Obecně lze říci, že profese sestry je oceněna, až když se člověk ocitne v pozici pacienta. V okamžiku, kdy začne být na práci a přístupu sestry závislý, hodnotí její práci ve většině případů dobře. Avšak, když už její pomoc nepotřebuje, vnímá je spíše tak, jak jsou prezentovány například ve veřejných sdělovacích prostředcích.
Mediální obraz sester
Příkladem jsou televizní seriály, jako byla Nemocnice na kraji města nebo v současné době Ordinace v růžové zahradě. Sestry jsou zde ve většině případů představeny jako ne příliš inteligentní a samostatně myslící bytosti. Neumí si většinou poradit ani s osobním životem, natož pomoci někomu jinému.
Ve zcela ojedinělých případech je zde pak vidět náročnost a složitost tohoto povolání. Hnány potřebou zalíbit se divákům, představují tyto programy vztahy lékařů a sester zcela mimo reálný život.
Netvrdím, že je ve vztazích mezi lékaři a sestrami vždy vše v pořádku, ale určitě se nevymykají ničemu, co je běžné i v jiných profesích. Ač v minulosti byla zdravotní sestra vnímána spíše jako pouhý vykonavatel příkazů lékaře, v posledních deseti letech, alespoň jak to pozoruji já, se její role změnila. Stala se partnerkou a pomocníkem, a to jak lékaře, tak i pacienta. Je pravda, že česká sestra nemá vůči lékařům stále ještě takovou pozici, jaká je běžná například v Německu. Souvisí to především s přiznanými odbornými kompetencemi.
I tato situace se však se změnou vzdělávání sester a zvyšováním jejich kvalifikace v poslední době mění. Na vzájemných osobních i profesionálních vztazích se vždy odráží schopnosti a ochota jednotlivce změnit své názory a postoje, což, přiznejme si, ani některé sestry nejsou ochotné udělat. Někdy se prostě bojíme převzít odpovědnost za svou práci.
Obecně lze konstatovat, že veřejné sdělovací prostředky, kromě odborného tisku jako je např. časopis Sestra, tomuto povolání věnují pozornost pouze když dojde k nějaké chybě jednotlivce, která zaujme veřejnost skandálním nádechem.
Další možností je také strašení obyvatel tím, že je budou ošetřovat sestry nemluvící česky, protože ty naše odcházejí pracovat do ciziny. Je pravdou, že nelékařští zdravotničtí pracovníci do ciziny odcházejí, ale v takovém měřítku, že v současné době v žádném případě nehrozí jejich nedostatek. Zaprvé jejich odchod pokryjí noví absolventi a zadruhé se většina z nich po určité době vrací zpět. Svými zkušenostmi získanými působením v cizině jsou pro české zdravotnictví určitě přínosem.
Prezentace dělá image
K atraktivitě povolání sestry nepřispívá ani to, že ani přes velkou míru odpovědnosti a náročnosti nepatří v naší společnosti k nejlépe finančně oceněným. Abych byla spravedlivá, musím konstatovat, že ani samotné sestry k tomu, aby jejich profese byla veřejností vnímána jako prestižní povolání, příliš nepřispívají.
V minulosti si veřejnost profesi sestry spojovala s modrou a bílou barvou uniformy a samozřejmě také s naškrobeným čepečkem. Všichni víme, že způsob, jak je profese vnímána, není pouze v uniformě.
Ani toto však nelze podceňovat. Možná i to, že není možné na první pohled určit, kdo zastává jakou pozici, také přispívá k tomu, jak je profese sestry vnímána. V neposlední řadě nepřispívají k dobrému jménu sester ani profesní rozmíšky mezi jednotlivými odbornými společnostmi.
To, jak bude veřejnost roli a postavení sestry vnímat, závisí ve velké míře na tom, jak samy sestry budou prezentovat svou práci, a to nejen bezchybnou a kvalitní ošetřovatelskou péčí, ale rovněž prosazením prezentace dosažených úspěchů i do veřejných sdělovacích prostředků. Neumíme se prezentovat svými výsledky a ani uplatnit svou politickou sílu, kterou bezpochyby více než sto tisíc registrovaných sester představuje.
O autorovi: Bc. Erna Mičudová, náměstkyně pro ošetřovatelskou péči Fakultní nemocnice Brno