V průzkumu odpovídalo 783 sester, lékařů, dalších zdravotnických pracovníků a členů managementu. Provedla ho Profesní a odborová unie zdravotnických pracovníků letos v září a říjnu, výsledky poskytla ČTK.
Zranění jsou nejčastější při odběru krve, manipulaci s ampulemi, šití či řezání. Přestože zdravotnický personál má ze zákona povinnost tato poranění hned ohlásit, aby bylo možno vyhodnotit aktuální riziko nákazy, nahlásí je vždy jen 65 procent dotázaných. Téměř třetina je nahlásí jen v případě, kdy si není jistá zdrojem poranění.
Dalším důvodem, proč poranění zdravotníci nehlásí, jsou obavy, že se o něm dozvědí kolegové či nadřízení a že kvůli tomu budou propuštěni. Podle některých respondentů hlášení nemá cenu, management prý stejně nic pro zlepšení situace neudělá, případně se jim postup nahlášení zdá příliš složitý.
Odboráři vidí jako problém, že Česko nemá jednotný systém sběru dat o poraněních ve zdravotnických zařízeních. Evidenci mají jen jednotlivá zařízení. Pokud by byl systém plošný, daly by se počty a častost poranění průběžně sledovat. Bylo by pak snazší definovat opatření, jež umožní počty poranění v budoucnu snížit. Klesly by tak náklady spojené s léčbou a nepřítomností pracovníka na pracovišti, uvedli odboráři.
Omezit počty poranění mají prevence a osvěta. Zásadní podle odborářů je přijmout opatření, která zamezí tomu, aby se pracovníci vůbec zranili. Přínos používání ochranných pomůcek zdravotníci v průzkumu oceňovali, podle 95 procent dotázaných snižují významně riziko poranění.
Evropská legislativa vyžaduje trvalé používání ochranných pomůcek, na řadě pracovišť je ale podle odborářů používají zdravotníci jen tehdy, když je u pacienta zjištěna infekční nemoc či náleží do některé z rizikových skupin. Odboráři k tomu připomínají, že poranění ostrými předměty má dopad nejen na zdraví zdravotníků, ale i pacientů samotných.