Česká republika získala trapný primát první nové členské země odsouzené Soudním dvorem Evropských společenství za nesplnění závazku sladit domácí legislativu s pravidly Evropské unie. Že se příčinou ostudy stalo právě zdravotnictví, není náhoda.
Mezi problémy, který místo toho, aby byly řešeny, byly zpolitizovány, patří i nastavení pravidel členství zahraničních lékařů v České lékařské komoře. A nyní přišel trest.
Žaloba Evropské komise vůči ČR se vůbec netýká povinného členství v lékařské komoře. Jak by také mohla, když povinné členství v lékařské komoře platí například v Rakousku, Polsku, Maďarsku, Německu, ve Francii a v celé řadě dalších členských států Unie.
Kde není povinné členství, tam se musí všichni lékaři v komoře či jiné obdobné instituci povinně registrovat, přičemž i za takový zápis v registru lékařů je každoročně vybírán nemalý poplatek.
Díky tomu mohou lékařské komory kontrolovat a za případná provinění disciplinárně trestat, všechny lékaře vykonávající v dané zemi léčebně-preventivní péči. V souladu s doporučením Rady Evropy totiž členské státy na tyto nestátní zákonem zřizované profesní samosprávy delegují část svých pravomocí.
Komory tak mohou být garantem kvality a strážcem etiky výkonu lékařského povolání. Zachování tohoto demokratického principu předpokládá i směrnice Rady 93/16 EHS z 5. 4. 1993, kterou Česká republika zatím plně nerespektuje.
EU rozděluje cizince na lékaře usazené a lékaře hostující. Usazený lékař dlouhodobě pracuje v hostitelské zemi, je povinně členem nebo podléhá povinné registraci tamní lékařské komory a má také stejná práva a povinnosti jako lékaři domácí. Tento lékař zároveň nemusí zůstávat členem komory v zemi svého původu.
Za hostujícího lékaře je považován ten, kdo pracuje v hostitelské zemi pouze po časově omezenou dobu, přičemž musí zůstat členem lékařské komory ve své mateřské zemi. V hostitelské zemi je pak lékařskou komorou bezplatně registrován nebo se stává bezplatně jejím dočasným členem.
Směrnice zkrátka brání tomu, aby lékař musel platit registrační či členské poplatky současně ve dvou zemích. Dá se říci, že jde o jistou paralelu s ochranou proti dvojímu zdanění.
A právě zde je zakopaný pes. Zákon o lékařské, stomatologické a lékárnické komoře nezná nic jiného než řádné členství spojené s placením členských příspěvků. Roční příspěvek 2320 Kč (82 eur) jistě žádného cizince finančně nezruinuje.
Evropský soud však nezajímá malichernost problému, který se týká pouhých 46 lékařů ze států EU mimo Slovenska, kteří u nás pracují. Náš stát je trestán za pohrdání evropským právem a za neplnění toho, k čemu se zavázal.
Vinit z nastalé situace ministra Julínka by bylo stejně hloupé, jako když mluvčí ministerstva svaluje vinu na jeho předchůdce. Problém totiž neřešila celá plejáda ministrů zdravotnictví z řad ČSSD. Rath se jen na poslední chvíli snažil zachránit, co se dalo. Proto ve spolupráci s ČLK připravil potřebný návrh změny zákona o komorách.
Vzhledem k délce a složitosti legislativního procesu zůstávalo jedinou šancí, jak v časové tísni tuto normu do voleb schválit, přidat ji k zákonu o zdravotní péči, který byl již Sněmovnou projednáván.
Poslanci sice potřebný zákon dvakrát schválili, přehlasovali odmítnutí Senátu, ale zvrátit rozhodnutí prezidenta Klause, které přišlo až po volbách, již neměli šanci. Nebýt veta prezidenta republiky, nebyl by žádný soud, nebyl by žádný rozsudek, nebyla by žádná ostuda.
Milan Kubek, prezident České lékařské komory, Právo