OTÁZKA: Pane profesore, právě dnes je vám 81 let. Pamatujete se na dobu, kdy tyto číslice stály obráceně?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Vladimír Staněk, CSc., FESC
A víte, že ani moc ne? Asi jsem v té době zrovna maturoval. Ale pamatuji si, že mi v tom roce zemřel otec. Byl to také lékař, cizinec, který vystudoval v Praze a stal se odborníkem na plicní nemoci.
30.6.2014 11:13:21
OTÁZKA: Vaše příjmení zní přitom ryze česky…
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Vladimír Staněk, CSc., FESC
Ano, ale otec se jmenoval Stanev a já se narodil také jako Stanev. Když si tatínek zřídil na pražských Vinohradech ordinaci, změnil si jméno na Staněk. Asi z obchodních důvodů a možná i proto, že jsem měl nastoupit do školy.
30.6.2014 11:13:21
OTÁZKA: Přál jste si jít v otcových šlépějích a stát se lékařem?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Vladimír Staněk, CSc., FESC
Spíše stavebním inženýrem, protože mě to bavilo, byl jsem celkem nadaný na matematiku a fyziku. Otec samozřejmě chtěl, abych studoval medicínu, matka mi zase doporučovala, abych šel na nějaké řemeslo nebo do obchodu. Její otec měl řemeslnickou dílnu a rozdíl mezi příjmem řemeslníka a lékaře tak mohla snadno porovnat.
30.6.2014 11:13:21
OTÁZKA: Byl tedy rozhodujícím impulzem pro studium lékařské fakulty fakt, že váš tatínek byl lékař a vyslovil toto přání i u vás, nebo spíše rozhodlo to, že byl nemocný?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Vladimír Staněk, CSc., FESC
Těžko říct. Po jeho smrti jsem se ze dne na den rozhodl na poslední chvíli. Matka nakonec uznala, že na řemeslo jsem slabý a na obchod málo chytrý, a tak souhlasila.
30.6.2014 11:13:21
OTÁZKA: Patříte ke generaci, kdy bylo zvykem po škole získat místo na základě umístěnky. Vy jste se dostal do Východočeského kraje, kde jste pracoval v různých zařízeních jako internista. Vyhovovalo vám to? A znamenal pro vás tenkrát přechod do praxe velký zvrat?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Vladimír Staněk, CSc., FESC
V té době hlavně moc nezáleželo na tom, co jste chtěla nebo nechtěla, rozhodovalo to, co vám kdo nařídil. Musela jste nastoupit tam, kam vám nařídili, nesměla jste změnit zaměstnavatele a tím ani obor. Umístěnku jsem dostal do sanatoria v Košumberku u Vysokého Mýta. Léčila se tam dětská tuberkulóza a byl to poklidný život. Průměrná doba pobytu pacienta byla 1 rok, na kostním oddělení i několik let. Naštěstí jsem po půlroce musel nastoupit na rok na vojnu a pak jsem se dostal do okresní nemocnice. Teprve tam jsem poznal realitu sekundárního lékaře. Osmdesát lůžek, dva sekundáři, ob den a ob víkend noční služba, odměna za noční službu 16 Kčs, tedy koruna na hodinu. Polovina služeb se ovšem neproplácela, bylo nutno si je vybrat formou náhradního volna. Pokud byli sekundáři jen dva, měli smůlu. Když dnes vidím mladé lékaře, kteří pracují na menší úvazek a někteří ani neslouží noční služby, říkám si, že by jim trocha reálného socialismu a vojny pod slovenskými poddůstojníky docela prospěla.
