Zdravice Dagmar Havlové

Vážené zdravotní sestry, vážení lékaři, vážení všichni přítomní zde v sále Hudebního divadla v Karlíně. Od roku 2002 uplynulo 14 let, co se uskutečnil první ročník soutěže Sestra roku, a já jsem u dekorování vítězek téměř nikdy nechyběla. O to víc mě mrzí, že mě dnes naléhavé povinnosti vedly jinam a že v takto významný den nemohu být s vámi. Zdravím vás alespoň touto cestou a chci vám říct, že si nesmírně vážím vaší nelehké obětavé práce, kterou jsem – věřte mi – měla možnost důkladně poznat v situacích, které pro mě nebyly vždycky lehké.
V běhu všedních dnů se vám možná zdá, že to, co děláte, je už jen úmorná dřina, ale kromě této úmorné rutinní dřiny má vaše práce hluboký lidský smysl a veliký étos. Všichni si uvědomujeme, že je to práce nesmírně náročná nejenom fyzicky, ale především psychicky, protože její kvalita často rozhoduje o tom, jestli pacient zemře, nebo bude žít.
Proto si vaší práce hluboce, opravdu hluboce vážím. A dovolte mi, abych vám všem touto cestou ze srdce poděkovala a popřála vám hodně sil a zdravých šťastných pacientů.