Probíraly se nejen stavovské záležitosti, ale také nejrůznější politické otázky. Prezident spolkové lékařské komory Frank Ulrich Montgomery obhájil svůj post pro další čtyři roky. Debata se dotkla chystaných novinek v legislativě, kde jsou v centru pozornosti protikorupční opatření, reforma nemocnic, ale také např. vyjednávání komory se svazem soukromých pojišťoven o novém sazebníku lékařských výkonů. V závěrečném usnesení se lékaři postavili proti komercionalizaci své profese a za zvyšování bezpečnosti a kvality péče.
Poprvé v minusu
Politiky zamýšlená reforma ústavní péče podle lékařů přináší riziko ztráty pracovních míst. Naopak v diskusi uvítali rozhodnutí spolkového soudu, podle něhož smějí lékaři provozovat dvě praxe (s polovičními úvazky) na rozdílných místech, avšak předpokládá se dostatečná dosažitelnost lékaře v obou lokalitách. Zástupci lékařů a pojišťoven budou tuto oblast ještě společně analyzovat, resp. ověřovat fungování takovýchto ordinací v praxi. Vedení komory podpořilo právo pacientů na získání druhého nezávislého odborného názoru na vybrané léčebné výkony, ale mělo by jít skutečně o „právo, nikoli o povinnost“. Diskuse se dotkla i možných problémů s dodržením lhůty, jež má být stanovena pro období mezi informováním nemocného a zákrokem, a nárůstu administrativy (lékař pro druhý názor na léčbu bude muset vést duplicitní dokumentaci).
Pozornosti neunikl ani fakt, že veřejnoprávní pojišťovny se poprvé od roku 2008 dostaly „do minusu“ – vydaly zhruba o jednu miliardu eur více, než činily jejich příjmy, nicméně očekává se, že rezervy tuto situaci překlenou (navíc mají pojišťovny možnost přechodně vybírat doplňkovou část pojistného). Lékaři se věnovali i vymezování hranic mezi vlastními výkony a činností navazujících profesí. Obhajují své dominantní postavení v péči. Jako příklad byla uvedena činnost fyzioterapeuta, který podle komory nese plnou odpovědnost za své výkony, avšak indikace k nim musí i nadále zůstat v rukou lékaře.
Lepší interpretace
Za populismus označili někteří lékaři snahu politiků např. stanovit termíny pro přijetí pacientů k odborným lékařům. Většina občanů se v Německu dostane ke specialistům do dvou týdnů a tři čtvrtiny obyvatelstva jsou s dostupností péče spokojené. I v mezinárodním srovnání patří v SRN dostupnost specializované péče k nejlepším, spolu s USA a Švýcarskem (v Německu se to týká všech pacientů, v USA spíše těch soukromě platících). Komora podpořila, aby se lépe monitorovaly vybrané výkony v nemocnicích a více se ujasnily parametry kvality. Jedním z podnětů k tomuto přání je studie OECD, v níž se porovnává výkonnost zdravotnických systémů jednotlivých států, avšak údajně s nedostatečným přihlédnutím k různým souvislostem. Němečtí lékaři poukázali na nutnost zajistit přesnější interpretaci dat. Podle nich je např. rozdíl mezi státy s vyšším a nižším počtem seniorů a většími či menšími finančními zdroji ve zdravotnictví (německé pojišťovny kritizovaly lékaře, že „příliš často sahají po skalpelu“, komora naopak zdůrazňuje, že lékařům se daří dobře reagovat na potřeby mj. starších věkových skupin pacientů).
Šéf komory Montgomery sice obhájil své křeslo, ale u tématu asistované sebevraždy se vynořila vůči jeho názorům opozice.
Zatímco prezident stále trvá na tom, že uspíšení smrti nemocného se s lékařskou profesí neslučuje, 180 lékařů v otevřeném dopise napsalo, že nevyjadřuje jejich názor.
Frank Ulrich Montgomery