30.6.2014 11:13:21
OTÁZKA: Jak jste se dostal ke kardiologii?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Vladimír Staněk, CSc., FESC
Pracoval jsem celkem 6 let v různých okresních nemocnicích, zprvu v Čáslavi, pak v Nymburce, prošel jsem nejen internou, ale i chirurgií, pediatrií a gynekologií. Měl jsem tehdy představu, že již hodně znám a že se v malé nemocnici o moc víc nenaučím. Toužil jsem dostat se do Prahy na kliniku, bylo mi jedno na jaký obor. Poslední 3 roky jsem denně dojížděl do práce z Prahy, hodiny ve vlaku či autobusu jsem využíval ke studiu. Mluvil jsem již anglicky a německy, učil jsem se francouzsky a španělsky – to abych mohl číst literaturu, protože jsem byl smířený s tím, že za hranice se nedostanu. Hodně jsem tehdy na sobě pracoval. Dostat se na kliniku ovšem pro mě bylo nemožné, nikdy mi nepřišla odpověď na přihlášku do konkurzu, nikdy mě nikdo nikam nepozval, nikdo se mnou nechtěl mluvit. Až jsem se ve svých 31 letech přihlásil do konkurzního řízení, které vypsal Ústav pro choroby oběhu krevního v Krči (ÚCHOK), a byl jsem přijat. Byl to velký zlom v mém životě, nejen proto, že jsem se mohl věnovat kardiologii a výzkumu, ale i proto, že se mi vrátila víra ve smysl vzdělání a píle.
30.6.2014 11:13:21
OTÁZKA: Co pro vás představovalo hlavní rozdíl mezi prací v ústavu a třeba v Čáslavi?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Vladimír Staněk, CSc., FESC
Práce v ÚCHOK byla na vysoké úrovni a hlavně tu probíhal výzkum. Zažil jsem tu začátek izotopových metod, vyšetřování krevních plynů, začátek kardiostimulace, později koronární péče, využití katetrizačních metod. Vzájemně jsme se školili, diskutovali, všichni jsme byli nadšeni pro obor a výzkum. Experimentálně se pracovalo na zvířatech. Musel jsem se naučit vyšetřovacím metodám, které jsem nikdy předtím neviděl. Měl jsem proto oproti zkušenějším komplexy. Po klinické stránce jsem se ale jako méněcenný necítil. Měl jsem za sebou tisíce hodin pohotovostních a nočních služeb, kdy se člověk musí na emergency sám rozhodovat a učit ze svých úspěchů i omylů. I jako mladý jsem měl ze všeobecné medicíny více zkušeností než někteří starší, tituly ověnčení vědečtí pracovníci. Nepovažuji se za žádného vědce, ale za lékaře, klinika. Noční služby na akutním oddělení jsem nakonec sloužil do svých 70 let.
30.6.2014 11:13:21
OTÁZKA: Práci v IKEM jste věnoval většinu svého profesního života. Když se ohlédnete, na co z té doby vzpomínáte nejraději?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Vladimír Staněk, CSc., FESC
Bylo to několik etap. Nejprve jsem pracoval v kardiopulmonální skupině, která se věnovala plicní cirkulaci u srdečních vad a plicních chorob a celé plicní fyziologii. Měl jsem štěstí na učitele, kterým byl profesor Jiří Widimský, tehdy vedoucí světový odborník. Z té doby mám řadu publikací a díky tomu jsem získal v letech 1968 až 1970 stipendijní místo na klinice ve Velké Británii. Po návratu jsem se později stal vedoucím první koronární jednotky v tehdejším Československu. To byla druhá etapa mého profesního života. Velice mě to bavilo a byl jsem pro tento nový obor ohromně zaujatý. Stále se objevovalo něco nového a také to byla akutní medicína, kde člověk opravdu mohl pro pacienta v rámci tehdejších možností něco udělat. Tehdy nám prošla rukama ohromná spousta nemocných. Byla to velice zajímavá práce, která mi přinášela radost a uspokojení. Měl jsem pocit, že jsem skutečně něco platný jako lékař i učitel. Po změně režimu v roce 1989 přišla třetí, pro výzkum nejméně plodná etapa. Byl jsem na rok jmenován zastupujícím ředitelem IKEM, stal jsem se přednostou kardiologické kliniky, vedoucím subkatedry kardiologie IPVZ (tehdy ILF), byl jsem v prvních tajných volbách zvolen předsedou České kardiologické společnosti a stal jsem se šéfredaktorem časopisu Cor et Vasa. Na výzkum tedy nebylo moc času. Chcete-li někoho vědecky zlikvidovat, dejte mu funkce. Zpětně vidím, že jsem se jim neměl tolik věnovat. Mým největším uspokojením tak byly úspěchy mých spolupracovníků.
