Svého zaměstnání se vzdali dobrovolně, a je proto nepochopitelné, že nyní očekávají své zpětné přijetí jako něco samozřejmého.
Pokud jim to ředitelé slíbí, zachovají se možná líbivě, ve skutečnosti však popřou základní principy morální odpovědnosti. Kdo jednou zklamal, zklame i podruhé. Každý ví, že lékaři, jako všichni, jsou různě kvalitní odborně i mravně.
Tomu odpovídají i rozdíly v jejich práci. K některým se lidé hlásí týdny dopředu, jiní v opuštěných vyšetřovnách očekávají zbloudilého pacienta. Koho napadlo plošné zvýšení jejich platů? Kdo s tím může seriózně souhlasit?
Jsou podhodnoceni, ale kdo není. Přidejme jim, ale i sestrám a dalšímu personálu.
Podle zásluh, diferencovaně. Lékaři by se neměli představovat jako výlučná elita národa s požadavkem na automatické výrazně nadstandardní postavení.
Pan Engel si asi neuvědomuje, že mnozí z odcházejících se ke svému kroku rozhodli pod vlivem jeho neodpovědné demagogie.
Nebo uvědomuje; pak bych ale nechtěl být v jeho kůži, až si lékaři uvědomí, jak je, dospělé, sebevědomé a samostatné lidi, dokázal ve svůj prospěch a pro své marginální zájmy zmanipulovat a jakému riziku je vystavil.
I proto by vláda neměla diktátu LOK ustoupit ani o píď. Naopak by měla situaci využít k očistě zdravotnictví od lékařů- černých pasažérů.
Ke katarzi předcházející reálné a funkční reformě zdravotnictví.
Autor je ekonom