Výsledky jsou obdobné jako o rok dříve a mnohem lepší než v roce 2015, kdy část Prahy postihla epidemie norovirové infekce. Při zhoršené kvalitě vody, kterou nelze odstranit do 30 dnů, si provozovatel může zažádat o mírnější hygienický limit až na tři roky. Loni se to stalo u 102 vodovodů.
„Nejčastější příčinou mírnějšího hygienického limitu v roce 2017 byly pesticidy,“ uvedl Pumann. Častější zachycení pesticidů je podle něj dáno i tím, že se zdokonalují analytické metody. Srovnatelné množství vodovodů s výjimkou bylo v ČR i předloni, naopak v roce 2015 byla situace výrazně horší. V květnu toho roku se rozšířila ve vodovodu v pražských Dejvicích norovirová infekce. Zasáhla 11.000 lidí.
V minulosti představovaly problém ve vodě dusičnany, nebezpečné hlavně pro kojence a těhotné ženy. Dnes už podle Pumanna problémem nejsou. Jiné riziko představuje olovo, které se do vody dostává až v domovních rozvodech, pokud jsou staré, olověné. Kvůli tomu, že se do vody dostává až těsně před konzumací, podrobná evidence chybí.
Do pitné vody se dostávají také zbytky léčiv. „Nejčastější byl ibuprofen,“ řekl Pumann. Aby do sebe člověk dostal dávku odpovídající jedné tabletě, musel by vodu pít 26.000 let. „Rizika z léčiv proto budou pravděpodobně zanedbatelná,“ uvedl.
Podle Pumanna se kvalita pitné vody zjišťuje podrobně od roku 2004, za tu dobu se zlepšila. Sleduje se 65 ukazatelů. Horších výsledků dosahují většinou menší vodovody, což je podle Pumanna tím, že menším provozovatelům chybí profesionalita. Označil to za největší problém pro kvalitu vody.
V Česku je z veřejného vodovodu zásobováno téměř 95 procent lidí. Zhruba polovina této vody pochází z povrchových zdrojů, druhá polovina z podzemních. Podle Pumanna kvalita vody v naprosté většině vyhovuje hygienickým požadavkům.