Možná by jeden mohl od vznikající vlády čekat něco nového. Přece jen by v ní měly zasednout tři strany, z nichž jedna má za sebou sedmiletý opoziční půst, druhá politické zmrtvýchvstání a třetí nevídaný start z nuly mezi hvězdy politického nebe. Ale to by se jeden skutečně mýlil. Tedy přinejmenším pokud jde o oblast zdravotnictví.
Post, o který není rvačka
Koaliční dohoda mezi ČSSD, ANO a lidovci obsahuje ve zdravotnické kapitole snůšku frází (zdravotnictví jako veřejná služba, stabilní a nákladům odpovídající systém úhrad a podobně), velmi obecných a vágních slibů („v horizontu 2–3 let provedeme změnu koncepce úhradové vyhlášky“; „vytvoříme pravidla pro utváření sítě zdravotnických zařízení“; „zlepšíme přístup pacientů k lázeňské péči“; „zajistíme dostupnost lékárenských služeb“ a tak dále) a dvou zcela konkrétních závazků. Ty se týkají valorizace platby za státní pojištěnce a zrušení regulačních poplatků až na jeden – poplatkům je dokonce věnována celá jedna podkapitola.
Na tomto základě si lze utvořit poměrně plastický obrázek o tom, jakou váhu vznikající vláda zdravotnictví přikládá, jak konkrétními představami o jeho budoucím fungování oplývá a co v systému považuje za skutečně důležité. A pro dokreslení tohoto obrázku si uvědomme, že vášnivé spory se vedou o obsazení mnoha ministerstev, nikoli však ministerstva zdravotnictví.
Chybějící tah na branku
Sociální demokraté se u svého slovenského vzoru Roberta Fica inspirovali v mnohém, od sektorové daně po účtenkovou loterii (ta ovšem v koaliční dohodě není), ale ve zdravotnické proMartin českým socialistům slovenský drajv chybí. Zatímco Fico jako lev bojuje o znárodnění zdravotních pojišťoven, vznikající česká vláda ujišťuje, že „případné snížení počtu ZP bude realizováno až po projednání a se souhlasem koaličních partnerů“.
Žádná ucelená vize zdravotnického systému zkrátka z koaliční dohody nekouká. O působení dvou klíčových pravicových ministrů si můžeme myslet cokoli, ale jisté vizionářské zaujetí a touhu po reformě jim upřít nejde. Příští vláda žádnou reformu nenavrhuje. Jen udržování naléváním státních peněz tu do díry vzniklé ekonomickou situací země, tu do díry způsobené výpadkem příjmů z regulačních poplatků. Kde se tyto peníze z ničeho nic objeví, se zatím neví. Nejoblíbenější zaklínadla znějí „šetření“ a „audity“, ale dosud nevíme, zda skutečně fungují.
Tento přístup ke zdravotnictví je samozřejmě v zásadě legitimní, zvláště od demokraticky zvolené vlády, jen by se po sedmi letech v opozici s přístupem k plnému podpůrnému parlamentnímu aparátu dalo od ČSSD čekat víc než otřepaný slib zrušit „julínkovné“ a otevřít kohouty eráru. Ale možná je to skutečně to jediné, na čem se budoucí koaliční partneři ve zdravotnictví shodnou.
“Pojišťovně se však podařilo poprvé v její historii počet pojištěnců udržet. Velký počet pojištěnců byl získán zejména akvizicemi spojenými s projektem elektronických zdravotních knížek a projevil se zde i nový klientsky orientovaný přístup Pojišťovny. Nárůst počtu pojištěnců ve srovnání se Zdravotně pojistným plánem 2010 byl rozhodující pro překročení tvorby Základního fondu zdravotního pojištění i v okamžiku, kdy i za této situace poklesla oproti roku 2009 částka předpisu pojistného z v.z.p. o 1,3% a v porovnání s rokem 2008 dokonce o 1,8%.”
Zdroj: Výroční zpráva VZP ČR 2010 (kapitola 5.1 Základní fond zdravotního pojištění, strana 28).