S ohledem na evropskou tradici a členství v EU je zde spíše preferovaný druhý pohled, s tím, že se vede diskuze o tom, v jakém rozměru se na této péči má podílet pacient.
Za posledních 15 let došlo k výraznému zlepšení zdravotnické péče v Česku, což se i odrazilo v prodloužení délky průměrného věku populace. Tato pozitivní změna přinesla i růst nákladů.
V dnešní době do celého systému od pojištěnců a od státu přiteče ročně cca 200 miliard korun. Lví podíl těchto prostředků je hrazen prostřednictvím zdravotních pojišťoven - 27 procent jde na ambulantní péči, 43 procent na ústavní péči, tři procenta na lázeňskou péči a 23 procent tvoří náklady na léky.
Přes tyto značné prostředky vznikla chronická finanční krize tohoto systému, která se promítá v zadlužování nemocnic a nárůstu závazků VZP po lhůtě splatnosti. Koncem roku 2004 jenom tyto závazky VZP mají přesáhnout hranici 8,5 miliardy korun. Nerovnováha se dosud řešila vždy pravidelným státním oddlužováním.
V dnešní době se však jeví tato státní pomoc obtížněji uskutečnitelná s ohledem na reformu veřejných financí.
V tomto oboru mají vliv zejména poskytovatelé služeb, jako dodavatelé léčiv, lékařské svazy, zdravotní pojišťovny, nemocnice. Na druhé straně menší vliv mají skuteční plátci pojistného, občané.
V praxi je sice zastupuje ministerstvo zdravotnictví, ale fakticky na správu svých peněz mohou plátci pojistného jen těžko dohlédnout.
Pacient se běžně nedozví, kolik stálo jeho léčení. Dnešní české zdravotnictví je ovlivňováno na jedné straně zásahy ze strany exekutivy i zákonodárných sborů a současně kontrolou a řízením.
V této souvislosti odborníci z řad ČSSD říkají, že hlavním problémem českého zdravotnictví jsou nedostatečně stanovené závazné meze pro rozměry úkonů ( počty, velikosti, frekvence, časy).
Dle mínění občanských demokratů se zde jedná i o rozpor mezi omezenou výší veřejných zdrojů a prakticky neomezenou poptávkou po zdravotních službách. Tato poptávka je živena rozvojem medicínských technologií, zvyšujícími se nároky občanů a stárnutím populace.
Tento systém se zatím nedaří změnit, jelikož je to výsostně politická a ekonomická záležitost mající dopady na celou společnost. A od roku 1996 vlády v Česku těžko prosazují nezbytné reformy, z důvodu nedostatečné většiny v parlamentu.
České zdravotnictví tak asi bude muset nadále čekat na vládu, která bude schopna se opřít o širokou podporu veřejnosti a prosadit nezbytné reformy.
RADEK VOGL, Profit
autor je publicista