Koaliční smlouva naší, v západní Evropě dosud nevídané modročerno- - zelenkavé vlády s vyhlášeným cílem ( neoliberální) modernizace se ( snadno smyvatelným) otiskem ekologického razítka, je poučné čtení. Kapitola o zdravotnictví přináší návrhy, které se už tolik neblyští novotou.
Čekárny versus ordinace
ODS je už nadhazuje přes deset let. Třeba, že “ zásadním opatřením bude vymezení standardního nároku na zdravotní péči garantovanou veřejným zdravotním pojištěním. Na základě vlastního svobodného výběru bude možné sjednání i jiného než standardního rozsahu pojištění, včetně pojistných produktů s vyšší spoluúčastí. Vytvoříme možnost oficiálně si připlatit na nadstandardní péči.“.
Už pár let po Listopadu 1989 souběžně s mnoha radostnými zvěstmi občas zafoukal studený vítr, a to i ve zdravotnictví, kde v čekárnách zůstávaly ošuntělé lavičky a nástěnky, kdežto v ordinacích začal udivovat nový nábytek, koberce a kde se sestřička nejdřív zajímala ne o příchozího, ale o kartičku pojišťovny.
Člověk také nemusel zrovna disponovat rozmlsaným jazykem, aby brzy nezjistil, že při návštěvách blízkých v nemocnicích se hodí nějaké to jídlo raději kupovat ze svého a do nemocnic ho nosit. Zakořeněný přežitek nesmyslného buzení a vizit brzo ráno přetrval dodnes, nikdo si taky moc neláme hlavu s rozmisťováním hlasitých, problémových marodů na společné pokoje.
Ale co, nespavci si po nocích aspoň mohou číst. Pacient by se doma musel mít velmi zle, aby z nemocnice neprchal jak jen může. Až budou strava a pobyt v budovách s červeným křížem ještě k tomu všemu placeny jako “ hotelové služby“, třeba si to rovnou rozmyslí. Je tak těžké uhádnout, které ženy z jakého prostředí budou mít ještě větší sklon vyhýbat se doktorům a budou doma rodit samy, s jakými následky a kde všude se to hromadně projeví za pár let?
Už dnes se dá také zajímavě kouzlit s doplatky na některé léky, pro někoho nutné k pravidelnému užívání ve velké míře. Zatímco v malých obcích je třeba jen jedna lékárna s doplatkem až sto devadesát korun na určitý lék, v Brně s hustou sítí lékáren se prodává s doplatkem v rozmezí sto devadesát až po pouhých třicet korun. Člověk starý, venkovský, bez informací, méně obratný a flexibilní, osamocený a žijící bez známých platí jak mourovatý, jiný si naopak ve vzdáleném velkoměstě vybere tu nejlevnější lékárnu.
Co Kalousek?
Do této situace přichází návrh “ standardní“ a placené “ nadstandardní“, tedy horší a lepší péče podle toho, kdo bude a nebude platit. Co na to sociální fráze Strany zelených?
Anebo bude ta neplacená, “ standardní“ péče dostupná, kvalitní a špičková pro všechny a placeným “ nadstandardem“ myslí koaliční slepenec ODS, lidovců a Strany zelených třeba jen ty úpravy zevnějšku, které proslavily hlavní hrdinky letního filmu Účastníci zájezdu? Nevezme za to lidoveckého Kalouska čert?
PAVEL PEČÍNKA, Rovnost
Autor je politolog, působí na FSS MU