GLOSA
Jako bych tyto řádky psala před pěti lety, kdy se politici při fúzi tří nemocnic kraji zaklínali synergickým efektem a tvrdili, jak to po sloučení bude skvělé, jak se zkvalitní lékařská péče a jak ušetříme.
S odstupem času není nijak kacířské napsat, že kvalita zdravotnictví byla až na posledním místě.Natom prvním byly jako vždy peníze, zakázky, lukrativní pronájmy a politická slepota se zištností.
Po pěti letech jsme znovu na začátku. Tedy chtěli bychom být na začátku. Sfúzované a finančně zdivočelé nemocnice se totiž jen tak samostatnosti nedočkají.
Znovu budou třeba analýzy, rozbory, manažeři, advokáti a taky ty peníze. I když pronajmout sokolovskou nemocnici vůbec není špatný nápad, protože ta bitevní loď, v niž se před pěti lety mělo zdravotnictví v Karlovarském kraji změnit, zbraně obrátila proti sobě, na boku mápořádnou díru a postupně se potápí.
A všichni ti političtí lídři, kteří stáli u zrodu zániku, se nyní chovají, jako kdyby právě vrazili do kandelábru a ztratili paměť.
S čímž by jim mohli pomoci lékaři, ale ta slibovaná psychiatrie v oněch třech nemocnicích stále chybí.
A na vlně marasmu surfujeme dál. Dokdy?