30.6.2014 11:13:21
OTÁZKA: Koncem 60. let jste pobýval ve Velké Británii. Nebyl jste v pokušení emigrovat?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Vladimír Staněk, CSc., FESC
Nějaká pokušení byla. Začátkem roku 1970 se měli všichni Čechoslováci vrátit a já stál před rozhodnutím. Měl jsem smlouvu na další rok, šéf kliniky mi nabízel delší pobyt, jeden z mých britských přátel se pracovně stěhoval na Floridu a předjednal mi tam pobyt v jednom výzkumném ústavu. Starý konzervativní profesor, typický anglický tory, se mnou analyzoval mé perspektivy v Praze a skončil pragmatickým doporučením: „Buďto zůstaňte na Západě, nebo se k nim dejte.“ Neudělal jsem ani jedno, ani druhé a myslím, že jsem neudělal špatně. Pravda ovšem je, že jsem byl ovlivněn otcem, který mi několik dní před smrtí radil, abych nikdy neemigroval, a že jsem jako jediný syn měl v Praze 67letou matku. Ta ovšem potom žila téměř do sta let a já byl rád, že mi v horších dobách občas půjčila nějakou korunu.
30.6.2014 11:13:21
OTÁZKA: IKEM vznikl v roce 1971 sloučením pěti samostatných výzkumných ústavů v Praze-Krči, které byly založeny 20 let předtím. V oborech, jako jsou kardiologie a transplantologie, měl od začátku vedoucí postavení u nás…
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Vladimír Staněk, CSc., FESC
Vedoucí postavení si zachovává dodnes, protože je zde koncentrovaná kardiologická problematika i transplantační medicína. Srdce transplantují i na jiných pracovištích u nás, ovšem zde v IKEM máme největší zkušenosti a provádí se tu nejvíce transplantací nejen srdce, ale i jater a ledvin. Je třeba připomenout, že toto pracoviště jako první u nás zavedlo angioplastiky koronárních tepen, koronární angiografii a koronární chirurgii, implantace kardiostimulátorů, defibrilátorů, ablační techniky v léčbě arytmií, první implantace stentů do koronární tepny, první transplantace srdce, nověji katetrizační implantace aortální chlopně a podpůrné oběhy. Výzkumné ústavy v Krči a později IKEM sice za socialismu dostávaly více prostředků než jiné nemocnice, ale úspěchy spočívaly v tom, že si mohly dovolit zaměstnat schopné pracovníky bez ohledu na politickou příslušnost a posudek. Mohly si vybírat pracovníky asi tak, jako bohatý fotbalový klub nakupuje dobré hráče.
30.6.2014 11:13:21
OTÁZKA: Měli jste v IKEM při první transplantaci srdce na pomoc nějaké zahraniční experty, aby vás zaučili?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Vladimír Staněk, CSc., FESC
Já sám jsem v první transplantaci v roce 1984 angažován nebyl, ale tu dobu si dobře pamatuji. První transplantaci srdce provedl profesor Pavel Firt, z kardiologů byl v týmu profesor Juraj Fabián, přípravu a organizaci vedl tehdejší ředitel IKEM profesor Vladimír Kočandrle. Celé akci předcházela skutečně dlouhá a precizní příprava. Bylo třeba vypracovat řadu metodik z oblasti biopsie, histologie, imunologie, farmakologie, nacvičit v experimentu odběr orgánu i vlastní transplantaci a stejně tak celou organizaci. Před první transplantací byla přísná několikatýdenní pohotovost všech angažovaných. Byla to velká, perfektně připravená akce a žádný zahraniční expert u ní nebyl. Samozřejmě že ti, kteří se na provedení transplantace připravovali, se byli v zahraničí na transplantaci podívat, ale operaci již prováděli sami. U nás v IKEM proběhla první transplantace srdce v socialistickém bloku a vlastně na celé východní polokouli včetně Austrálie. Tento zákrok je jistě úspěch, je to zázračná změna pro umírajícího pacienta i jeho rodinu. Je však třeba dodat, že jde jen o hrstku lidí, která se jí dočká. Česká republika je obecně v transplantologii na velmi dobré úrovni, transplantací srdce se u nás provádí kolem 80 ročně, což představuje v přepočtu na počet obyvatel 3. místo v Evropě. Ale na srdeční a cévní choroby u nás ročně umírá kolem 50 tisíc lidí. Skutečný úspěch kardiologie je tak třeba hledat v prevenci – v tom, aby k těžkému poškození srdce vůbec nedošlo nebo alespoň ne v mladém věku.
