže témat, která ovlivní budoucí dění ve zdravotnictví máme vskutku hodně a to velmi podstatných. Nepochybněji jich více než v roce 2008, ale mediálně i politicky se tváříme, že zdravotnictví veřejným tématem teď ani moc není. Jednu jistotu však máme. Uvedené problémy za nás nevyřeší EU ani nikdo zvenčí, vyřešit je budeme muset sami. Dobře, špatně nebo ještě hůře. Ledaže by v tom něco udělal konec cyklu mayského kalendáře letos v prosinci.
Astrologie, astronomie ani astrofyzika však od starověku dosud v celém kosmu neřešily takovou zašmodrchanost a zaplevelenost systému jakou jsme si ve zdravotnictví svobodně vlastní hloupostí a arogancí sami přivodili. Takže řešení nejspíše zůstane na těch, kteří přežijí očekávané kataklysma.
Ve zdravotnictví však možná zůstane z dramatického reformního kataklysmatu nakonec jen očistné klysma.