„Každý má právo na ochranu zdraví. Občané mají na základě veřejného pojištění právo na bezplatnou zdravotní péči a na zdravotní pomůcky za podmínek, které stanoví zákon.“ Tak se to píše v Listině základních práv a svobod.
Přijetí této věty stálo sociálně zaměřené poslance Federálního shromáždění v roce 1990 hodně potu, v parlamentním smyslu ovšem. U školství tak úspěšní nebyli - na bezplatné vzdělání mají právo občané jen v základních a středních školách, zatímco na vysokých podmiňuje Listina bezplatné vzdělávání možnostmi společnosti.
Slovo „bezplatná“ u zdravotní péče bylo pro tehdy právě ustavenou ODS a rodící se pravici červeným hadrem, křičeli, že se třesou hrůzou, také v parlamentním smyslu toho slova ovšem.
Stoupenci reformních receptů někdy ještě ani dnes netuší, že bezplatnost péče na základě veřejného (nikoliv soukromého!) pojištění je ústavní zásadou. A vědí-li to, nepřekáží jim to v obohacování se prodejem a správou veřejných nemocnic. Obchodnicky se staví ke všemu, nejen k obchodu. Ministr Tomáš Julínek mluví o zdraví a zdravotní péči opakovaně jako o zboží!
Jak se vlastně stalo, že lidé, kteří prožili dětství a mládí v rodinách a ve školách před rokem 1990, mají tak zploštělou hodnotovou orientaci, že všechno je pro ně zboží? To by měla rozebrat i KSČM - a myslím teď tuto výtku předlistopadovým poměrům vážně.
Svaz pacientů hovoří s Listinou v zádech o tom, že zavádění poplatků bude protiústavní. A poslanecký klub ČSSD v úterý už vyslovil souhlas, aby se v případě přijetí zákona s poplatky za návštěvu lékaře a za recept soc. dem. poslanci obrátili na Ústavní soud s návrhem na jeho zrušení. Námitka je, že za léky přece pacient už dnes něco platí, tak co? K takovému argumentu by ale Ústavní soud přihlížet nemohl, porušení práva nemůže ospravedlnit porušení další.
Listinu může změnit jen 120 poslanců a tři pětiny senátorů. Tato předepsaná většina je při dnešním rozložení sil překážkou pro shodu obou komor parlamentu na ústavním rozsahu spoluúčasti pacienta, tím méně na vypuštění slova „bezplatná“.
Zavést úsporná opatření je asi potřebné, i když největší ztráty působí zdravotní pojišťovny a výrobci léků a obchodníci s nimi. Je opravdu škoda, že pro samé střídání předsedů vlád a problematických ministryň a ministrů zdravotnictví ČSSD reformu financování zdravotnictví neuskutečnila. Bude mít nyní sílu odmítnout návrhy, které lékaře ponižují a které poškozují zejména sociálně slabé pacienty, a zároveň představit schůdný plán na finanční sanaci zdravotnictví?
Jenže ono je to hezké, že zdravotní péče musí být bezplatná, protože to stanoví ústavní pořádek. Dnešní předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský prohlašoval v létě a ještě na podzim roku 1992, že federaci rozdělit nelze, protože to ústava neumožňuje, a tak mnoho lidí jen čekalo, jak to dopadne.
Budou-li čekat i nyní, zbude na Ústavním soudu a jeho předsedovi, aby řešili ústavní rozpor, který sice nepovede ke změně mapy Evropy, ale přesto ovlivní život všech obyvatel země.
Petr Uhl, Právo