Komentář čtenáře Zdraví.Euro.cz
Mnoho současných výtek na reformu zdravotnictví přichází z levé strany, z pravicového pohledu jako by vše vypadalo dobře. Ale není to pravda. I z pravicového pohledu je současná reforma amorální. Proč? Základem pravicového pohledu na svět je úcta k soukromému majetku a tu reforma porušuje.
Podívejme se na první variantu, jak je předkládána důvěřivým pacientům.
Regulační poplatky jsou příjmem zdravotnického zařízení a lékaři si za ně koupí drahá auta a zahraniční zájezdy. Pacienti jsou povinni platit do limitu pět tisíc korun za rok. Potom by již nemuseli, ale platí stále.
Zdravotní pojišťovny sledují poplatky a pokud poplatky pacienta překročí limit, musí mu přeplatek vrátit. V tomto systému jsou zdravotní pojišťovny jednoznačně poškozeny, protože musí vracet peníze, které nepřijaly a tak jsou rozhodnutím státu okrádány, protože se jim snižuje příjem.
Ale realita je jiná. Regulační poplatky jsou sice příjmem zdravotnického zařízení, ale o vybranou částku pokrátí zdravotní pojišťovny platbu zdravotnickým zařízením. Je to vymyšleno ďábelsky geniálně a proti pacientům. O co jde?
Pacient je ze zákona povinen zaplatit na doplatcích pět tisíc korun ročně. Bylo by nejčistší, aby potom již dále neplatil. To je samozřejmě těžko zařiditelné a pacient platí stále dál a dál. Takže ze zákona odevzdává své peníze někomu a ten mu je po nějaké době vrátí. Ale peníze mají svou hodnotu, která je dána úrokem.
Kdyby si peníze, které zaplatí nad limit pět tisíc, uložil pacient do banky, bude mít z nich zisk. Protože ale peníze musí někomu proti své vůli odevzdat, o tento zisk přichází.
Proto by mu pojišťovna měla vrátit ne jenom přeplatek, ale i úroky o které přišel. Pokud by peníze od pacientů vybírala přímo pojišťovna na svůj účet, nechala si procenta pro sebe a pacientovi vrátila jen přeplatek, byla by to loupež jak ze žurnálu. Ale ono to tak není.
Pacientovi peníze má přeci lékař a ten není schopen zjistit, které peníze mu pacient už zaplatil nad limit, protože pacient platí více lékařům, v lékárnách, v nemocnicích. Tady se svých procent nemůže domoci. A pojišťovna je taky mimo, ona přece nemá pacientovy peníze, ty mají zdravotnická zařízení.
Nicméně zdravotní pojišťovna je reálně majitelem pacientova přeplatku tím, že omezí platbu zdravotnickým zařízením. Tyto peníze uloží na svůj účet, nechá si úroky z banky a pacientovi vrátí jenom přeplatek.
V týmu pana ministra zdravotnictví byli opravdu chytří ekonomové. Je to stále to, v čem naše politika pokračuje - obelhat řadového občana a ještě mu tvrdit, že v jeho zájmu.
MUDr. Petr Bouzek, www.Zdravi.Euro.cz
autor je praktický lékař
