Zaměstnanci budou pobírat podle předlohy v prvních třech dnech 60 procent vyměřovacího základu, náklady budou hradit zaměstnavatelé. Zaměstnavatelům se na druhou stranu sníží o 0,2 procentního bodu odvody na 2,1 procenta, což představuje zhruba 3,5 miliardy korun.
Nyní nedostávají zaměstnanci v prvních třech dnech nemoci nic. Náhradu mzdy poskytuje od čtvrtého do 14. dne nemoci za pracovní dny zaměstnavatel, a to tři pětiny průměrného denního výdělku. Od 15. dne se dávky poskytují z pojištění.
Zrušení karenční doby Sněmovna definitivně potvrdila v lednu, když přehlasovala senátní veto. Zastánci proplácení prvních dnů nemoci pokazují na to, že karenční doba je trestání pracujících lidí za nemoc a hazardem se zdravím. Kritici zejména z řad pravice naopak mluví o zrušení karence jako o populistickém kroku, který neúměrně zatíží podnikatele a povede také k růstu fiktivní nemocnosti.
Obnovu náhrad mzdy i v prvních dnech nemoci kritizovala Hospodářská komora, podle níž snížení odvodů firmám nedorovná výdaje, které budou s proplácením nemocenské od prvního dne mít. Komora spočítala, že by mzdové náklady mohly vzrůst o pět miliard korun ročně. Odbory naopak po zrušení karenční doby dlouho volaly. Podle nich měla negativní sociální i zdravotní dopady. Lidé si na stonání brali dovolenou, nebo nemoci přecházeli, uváděli předáci.
Karenční dobu zavedla v úsporném balíčku vláda Mirka Topolánka (ODS). Ústavní soud ji k pololetí 2008 zrušil, kabinet neproplácení prosadil znovu, ale snížil odvody firmám. Ústavní soudci poté tuto úpravu nechali v platnosti.
V Evropské unii neuplatňuje karenční dobu zhruba polovina členských států. Patří k nim Belgie, Německo, Dánsko, Polsko nebo Slovensko. V ostatní členských zemích se podle Evropské komise karenční doba pohybuje od jednoho do sedmi dní, průměr jsou dny tři.