30.6.2014 11:13:21
OTÁZKA: Česká kardiologie má i ve světovém měřítku dobrý zvuk. Čím se dnes můžeme pochlubit?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Vladimír Staněk, CSc., FESC
V rámci Evropské unie skutečně v kardiologii patříme do lepší poloviny. Za hlavní úspěch bych považoval široké rozšíření instrumentální léčby srdečního infarktu – zde jsme v Evropě jednička. Dále to jsou počty srdečních transplantací a nefarmakologická léčba arytmií. V těchto oblastech jsme na špici evropských států. Úspěchy jsou i v prevenci ischemické choroby srdeční a cévních mozkových příhod nebo ve využívání moderní kardiovaskulární farmakoterapie. Kardiovaskulární mortalita za posledních 30 let klesla o více než polovinu a především díky tomu se průměrný věk dožití u mužů zvýšil ze 67 na 75 let a u žen ze 74 na 81 let.
30.6.2014 11:13:21
OTÁZKA: Jak moc se kardiologie od doby, kdy jste začínal pracovat jako lékař, změnila?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Vladimír Staněk, CSc., FESC
Téměř k nepoznání. V době mé promoce jsme z diagnostických metod měli k dispozici jen fonendoskop, skiaskopii a elektrokardiogram. Z farmak to pak byly pouze digoxin, strofantin, nitroglycerin, rtuťová diuretika a pelentan, z antiarytmik chinidin a prokainamid. Žádný z léků nemocným neprodlužoval život, a některé z nich dnes dokonce považujeme za nebezpečné. Změnilo se i spektrum nemocí, vymizela revmatická horečka a revmatické chlopenní vady, ischemická choroba srdeční nebyla hlavním problémem. Posledních 20 let pak znamená ohromný pokrok v možnostech diagnostických metod, v echokardiografii a koronární angiografii, ale také v dostupnosti kardiochirurgie a intervenčních metod. Dnes se u nás provádí ročně zhruba 50 tisíc koronárních angiografií a 22 tisíc koronárních angioplastik. Koronární chirurgie a kardiochirurgie, která do 90. let stagnovala, je dnes díky síti kardiocenter plně dostupná. Objevily se statiny, nová antihypertenziva, perorální antikoagulancia, nové léčebné možnosti srdeční slabosti, intervenční metody, tedy postupy, které prodlužují život. Zažíváme bouřlivý rozvoj elektrofyziologie a intervenční léčby arytmií. Je to ohromný exponenciální rozvoj a pokrok za jediný aktivní život lékaře.
30.6.2014 11:13:21
OTÁZKA: Máte představu, kam až se kardiologie může dostat?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Vladimír Staněk, CSc., FESC
Určitě se dočkáme dalšího pokroku v zobrazovacích technikách, které by mohly nahradit koronární angiografii a navíc neinvazivně detekovat nestabilní pláty hrozící rupturou či trombózou tepny. Také bych čekal zdokonalení biochemických testů k odkrytí vulnerabilních plátů. Pokroky v určení příčiny hypertenze. Pokroky ve farmakogenomice, které by mohly odhalit, jak bude který pacient reagovat na léčbu. Třeba se časem bude využívat xenotransplantací nebo se naopak místo transplantací srdce budou implantovat čerpadla s trvalým zdrojem energie. To všechno nám zatím zní jako science fiction, ale stejně tak by znělo mladému Thomayerovi, že se bude diagnostikovat pneumonie z jakéhosi rentgenového snímku, nebo Prusíkovi, že budeme pozorovat echem pohyby chlopní, bude se katetrizačně nahrazovat stenotická aortální chlopeň nebo rekanalizovat infarktová tepna.
