Univerzita by měla být reflexí společnosti, říká děkan 1. lékařské fakulty UK. Bohužel, v Česku tomu tak není.
Na postu děkana 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy končí Štěpán Svačina (52) druhé funkční období. Od maturity na Akademickém gymnáziu v Praze, kde si osvojil latinu a řečtinu, postupoval cílevědomě:
V roce 1972 začal studovat medicínu. Dnes je uznávaným odborníkem v oborech vnitřního lékařství, diabetologie a endokrinologie a úspěšným manažerem. Proto není divu, že je žhavým kandidátem na funkci rektora Univerzity Karlovy.
Takový malý převrat
„Šest let jsem dělal proděkana pro rozvoj, a když jsem v roce 1993 začínal, neměli jsme na mzdy,“ vzpomíná Svačina. V tu dobu fakulta zaměstnávala 1300 lidí a studovaly zde tři tisícovky studentů.
Prvním úkolem nového proděkana byla reorganizace. S kolegou, s nímž na projektu pracoval, si vysloužili nevoli řady pracovníků. Mnoho nechybělo a Svačinu by akademická rada neschválila jako proděkana pro druhé období.
„Z 1200 zaměstnanců jsme se rozloučili se čtvrtinou. Rozhodovala odbornost a aktivita na pedagogickém i vědeckém poli,“ dodává děkan. Po několika letech se ukázalo, že ostrý řez přinesl ovoce. Nejen co do úrovně pedagogů, ale i z hlediska peněz.
Fakulta mívala v polovině 90. let rozpočet kolem 400 milionů korun, dnes téměř miliardu. Vděčí za to kvalitnějším pracovníkům, kteří dokázali získat peníze na vědu.
Podle Svačiny se kvalita vysokých škol dá hodnotit jednoduše. Stačí se podívat, jaký poměr peněz mají na vědu a pedagogickou činnost. Kvalitní vysoké školy v zahraničí mají na vědu aspoň tolik co na pedagogiku.
Na 1. lékařské fakultě se to podařilo. Když se sečtou granty a aktivity inovačních center, má fakulta dostatek peněz na vědu i studenty. Dobrá vysoká škola si svou inovační činností, spoluprací s firmami dokáže získat peníze navíc, a může si dovolit špičkové odborníky.
„Když jsem začal s manažerskou činností, přišlo mi úplně neuvěřitelné, kolik peněz se vyhazuje za služební cesty do zahraničí, hotely, stravování, porady, a výsledek se většinou rovnal nule,“ dodává Svačina.
Nesnáší nářky
Zdravotnická činnost je nejlepší školou řízení. „Ráno přijdete v půl osmé do práce, sekundář na vás vychrlí, co se stalo s dvaceti nemocnými, kdo měl jakou komplikaci, a vy nemáte čas přemýšlet, že ten půjde tam nebo onam, ale musíte se rozhodnout, protože jde často o život. Ve zdravotnictví se řeší věci neuvěřitelně rychle,“ vysvětluje děkan, proč lze zkušenosti z medicíny dobře přenést na manažerské funkce.
Čekat s nataženou rukou, kolik stát ze svého rozpočtu přisype do vysokých škol, se nevyplatí. Své o tom vědí některé fakulty, které pro nedostatek peněz propouštějí vysoce kvalifikované odborníky.
Fakulty podle něj musejí vytvořit stimulující prostředí, aby přísun peněz nezávisel pouze na státních dotacích nebo přidělení jednoho konkrétního programu, který pak náhodou nevyjde.
Po rozšíření zdrojů by odpadlo naříkání nad špatně placenými odborníky. Svačina si před třemi lety nechal vytáhnout, kolik lidí na 1. lékařské fakultě bere více než 600 tisíc korun ročně.
Bylo jich přes padesát, což považuje za správné. Dobře zaplacení lidé ve výzkumu jsou hnacím motorem, který by měl fungovat i na celé univerzitě.
„Na pozici rektora - pokud nominace vyjde -, chci zainteresovat týmy lidí, kteří by se snažili dosáhnout na zahraniční granty,“ přemýšlí Štěpán Svačina.
Sám jako fyzická osoba jeden evropský grant získal, teď se rýsuje další, proto dobře ví, jaká se za tím skrývá administrativa a kolik energie to zabere.
Tato představa a možná i příslovečná česká pohodlnost mnohé vedoucí představitele jednotlivých fakult od tohoto kroku odrazuje.
V managementu není samoukem. Vystudoval ho na Prague International Business School v letech 2001 až 2003. Jeho manažerské schopnosti oceňují i spolupracovníci a kolegové lékaři.
Tereza Pelikánová, přednostka Centra diabetologie z IKEM, o Svačinovi říká: „Je to bojovník. I když je vědec a pedagog, je i rozený manažer, a pokud bude zvolen rektorem, určitě dokáže ukočírovat a rozhýbat mnohdy strnulé praktiky Univerzity Karlovy.“
Stejného názoru je předseda České lékařské komory David Rath: „Ve funkci děkana lékařské fakulty prokázal nejen své manažerské schopnosti, ale dokázal 1. lékařskou fakultu a její zájmy prosazovat na úrovni celé republiky. Jeho zvolení do čela univerzity by posílilo její prestiž. Názory univerzity by měly být více slyšet na veřejnosti a více brány v potaz i politickou elitou. Svačina je velmi kultivovaným demokratem, jenž ctí názory a postoje druhých. Určitě by inicioval diskusi o možných vnitřních změnách, jejichž cílem je zvýšit kvalitu výuky, vědecké práce a tím posílit postavení Univerzity ne jen u nás, ale i v rámci EU.“
Důležitý je tým
Ve volených funkcích bývá složité vsadit na nejlepší, protože záleží na hlasech. Svačina říká, že měl vlastně štěstí, protože když byl zvolen děkanem, neměl žádný tým připraven.
Licitování typu „dám ti hlas, když mě vezmeš za proděkana“, odpadlo. To mu umožnilo dát dohromady jednotný tým, který tvoří sedm proděkanů.
„Kolos, jakým je naše fakulta, se dá řídit jen za předpokladu decentralizace. Mnohé pravomoci jsme přenesli na přednosty klinik. Řídit 72 pracovišť jinak nejde. Šéfové dostali mzdové rozpočty, limity a záleží jen na nich, jak s nimi naloží,“ popisuje Svačina.
Ve vyspělých zemích mají univerzity více funkcí, než je pedagogika a věda. Jednou z nich je přenos technologií do praxe, což u nás příliš nefunguje.
„Jako děkan jsem se o něco podobného pokusil, vyrazili jsme na návštěvu na ČVUT, která je v tomto směru českou štikou. Ukázalo se, že na úrovni fakulty takové projekty dělat nelze, že to musí být právní subjekt, tedy univerzita.“
Současný prorektor UK již rozjel Centrum pro přenos technologií do praxe. Svačina je přesvědčen, že tímto způsobem by univerzita mohla během pěti sedmi let být více financována i z jiných zdrojů, než jsou státní dotace.
Vladimíra Bohatová,
Ekonom