Pokud se člověk nevyzná ve svých pocitech, vnitřních motivech a potřebách či je jen potlačuje, pak v sobě dává prostor pro růst vnitřní nespokojenosti a nenaplněnosti, což zásadním způsobem ovlivňuje nejen jeho psychickou pohodu a zdraví, ale veškeré partnerské vztahy a v důsledku i všechny jeho pracovní aktivity. Psycholog a novinář Daniel Goleman je známý zejména díky své publikaci z roku 1995 Emotional Intelligence, která populární formou shrnula závěry psychologických výzkumů: úspěch v životě a práci závisí spíše na emoční inteligenci než na IQ či technologických znalostech a dovednostech.
Emoční inteligence je souhrn emočních dovedností, které nám pomáhají dosáhnout toho, co chceme. V pracovním prostředí zažívat naplnění, optimální realizaci svých schopností a dovedností. Zjednodušeně lze říci, že inteligence v tradičním pojetí nám pomáhá při řešení problémů a emoční inteligence nám pomáhá zaujmout vnitřní postoj k situaci, vyrovnat se s ní adaptivním způsobem.
Tento postoj se následně odráží i při řešení různých problémů v mezilidských vztazích, tj. při komunikaci s kolegy či pacienty, při snaze pochopit jejich chování a vnitřní motivy jednání, efektivně komunikovat a úspěšně jednat. Dispozice k řešení situace je téměř vždy na úrovni emoční zralosti, tj. ve zvládání svých emocí, důsledek je pak projevem našeho chování a reakcí na vnější situace. Dobrou zprávou pro všechny je, že aktuální stupeň emoční inteligence lze během života zvyšovat.
Emoční a sociální rozvoj osobnosti – pracovníci ve zdravotnictví a sociálních službách
V rámci vzdělávacího procesu či přípravy na výkon profese se většinou soustředíme na zvládnutí techniky a dovedností, na informace, poznání či na získání zkušeností. Neřeší se zde ale důležitá otázka kompetentnosti a kvality schopností, jako jsou schopnost sebereflexe, sebemotivace, schopnost týmové práce, otevřená komunikace, spolupráce, naslouchání a vyjádření svého názoru – to vše jsou základy emoční a sociální inteligence. Destruktivně může naopak na pracovišti působit kterákoli varianta z mnoha defektů emoční inteligence, aniž by si toho všiml kdokoli, koho se to bezprostředně netýká.
Jde o to, naučit se emoce vnímat jako energetický zdroj, se kterým můžete pracovat, tedy vyjádřit je tak, aby to bylo přínosem pro vás i vaše okolí. Protože pokud jdeme do boje, výsledkem jsou zranění, únava, nemoci, vyhoření a beznaděj. Mnoho dospělých si neosvojilo dovednosti sebekontroly a nejsou emočně zralí, proto mají velké potíže jak v práci, tak i v osobní rovině. Obyčejně se nejvíce brání práci na sobě a vzdělání v oblasti osobního rozvoje a odvolávají se na svou předmětovou odbornost.
Jiří Beníšek, Mgr. Gabriela Chvátalová (benisek@veva.cz, chvatalova@veva.cz)