30.6.2014 11:13:21
OTÁZKA: Dosud pracujete na klinice, kde jste se zabýval grantovým projektem zaměřeným na genetickou determinaci ischemické choroby srdeční. Můžete nám toto téma přiblížit?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Vladimír Staněk, CSc., FESC
Jednalo se o otázku, zda můžeme identifikovat jedince, kteří jsou geneticky předurčeni k infarktu. Musím přiznat, že zatím je toto naše bádání spíše zklamáním, protože stále o člověku nejvíce informací řekne pohovor s pacientem. Dozvíme se od něho například, jestli jeho rodiče onemocněli infarktem a případně v jakém věku. Rodinná anamnéza je velmi důležitá a zvláště u mladších lidí, mám na mysli třeba kolem padesátky, je nutné ji znát. Když někdo dostane srdeční infarkt v osmdesáti letech, už tato informace roli nehraje. Samozřejmě, že genetické zatížení tu je. Víme, že určité vlohy k infarktu se dědí, jsou rodiny, kde se na infarkty umírá, to vypovídá letitá zkušenost. Nikomu se zatím ovšem nepodařilo objevit geny, které by právě toto onemocnění způsobovaly.
30.6.2014 11:13:21
OTÁZKA: Jste pořád hodně zaměstnaný, což vás jistě drží v dobré kondici. Co děláte, když právě nepracujete? Máte nějaké koníčky?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Vladimír Staněk, CSc., FESC
Mým koníčkem byla v životě medicína. Medicínou se ovšem zabývám stále, pracuji v ambulanci, sleduji dění a tento rok jsem dokončil stručnou učebnici kardiologie. Pravda, v posledních letech jsem tempo zvolnil a věnuji se i jiným věcem. Mám zahradu, ale ne užitkovou, spíše jen pro radost, pěstuji víno, mám vinici, kde je kolem šedesáti keřů, kousek okrasné zahrady, prostě pracuji na zahradě a těší mě to. Nedávno jsem našel nějaké brambory, byly už naklíčené, tak jsem je tam taky nasázel. Trochu se věnuji pěší turistice. Ale jen proboha ne horskou turistiku, chodím po rovině a úplně mi to stačí. Oblíbil jsem si například okolí Brd. Ovšem také se stalo, že mě rodina vytáhla pěšky až na Ještěd. Tam ještě vylezu, ale jinak preferuji roviny. Dále chodím plavat a rád se svezu dobrým autem.
30.6.2014 11:13:21
OTÁZKA: Takže rád sednete do něčeho pořádně „nadupaného“?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Vladimír Staněk, CSc., FESC
To už ne, starým lidem tak maximálně 3 litry a ne víc než 6 válců. Máte pravdu, potrpím si na výkonná auta, všichni si pro to ze mě dělají legraci. Dneska už ovšem neriskuji a nejezdím tak rychle jako zamlada, také už nemám tolik bodů…
30.6.2014 11:13:21
OTÁZKA: Lidstvo dělá vše pro svoji zkázu: přejídáme se, napravujeme se nejrůznějšími léky, držíme diety, zbavili jsme se přirozeného pohybu a chodíme do posilovny nebo běháme po parcích. Nemyslíte si, že nás civilizace časem zahubí?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Vladimír Staněk, CSc., FESC
Někdy to tak člověku opravdu připadá. Ale zatím se vždycky nakonec našlo nějaké řešení.
30.6.2014 11:13:21
OTÁZKA: Podle odhadů se v roce 2099 budou lidé dožívat 120 let. Je na tak dlouhou dobu fungování lidské tělo vůbec dimenzováno? Myslíte, že tu zátěž může vydržet?
ODPOVĚĎ:
Prof. MUDr. Vladimír Staněk, CSc., FESC
Především nevím, kdo ty starce uživí! Slyšíme, že stát se nepostará a jejich 95leté děti a 70letí vnuci jim asi také nepomohou. Naše tělo se sice nevylepšuje, ale vylepšuje se medicína. K dispozici máme kromě farmak stenty, umělé cévy, kovové klouby, implantáty a porcelánové zuby, umělé čočky, v srdci pacemakery, defibrilátory, umělé chlopně, transplantované vlasy, vytaženou kůži… Opravdu těžko říct. Naštěstí my dva se toho nedožijeme.
30.6.2014 11:13:21